Donald J. Trump vládne už měsíc. Lze nějak vysledovat, co z kroků, které vykonal, vykonal proto, že chtěl – a co proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Případně, jak se to projevilo v jeho proslovu v Kongresu?
Už to nebyl projev bouřliváka, působil velmi smířlivým dojmem. Zopakoval své priority, ale už je více vysvětloval, snažil se vzbudit diskusi o tom, že jeho migrační politika není protimigrační, ale zdůrazňoval důvod bezpečnosti. Američané prověřují žadatele při migračním procesu dva roky. I jejich tajné služby se dostaly do poměrně zvláštní situace, kdy nebylo možné u řady z lidí prověřit jejich životy deset let zpátky, zda nebyli například vyškoleni al-Káidou nebo jinou teroristickou organizací k páchání teroristických činů a tím vyloučit, že by představovali pro USA bezpečnostní riziko. Proslov byl více státnický a to nasvědčuje i tomu, že ho funkce začala významně ovlivňovat.
V komentářích k proslovu zazněla slova o tom, že „podavá ruku“. Je to podle vás signál, že by si mohl vybudovat dominantní postavení i vůči Kongresu? Třeba i „svým“ republikánům, kteří ani moc „jeho“ častokrát nejsou?
Rozhodně ano. Projev byl natolik smířlivý, že i mnozí kongresmani, kteří Trumpa dříve kritizovali, tentokrát jeho slova ocenili jako velmi pragmatická, takže příjemně překvapil. Myslím si, že projev skutečně takový byl. Jiný. Nebyla to klasická rétorika Donalda Trumpa, kterou známe z tiskových konferencí.
Příjemně překvapil i vás?
Příjemně mě překvapily některé pasáže, kdy mluvil o bezpečnosti, o nutnosti spolupracovat s partnery. Byl to i dobrý signál pro Evropskou unii. Poprvé jsme mohli vnímat, že USA dávají přednost tomu, že se budou věnovat vlastní obnově, což je příležitost pro evropské firmy a evropské státy dále spolupracovat se Spojenými státy například na rozvoji technologií, značek a firem.
I co se týká už zmiňovaného proslovu, prezident nezmínil Rusko. A to lze říci i o řadě jeho předchozích vystoupení. Máme to chápat tak, že je mu Rusko teď prostě jedno, nebo teprve vyčkává, případně jde o reakci na předchozí aféry spojené právě s Ruskem?
Teprve buduje vztah k Rusku, některé věci musel přehodnotit na základě informací, které jako prezident dostává od tajných služeb. Jak ruská propaganda, tak informace, které se šířily jako hoaxy před prezidentskými volbami, byly prošetřeny a bylo dokázáno, že směřují do Ruska. Situaci Donald Trump musí reflektovat. Řekl bych, že je ve fázi studia politiky a diplomatických vztahů. Samozřejmě řada lidí v jeho okolí možná byla i prorusky orientovaná, ale když se dnes podíváme na podobu kabinetu a nejbližších spolupracovníků Donalda Trumpa, moc prorusky orientovaných lidí tam není.
Myslíte si, že dal tedy téma „k ledu“ i kvůli prověřování styků dnes už bývalého bezpečnostního poradce Bílého domu Michaela Flynna s ruským velvyslanectvím nebo v souvislosti s tím, že teď bojuje o křeslo ministr spravedlnosti Jeff Sessions kvůli schůzkám s ruským velvyslancem?
Ano, i tyto kauzy hrály roli. Řada lidí, kteří aktivně vystupovali pro zlepšení vztahů s Ruskem, se stáhla. Myslím si, že si postup připravuje. A navíc, téma rusko–amerických vztahů se musí odpracovat. Přece nelze říci, že na zabrání Krymu mělo Rusko právo a že se sankce nebudou dál uplatňovat. Jistě, Donald Trump tohle nechtěl udělat, ale spíš chtěl, aby se ve světě, kde je nutno s Ruskem spolupracovat například v Sýrii, našla cesta ke komunikaci.
V jaké hospodářské kondici vlastně je Rusko? Stále platí sankce, které do země omezují příliv kapitálu, a jsou obavy z toho, že brzy dojde k vyčerpání rezervních fondů. Co ceny ropy a plynu a surovinové kontrakty? Je Rusko na trajektorii k takovému zhoršení životní úrovně, že už to pro Putina nebude politicky udržitelné?
Když chcete hodnotit nějakou ekonomiku, lze hodnotit jen HDP. Nelze hodnotit pouze nezaměstnanost nebo jiné dílčí údaje. Je důležité se podívat také na strukturu inovací, jaký mají vliv na HDP Ruska, kolik se staví železnic, opravuje silnic atd. Je poměrně dost vidět, že Rusko investice do infrastruktury v některých částech začalo škrtat. To jsou v ekonomice signály, které naznačují širší problém. Nelze to interpretovat jen na jednu stranu. Zároveň začíná posilovat ropa a některé další suroviny, což může naopak pozitivně ovlivnit ekonomiku.
Když se vrátíme k uspořádání mezi USA–Evropou–Ruskem–Čínou, je něco, čeho bychom si měli v poslední době všímat a často se o tom nehovoří?
