Ruský novinář odkrývá: V ruské televizi byl film o Praze, základně lidí svázaných s USA a škodících Rusku! Namiřte rakety na Karlovy Vary, ať se Putin bojí

Proč jste vlastně adresu Fondu na podporu investigativní žurnalistiky přesunul z Ruska do Česka?

Nic nám neřekli o tom, že si naši organizaci v Rusku nepřejí. Nicméně jde o to, že ruská investigativní novinařina prakticky umírá. Ostatně hodně novinářů bylo u nás kvůli jejich práci zabito. Dmitrij Cholodov, Anna Politkovská a mnoho dalších. Nicméně my bychom chtěli tento žánr zachránit. Říkáme, že psát o státních i soukromých přehmatech či zločinech je třeba. Ve vládě a administrativě se to pochopitelně nesetkává s velkými ovacemi. Bojí se, že by se dříve nebo později také dostali do hledáčku investigativních novinářů. Generální prokurátor Jurij Čajka, první místopředseda vlády Igor Šuvalov, šéf Rosněftu Igor Sečin, spoluvlastník největší ruské stavební firmy pro výstavbu plynovodů a elektrického vedení SGM group Arkadij Rotenberg a nakonec i sám Vladimir Putin. Pokud se těmhle někdo začne dívat na kšefty, stane se nepřítelem Ruska, ale toho jejich Ruska.

Myslíte si, že byste se kvůli těmto aktivitám opět mohl dostat do vězení?

Víte, Rusko je taková země, že stát se může všechno. Ostatně už jsem dvakrát za mřížemi byl. Je to ode mě černý humor, ale v Rusku se povídá, že Bůh miluje trojici. Tak nedej Bože. Nicméně nyní, jestli mi budou bránit v práci a šikanovat, tak už nejde o to, že Pasko je ruský novinář, ale půjde i o útoky na českou organizaci a jejího ředitele. Ostatně jsem o tom již jednal na tuzemském ministerstvu zahraničí. Je třeba mít na zřeteli, že sám už na výslech do budovy Federální služby bezpečnosti (FSB) nevstoupím, ale měl by mě tam doprovázet někdo z českého velvyslanectví v Moskvě.

Koho na Velvyslanectví České republiky v Moskvě znáte?

Zatím nikoho. Z médií velvyslance Vladimíra Remka. Doufám, že se s nimi seznámím. Navíc bych chtěl část našich aktivit, jako třeba některé kurzy investigativní novinařiny, přeložit do Prahy. Česko je svobodná země a nikdo na nás tady nebude dohlížet. Možná nastanou komplikace, když sem budou chtít někteří novináři přijet, ale to už předbíhám. Faktem je, že z Ruska v poslední době odjíždí ohromné množství lidí do Evropy, USA, ale třeba i na Nový Zéland a do Austrálie. Novináři, spisovatelé, umělci a další. Samozřejmě, že mnoho z nich odjíždí i do Česka. Ostatně na Pátém kanále ruské televize bylo hlavním motivem jednoho filmu to, že Praha je jednou ze základen lidí svázaných s Amerikou, kteří škodí Rusku. Kritizovali v něm velmi vážené lidi jako vrahy národa. Například Ivana Pavlova, Jen Gaspar a mnoho dalších. Ruská média se vrátila k rétorice studené války. Ukázali tam domácí adresy, domy či byty, což je v podstatě velmi adresné rozpoutávání nenávisti ve vztahu k určitým skupinám lidí. Myslím si, že by se tím čeští diplomaté měli zabývat, protože jde i o určitý druh útoku na pověst svobodného evropského státu. Když se k tomu česká diplomacie nepostaví čelem, může se z toho stát větší problém. Mohli by sem pak přijet ruští propagandisté a začít zavádět své pořádky. Z historie známe, jak Rusové v Československu své pořádky už zavedli.

Jakým způsobem se v Rusku, například v Tatarstánu, na Sibiři ši na ostrově Sachalin, rozvíjejí separatistické tendence?

Je to sice zajímavé a tyto separatistické tendence existují, ale podle mě se nikdy nezmění v praktické kroky. Ostatně, když už bolševici ovládali skoro celé Rusko, Dálný východ v SSSR až do roku 1922 nebyl. Jde o okraje Ruska. Zhruba před deseti lety hovořili někteří poslanci Kaliningradské oblasti o odtržení od Ruska. Po roce 1989 si parlament Tatarstánu dokonce odhlasoval suverenitu. Nepřešlo to v realitu. Stává se to v krizových politických situacích. Dnes je Rusko v tísnivé ekonomické krizi, což jde ruku v ruce s politickou krizí. Nicméně není síly, která by mohla separatistické touhy reálně prosadit.

Pořád se objevují tvrzení o tom, kdo stál za vraždou Borise Němcova. Je možné jim věřit?

