Rusko posiluje svoji vojenskou pomoc Sýrii, respektive vládě. Co tím podle vás Rusko sleduje? Jde jim jen o záchranu svého spojence, nebo je to odvádění pozornosti od domácích problémů? Či třeba obava z Islámského státu a radikálního islamismu, nebo snaha o získání ztracené mezinárodní prestiže?

Skutečný motiv úplně přesně samozřejmě nemůžeme zjistit. Ten se odvíjí z jednání v Kremlu a v dalších ruských silových strukturách. Nicméně ze zkušeností z minulosti můžeme odhadnout dva hlavní motivy. První je dlouhodobý. Je spojen i s finálním rozhodnutím sovětského politbyra o invazi do Afghánistánu. Strach z militantního islamismu, který je už od té doby přítomen v dříve sovětském, nyní ruském vedení. Je o to větší, že v době, kdy se poprvé tyto obavy objevily, velká část současné ruské nomenklatury již sloužila pro sovětský stát a byla tímto způsobem vzdělávána. Tato obava z radikálního islamismu, který je nyní velmi silný v Afghánistánu a Sýrii, je spojena s tím, že může vstoupit i do velmi blízkého ruského zahraničí. Především ve Střední Asii, ale i do samotného Ruska, hlavně v oblasti severního Kavkazu. Místní islamistická organizace Kavkazský emirát má čilé kontakty právě se syrskými islamisty. Což platí i pro další muslimské subjekty Ruské federace jako je Tatarstán. Ale nejproblematičtější je ten severní Kavkaz.

Určitá část bojovníků Kavkazského emirátu je vojensky aktivní v oblasti Sýrie. Existují obavy, že tyto jednotky, pokud by se vrátily do Ruska, by mohly velmi posílit povstalce na severním Kavkazu. Navíc svým angažmá v Sýrii proti Asadovi získaly sympatie, a i finanční podporu některých sunnitských států, jako je Saúdská Arábie. Asadův režim je spíše prošíitský a je napojen na Írán. To znamená, že se tam rozehrává i nějaká geopolitická hra. Rozvíjí se geopolitické vazby mezi vnitroruským radikálním islámem a jeho potenciálními sponzory, například z Perského zálivu. Takže tohle je jedna linie, která má svoji genezi v pozdním sovětském období.

Druhá důležitá linie – jak o tom spekulují mnozí zahraničně političtí komentátoři – je pokus odlákat západní veřejné mínění od ruských akcí na východě a jihovýchodě Ukrajiny. Pokud by teď začalo aktivně bojovat proti Islámskému státu – což je pozitivní cíl, který si stanovila i západní komunita – tak bude mnohem složitější Rusko obviňovat z toho, že se snaží rozbíjet poststudenoválečný bezpečnostní rámec v Evropě a ve světě. Rusko tím získá kladné body. Je také třeba přiznat, že Asad a Sýrie jsou dlouhodobým sovětským i ruským spojencem na Blízkém východě. Což souvisí se schopností Ruska mít strategický přístup ke Středozemnímu moři. Je to dlouhodobě projektovaná snaha ruské, předtím sovětské i carské politiky mít přístup vojensky k oblasti Středozemního moře. Někteří analytici docházejí k závěru, že anexe Krymu byla zdůvodněna vojensko strategickým hlediskem.  Angažmá v Sýrii může být zdůvodněno stejným způsobem. 

Před časem se dokonce spekulovalo, že Rusko syrského prezidenta Asada a jeho režim opouští výměnou za to, že Američané zmírní tlak na Rusko kvůli Ukrajině. Bylo něco takového skutečně ve hře, nebo šlo o planou spekulaci?