Je zajímavé, že Rusko a Čína začaly více spolupracovat. Vidíme to v některých afrických zemích, kde přebírají roli hegemona a společně investují a postupují. Je snaha o větší komunikaci, výměnu diplomatů, pořádání různých fór a účast na nich. Tohle ani Evropa ani Spojené státy nevidí úplně nejraději. Čína se pro Rusko nabízí jako dlouholetý partner. Může to mít vliv i na další státy. Mongolsko má strach, aby u nich nedošlo k rabování nerostného bohatství. Japonsko sděluje nelibost. Může dojít k ohrožení stability. Po rozpadu Sovětského svazu byl svět jednoznačně postaven a byl velmi dobře čitelný, ale dnes spojení Ruska a Číny může rovnováhu světa narušit.
Psali jsme:
A mimochodem, co Evropská unie? Mnozí lidé mají obavy o budoucnost EU. Vy jste ve francouzských prezidentských volbách sázel na Francoise Fillona, ale vypadá to, že asi šanci dostat se k postu hlavy státu mít nebude…
Fillon díky skandálům nemá šanci vůbec žádnou. Amon je socialista a díky svým ultralevicovým a až extrémně ekologickým názorům jsou jeho šance ještě menší. Pak zbývají dva kandidáti. Emanuel Macron a Marine Le Penová. Tyto volby nebudou pro někoho, ale spíš proti někomu. Jak dopadne první kolo, to není důležité. Rozdíl mezi Le Penovou a Macronem nebude velký. Ve druhém kole, pokud se tam Macron dostane, vyhraje, protože všichni budou volit proti Marine Le Penové.
Co to přinese, pokud uspěje Emanuel Macron?
Uspěje poměrně zajímavý mladý nekonfliktní politik, který je proevropský, který zároveň chce určitou reformu evropských institucí. Uspěje člověk, který má ambice něco měnit, je velice vzdělaný a má ve svém okolí řadu lidí s obrovským renomé a zkušenostmi. I když to nedeklaruje dopředu, nejspíš se pustí do reformy francouzských financí. Francie je velmi zadlužená, dluh neustále stoupá, řada opatření například v sociální sféře je nesmyslných. Macron na mě dělá dojem, že bude chtít tyto věci změnit.
A kombinace s Martinem Schulzem? Samozřejmě do voleb je daleko, ale přesto, jak se díváte na vzestup preferencí SPD v Německu a na popularitu jejich kandidáta na kancléře?
Říkám všem, kdo nadávají na Angelu Merkelovou, že jim garantuji, že za Martina Schulze to rozhodně nebude lepší. I když s jeho názory v drtivé většině nesouhlasím, tak musím říct, že je neskutečně pracovitý politik a má tah na bránu. To, co odpracoval teď v Německu... Už na podzim jsem říkal kolegům, když prohlašovali, že bude lepší, když Schulz odejde do Německa a bude tam kandidovat, že to odmaká, smáli se a nevěřili, že bude populární. Angela Merkelová má poprvé v historii skutečného protikandidáta. Schulz se nebojí jít mezi lidi, hodně to hraje na sebe a je zvyklý obrovským způsobem pracovat. To je jeho neskutečná výhoda. I když s ním nemusíme souhlasit, musíme ho bohužel respektovat.
V migrační politice s ním absolutně nesouhlasím. Je demagog. Užívá své rétoriky, chce trestat státy, které nepřijímají uprchlíky. Vůbec nerozumí kontextu migrační politiky. Když tu chodili samostatní chlapi, dával nám kázání, že je potřeba přijímat uprchlíky a myslím si, že u spousty věcí nedomýšlí důsledky.
Naše politická reprezentace nesdílí právě Schulzovy názory. Co očekávat?
Když vyhraje, řada lidí bude koukat. On názory měnit určitě nebude. Bude chtít více tlačit Německo, bude více orientovaný na západní politiku s velkými hráči, jako je Francie. Na východní Evropu se nedívá příliš příznivě a není velký zastánce států střední a východní Evropy.
Když už spolu hovoříme, nesmíme zanedbat téma ekonomické budoucnosti České republiky. V krátkodobém horizontu je alarmující, že nás JP Morgan vyškrtla ze seznamu vyspělých zemí – kvůli nízkým platům. Z dlouhodobého hlediska se hovoří o tom, že jsme zanedbali rozvoj nových výrobních technologií a domácího kapitálu, tudíž jen v montovnách vlastněných zahraničními subjekty vyrábíme komponenty, které vyvážíme pryč. Přidaná hodnota malá, peníze tu nezůstávají. Co s tím?
Ne, oni pohrozili vyškrtnutím. Druhá věc je, že montovnou dávno nejsme. Řada firem, které u nás měly v 90. letech montovnu, už tady investuje do různých vzdělávacích a výzkumných center. Mohu ukázat několik firem například v Pardubicích, které tuto politiku zavedly. K těmto tvrzením jsem dost opatrný a myslím si, že to není prostě pravda. Řada lidí šíří nesmysly. Když bylo měření spokojenosti zaměstnanců, Češi patří k nejspokojenějším. Svět je trošku složitější a plat určitě není jediná věc, podle které se hodnotí vyspělost ekonomiky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