To je těžké. Všichni vědí, že to zůstane tajemstvím. Soud, který by řekl, kdo Němcova zabil, nebyl. Proto se mluví o tom, že to udělali útočníci na zakázku vůdce Čečenska Ramzana Kadyrova. Žádné právní závěry ale nejsou. Nicméně všichni vědí, jak má Vladimir Putin Kadyrova rád, a že si může dovolit to, za co by šel každý ruský gubernátor od válu. Na svém Facebooku třeba nazval poslance ze Sachalinu šakaly a nikdo s tím nic neudělá. Samozřejmě, že to může být i tak, že se Putin Kadyrova bojí. Kadyrov má mnoho lidí, kteří mu jsou nábožně, bratrsky a fanaticky věrní. Jeho ochranka jsou samí bojovníci, kteří mají zkušenost se zabíjením. Takových je kolem Putina málo, i když je prezident. Nicméně já se nikdy nespecializoval na Severní Kavkaz, na Čečensko, takže počkáme a uvidíme.

Jak vnímáte pozici běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, který se stále více staví k Putinovi zády?

Jde o specifickou situaci. Lukašenko je svoloč, ale ne blbec. Je to divné, ale daří se mu lavírovat ohledně Ukrajiny velmi dobře. Najednou se stal mírotvorcem, zbavuje Bělorusko sankcí, začíná kritizovat Putina, přitom vítá ruské investice a levnou ropu. Nicméně ani Putin Lukašenkovi moc nedůvěřuje. Je to vzájemné. Nejde o žádné přátelství národů a jejich lídrů, ale o hlubokou nedůvěru přikrytou objetími. Kdyby to pro Lukašenka nebylo výhodné, nebylo by Bělorusko tak svázáno s Ruskem ekonomicky, hospodářsky ani politicky.

Jaké jste zažil aktuální ústrky ze strany ruské administrativy?

Obviňují mě, že ve svých lekcích investigativní žurnalistiky provádím jakousi antiruskou politiku, nicméně jde o čistě vzdělávací a školící projekt pro mladé novináře a blogery, kteří píší o občanských tématech. Nejde o žádné protizákonné pikle. Ostatně příslušníci FSB to velmi dobře vědí. Nikdy na mě nešli s tím, že jsem na těchto lekcích řekl něco protizákonného či protistátního. Vždy volají ředitelům restaurací a hotelů, kde své lekce pořádám. Třeba v Permi volali na svaz novinářů, aby se s Paskem moc nebratřili. V současnosti, když jsme se přeregistrovali do Česka, na nás zkoušejí fígle s tím, že jsme zahraniční organizace a ta nesmí podnikat v Rusku. Takže, když za nájem sálu pošlu peníze z Prahy, je to špatně. Nicméně jsou to výmysly. Ruským zákonům to neodporuje. Prostě si vymýšlejí takové různé hlouposti. Pracuji otevřeně a o všem existují zápisy či dokumentace, nicméně se bojím provokací. A dá se dnes říci, že by to vlastně byly provokace proti Česku, protože zde platím daně. Doufám, že bude mou práci česká strana určitým způsobem bránit. Předesílám, že si dělám srandu, ale česká armáda by měla namířit rakety na Karlovy Vary, aby se Putin začal bát.

Novinář Grigorij Michajlovič Pasko

Narodil se roku 1962 na Ukrajině. V roce 1983 ukončil studium na fakultě žurnalistiky Lvovské vysoké vojensko-politické školy. Tehdy pracoval už v novinách Bojová hlídka. V roce 2004 ukončil i studia na právnické fakultě Ruské státní university společenských věd. V roce 1997 byl na základě informace, že mu na zájezdu v Japonsku byly zabaveny údajně tajné dokumenty, zatčen. Odborné posudky ukázaly, že o státní tajemství nešlo. Skutečnou příčinou totiž byly články na ekologická témata. Psal hodně o atomovém odpadu, kterým představitelé armády znečišťují moře. Amnesty International ho označila za vězně svědomí. Byl odsouzen na rok, ale díky amnestii jej propustili z vazby. V roce 2000 byl však rozsudek anulován a Pasko byl uznán vinným z vlastizrady ve formě špionáže. Byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V nápravném zařízení strávil víc než půl roku, celkem ve vězení zhruba tři roky. V letech 2003 až 2009 byl šéfredaktorem časopisů Ekologie a právo, Orel a hlava, Město pěti moří a dalších. V roce 2011 založil Fond na podporu investigativní žurnalistiky a stal se jeho ředitelem. Jako expert se zúčastnil několika soudů v Evropě, kde svědčil o bezpráví v Rusku. Skoro ve všech případech nebyly pronásledované osoby do Ruska vydány. Je laureátem mnoha mezinárodních cen a členem všemožných novinářských a spisovatelských svazů Ruska. Trvale bydlí v Moskvě.