Když bychom se tak prázdninově zamysleli nad stavem médií v České republice. Mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé? A do jaké míry je podle vás zřetelné, kdo je majitelem určitých médií?
Spojení politika a majitele novin není známkou normálně fungujícího státu, jenže my moc normálně fungující demokracie nejsme… U nás vlastně většina mediálních skupin nemá za cíl výdělek, ale být „politickým štítem majitele“. Snad zase noviny koupí někdo, kdo bude chtít „jen vydělat“, to by se vše zlepšilo i obsahově. Lidé se nechtějí angažovat v politice, a tak si moc vzali oligarchové, pro které je potřebná. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere…
Nelze se nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to podle vás je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání?
Kdybych byl novinářem v MAFRA, prostě bych také nechtěl naštvat majitele… Nakolik je to takový ten náš český strach z mocných a nakolik jim do toho někdo mluví, nevím…
Byl jste producentem. Když se podíváte na dnešní nabídku televizní tvorby, je něco, co vám obzvlášť vadí, nebo naopak, co vás příjemně překvapilo?
Mně přijde zbytečné kritizovat těch pár lidí, kteří se tu o něco snaží. Holt se jim vše nepovede, ale je tu spousta zajímavých projektů, jak složitých, jako byl náš „Nejchytřejší Čech“, nebo laciných, jež díky internetu může od zítřka zkusit natáčet kdokoli, kdo má pocit, že tu něco chybí.
Česká televize někdy bývá kritizována za zpravodajství. Přesto, zaslouží si kritiku? A vůbec, co ostatní televizní stanice, TV Prima, Nova, jak kvalitně podle vás umí informace zpracovat?
My tu máme jedinou plnohodnotnou televizi po stránce tvůrčí a zpravodajské, to je Česká televize. Nova šetří, neb má finanční problémy, a ostatní televize jsou úsporné od začátku. Kdo tomu rozumí, vidí, že Česká televize se velmi snaží. Nikomu se nepovede vše. Jasně, kdo chce protestovat, že jeho politik tam není od rána do večera, může. Naštěstí nadávají všichni a to je znamení, že ČT víceméně funguje.
Internet a zejména takzvaná alternativní média. Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí? Je snadné podle vás rozlišit mezi něčím, co lze brát vážně, a nadšeneckými projekty, které např. ve věci Ruska, uprchlické krize nebo krize v EU mohou šlapat vedle?
Je tu řada nových projektů se spoustou novinářů a kdo chce, pozná je na první pohled. Mimochodem, je to jeden projekt lepší než druhý. Kdo to nedokáže odlišit od propagandistických webů nejrůznějších států a firem, či od osobních blogů, toho mi může být líto, ale nepomohu mu. Ale i poloslepý je rozezná…
Když jsme u současných zásadních geopolitických proměn, jak se podle vás vyrovnává český novinář s tím, že český člověk často nemá rád EU, nechce uprchlíky, odmítá politickou korektnost, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku, a dokonce si i dovoluje podporovat prezidenta republiky? Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem? Vnímáte něco podobného?
Čeští lidé se málo zajímají o cokoli mimo náš stát, a tak řada třeba složitých rozhodnutí EU, která mají svoji logiku a jsou výsledkem kompromisu, je nepochopena. O to tvrději se k tomu všichni vyjadřují. Tedy u nás tomu moc nerozumíme, tak se to rozhodne bez nás, my si zanadáváme, a pak se tomu podřídíme… Smutné.
Profesor Jan Jirák vnímá rozdělení české společnosti mezi Prahou a zbytkem republiky, velkými městy a zbytkem republiky, mezi vyšší střední třídou a ostatními. Myslí si, že „příkop není mezi žurnalistou a konzumentem“. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Zjednodušeně řečeno, český novinář má takový příkop často v sobě; podívejte se na to, jak velké jsou rozdíly mezi tím, co novináři produkují v rámci výkonu profese a co pak píší na osobních blozích!“ Co si o tom myslíte?
Tohle rozdělení (města–venkov; co píše novinář v práci a na svému blogu) je všude na světě, jen my se divíme něčemu samozřejmému…
Opět zkusím ocitovat profesora Jiráka, který tvrdí: „Soudím, že trend názorové žurnalistiky se silným podkresem postojové nesnášenlivosti bude sílit.“ Myslíte si, že si opravdu nedokáží média udržet nadhled?
Názorová publicistika je to, co přežije v moderní době i díky zájmu diskutujících. Neutrální informace jsou všude na internetu zadarmo, a tak „nemají cenu“. Navíc lidé mají rádi, když jim informace „přežvýká“ někdo jim názorově blízký, s kým mohou souhlasit, vynadat všem ostatním.
Jaké změny a další vývoj lze podle vás v českých médiích očekávat?
Kdybych to věděl, tak na to vsadím všechny peníze. Něco ale tuším, a tak to připravuji.
V médiích se pohybujete dlouho. Naposledy vás lidé viděli v pořadu Nejchytřejší Čech. Co plánujete dál? Bude pokračování?
Připravuji krátké vzdělávací pořady pro televizi a třeba píšu popularizační knihu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
