Co považujete v době stále rychlejšího rozvoje technologií a s tím souvisejícím obrovským nárůstem konkurence v mediálním prostředí za stěžejní úlohu České televize?

Úlohou České televize jako veřejnoprávní instituce je, aby na jedné straně držela krok s novými technologiemi a nezůstávala pozadu, a na druhé straně, aby těmto technologiím vtiskla jinou formu, než jakou známe z prostředí nových technologií. Mám na mysli přenesení zásad Kodexu ČT do prostředí sociálních médií, což je úkol hodný pozornosti. V tomto prostředí totiž často chybí nejvíce to, co by měly prosazovat veřejnoprávní instituce, zvláště ČT: vytvářet orientační body pro všechny členy společnosti, podporovat soudržnost společnosti, vyvarovat se všech forem segregace a diskriminace, být fórem pro veřejnou diskusi a tak dále. Stačí si přečíst preambuli Kodexu ČT. Kdybych to řekl obecně, tak úkolem České televize je vnášet do prostoru nových médií prvky osvícensko-humanistické tradice, jejímuž étosu až teď začínáme rozumět.

Jaký byl z vašeho pohledu pro Českou televizi ten končící rok, co se jí povedlo, co byste jí za letošek vyčetl?

České televizi se podařilo setrvat v kurzu postupných a často málo viditelných změn směrem k větší názorové a žánrové všestrannosti, k tomu, aby se ČT stala stolem prostřeným pro celou společnost, abych si vypůjčil slova Karla IV. ze zakládající listiny pražské univerzity, která byla svého druhu první veřejnoprávní institucí v českých zemích. České televizi bych vyčetl, že tento pohyb připomíná vrávorání. Chvíli rovně, chvíli do strany, chvíli dozadu. Příkladem je pořad Souvislosti Jana Pokorného. Má to být diskusní pořad o celospolečenských tématech s hlubším ponorem, který v ČT dlouho chyběl. Podoba tohoto pořadu je však nemastná neslaná, nemá odvahu dotknout se dřeně problémů a navíc je uklizen do pozdních nočních hodin. Je to krok dopředu a zároveň vedle.

Vzhledem k tomu, že na provoz veřejnoprávní televize přispíváme každý 135 korunami koncesionářského poplatku měsíčně, je ČT pod větším drobnohledem než kterékoli jiné médium. Kritika směřuje především na zpravodajství. Vnímáte ho jako objektivní, nebo byste dal za pravdu těm, co jí vyčítají preferování jednoho pohledu na svět, aktivismus redaktorů, zvaní stále stejných hostů do publicistických pořadů a podobně?

Zpravodajství České televize je sice podle tvrdých dat, jež poskytují mediální analýzy, objektivní, vyvážené, neutrální, ale problém není v tvrdých datech, jako je počet zástupců z parlamentních stran ve zpravodajských pořadech. Hlavní je tzv. rámcování nebo kontextualizace. Určitou informaci lze propojit s různými souvislostmi, například ve zpravodajství o TTIP – Transatlantické dohodě o obchodu a investicích – se redaktoři dotazovali především expertů a politiků, kteří tuto dohodu podporovali, kdežto názor expertů a politiků, zvláště v Evropě, se sice objevoval, ale až na druhém místě a v menší míře. Navíc se řetěz komentářů sestaví tak, aby názory odpůrců TTIP byly spojeny s určitými asociacemi, jako je dojem, že kdo je proti TTIP, je konzervativec, eurocentrista, nebo také staromódní socialista, který nepřeje volnému obchodu. Nejhorší je, že redaktoři a editoři zpravodajství považují svůj náhled na věc za přirozený a normální a neuvědomují si, že je skrytě politický. Nedělají kritickou reflexi svých výchozích předpokladů. To je základní problém zpravodajství České televize.

MF Dnes přišla před časem se zajímavou statistikou účasti nebo zmiňování politiků v České televizi ve zpravodajství, ať už v Událostech, v Událostech, komentářích, Ekonomice ČT24 a tak dál. Nejčastěji byli zmiňováni prezident, premiér, vicepremiér, tedy Zeman, Sobotka, Babiš. Ovšem na jednu pozitivní zprávu připadlo v průměru osm až devět negativních zmínek o každém z nich. Je přípustné, aby veřejnoprávní médium, které si platí všichni koncesionáři, všichni občané této země, zcela evidentně vedlo kampaň proti třem z nejvyšších ústavních činitelů?

Jenom pro upřesnění, pokud to bude čtenáře zajímat, podle agentury Media Tenor, která vypracovává analýzy, jež jsou k dispozici Radě ČT, se to má takto: poměr pozitivních výpovědí k negativním byl u Babiše 1:26, u Sobotky 1:13 a u Zemana 1:11 čili podíl u premiéra a prezidenta je téměř totožný. Poměr negativních výpovědí k neutrálním byl u Babiše 1:5, u Sobotky 1:16 a u Zemana 1:6, tady je podobný poměr u prezidenta a vicepremiéra.

Důležité je autorství negativních výroků. V případě Andreje Babiše tvořily negativní výpovědi vyslovené novináři České televize osm procent, jinými politiky 78 procent a ostatními osobami 13 procent. V případě Bohuslava Sobotky tvořily negativní výpovědi vyslovené novináři České televize tři procenta, jinými politiky 85 procent a ostatními osobami 12 procent. V případě Miloše Zemana tvořily negativní výpovědi vyslovené novináři České televize 14 procent, jinými politiky 67 procent a ostatními osobami 19 procent.