Začnu nešťastnou válkou v Sýrii. Hynek Kmoníček v jednom z rozhovorů před pár dny říkal, že klíčové k ukončení této války je dohoda Ruska s USA. Pak je šance, že by se k ní přidali i ostatní. Nicméně jejich zářijová dohoda o příměří ztroskotala a nyní Rusové spolu s vládní syrskou armádou bombardují Aleppo. Což například Francie označila za válečný zločin. Jak okomentujete dění v Sýrii a výhled do budoucna?  

Ta válka trvá už pět a půl roku. Smír či nějaké smíření není podle mého možné. V této situaci by bylo nejlepší bosenské řešení. To znamená kantonizace. Vznik jakéhosi Alavistánu, kde budou žít alavité a šíité, Sunnistánu, kde budou žít arabští sunnité, a Kurdistánu. Takže minimálně tři kantony. Ale spíš mnohem víc. A zastavení bojů a výměna obyvatel.

V podstatě jste mi odpověděl na další otázku. Kmoníček v uvedeném rozhovoru říká, že za 20 let nemusí Blízký východ vypadat jako dnes. Už jste tedy uvedl, že Sýrie se možná rozdělí na kantony. Takže se zeptám, jestli něco podobného nebude i v Iráku, kde ostatně například irácký Kurdistán má již řadu let vlastní autonomii a je to vlastně stát ve státě?

Ano. Může se to stát. Člověk nikdy neví. Když jsem byl mladý, v sedmdesátých a osmdesátých letech byly největším nepřítelem Izraele sunnitské arabské režimy – Sýrie, Egypt, Jordánsko. Když se na ně podíváme dnes, žádný z nich není existenciální hrozbou Izraeli. Je jím šíitský Írán. Cokoliv se může stát a nemůžeme spoléhat na to, že to, co platilo doposud, bude platit i zítra či za deset let.