„Racionalita by napovídala tomu, že by to už neměl zkoušet. Už dosáhl vrcholu. Vybudoval z ničeho stranu, stal se premiérem, sám odešel z politiky, vrátil se a uspěl v první přímé prezidentské volbě. Co se týká demokratické volební politiky, zaznamenává úspěchy. Ale lidé v jeho okolí ho budou ke kandidatuře tlačit. Jsou to v podstatě nuly, které ničeho nedosáhly. Je to pro ně existenční otázka,“ uvedl Joch.

Dne 7. září bude Miloš Zeman v půlce svého mandátu. Je čas na hodnocení. Když začnu nejdřív negativy, nejvíce se v uvozovkách proslavil prezident svými vulgárními výroky v Hovorech z Lán. Proč se podle vás prezident takto choval?

Jednoduchá odpověď je, že si nemohl pomoci. Je prostě takový. To krásně ilustruje jedna anekdota – tuším, že indická. Na jednom břehu hoří a štír poprosí želvu, ať ho přenese na druhý břeh. Želva se ale bojí, aby ji nesekl. On říká – kdybych tě sekl, tak se oba utopíme. Chci tě jenom poprosit, abys mě přenesla na druhý břeh. Tak ho vezme na záda. Uprostřed řeky ji ale štír sekne. Želva se diví – proč jsi to udělal, vždyť zahynu a oba se utopíme. Štír odpoví – už jsem prostě takový, nemohu si pomoci.

To je ale vtip. Popsal jsem to ve své analýze. Prezident tím chtěl zakrýt něco, co je důležitější. Když je oficiální státní návštěva prezidenta, tak je naprosto proti protokolu, aby část cesty návštěvy absolvoval v soukromém letadle jedné konkrétní finanční nebo lobbistické skupiny. Tím se identifikuje s tou skupinou a pošlapává důstojnost svého úřadu. Myslím, že si uvědomil, co se stalo. A chtěl, aby se mluvilo o něčem, co je sice šťavnatější, ale banálnější. Tedy o těch jeho slovech, která použil v rozhlasovém pořadu.

Stejně se mi ale zdá, že i když tím něco zakrýval, stejně to i tak přehnal...