Docent Petr Robejšek. Co byste mu doporučili?Anketa
Jak se jako voják díváte na stav české armády? Neměla by být dimenzovaná především pro obranu vlastního státu? Nebylo by, i z hlediska sounáležitosti občanů s vlastním státem a vlastenectví, zapotřebí podpořit více dobrovolné zálohy či zavést alespoň nějaký nejzákladnější vojenský výcvik pro každého aspoň na pár měsíců? Je hezké, že máme nějaké spojenecké svazky, ale víme, že ty v minulosti mnohokrát přestaly platit. Takže když nás někdo napadne, tak se asi s našimi chemiky a pár profesionály a dvaceti tanky, či kolik jich máme, asi neubráníme...
Obecně k bezpečnosti bych řekl, že stav v ozbrojených složkách České republiky, tedy v armádě a policii, je personálně neutěšený. Byl záměrně poddimenzován a držen na jakési úrovni, která zajistila minimální fungování, a nikoli již efektivní rozvoj. V tuto chvíli ministři obrany i vnitra slibují, že budou nabírat a získávat nové kvalitní mladé muže a ženy, aby doplnili stavy. Je smutné, že pan ministr Chovanec dokonce prohlásil, že v žádném případě v horizontu dvou let není schopen sehnat pět tisíc kvalitních mladých českých mužů a žen, kterými by doplnil policejní sbor.
Tyto problémy se týkají i armády. Armáda by měla být určitě multifunkční. To znamená, že by neměla být připravená jenom na obranu státu, ale měla by plnit částečně i roli expedičního sboru. Jsme totiž členy Severoatlantické aliance a podle článku 5 útok na svrchovanost jakéhokoli státu se má brát jako útok na jakéhokoli člena NATO. To nám zajišťuje jakousi kolektivní obranu. Na druhou stranu je potřeba být velmi ostražití, protože vidíme situaci na Ukrajině, kde nikdo nepředpokládal, že by v tak krátké době mohlo dojít k eskalaci takového válečného problému. Neříkám, že se něco takového stane na území Česka, Slovenska, Maďarska či Polska, ale ten konflikt je již velmi blízko.
Armáda v tuto chvíli započala jakousi cestu podle Bílé knihy, kdy se má držet jistých strategických priorit. Poprvé se tam zmiňují aktivní zálohy. Podpora aktivních záloh je i jednou z priorit Úsvitu-Národní koalice. Situace, ve které se nachází výcvik aktivních záloh a jejich výstroj, je bohužel velmi podprůměrná. Tady vidíme velké rezervy, na kterých je potřeba začít pracovat. Něco jako aktivní zálohy je podle mě potřeba zavést u policie.
V jakém smyslu?
Skupiny občanů by mohly fungovat v jakýchsi národních strážích. Bylo by to něco, co by je organizovalo a připravovalo na krizové situace. Šlo by kupříkladu o výuku zdravovědy, což by se pak aplikovalo například při nějakých hromadných či živelních neštěstích, dále nácvik chování v krizových situacích, jako jsou požáry, živelní katastrofy, teroristické útoky. I policie by mohla mít skupinu motivovaných spoluobčanů, kteří by spolupracovali s policií, procházeli by výcvikem a v případě nutnosti by doplňovali síly a prostředky policie.
Psali jsme:
Když se vrátím na začátek, tak víme, že různé spojenecké svazky a pakty nemusí být na věčné časy, zvláště v dnešní turbulentní době, tak jestli opravdu není třeba budovat opět konvenční armádu pro územní obranu státu, byť by to bylo drahé. Víme, že v roce 1938 jsme také měli západní spojence a víme, jak to nakonec dopadlo. Je hezké být s někým v partě, ale je vždy dobré být schopen bránit se i sám...
V tuto chvíli, ve stínu současného problému číslo jedna, tedy imigrační krize, si myslím, že by oproti armádě měla být velmi razantně posilována policie. Rozhodně by měla být obnovena pohraniční policie, která prostě v jiných státech funguje. My jsme ji marnotratně zrušili a transponovali do cizinecké policie, kdy její prostředky jsou tak malé, že s bídou zvládají otázky týkající se azylu. Nemá příliš prostoru pro kontroly, natož na ochranu státní hranice. A pokud by nebyl aktuální akutní problém s ochranou státní hranice, mohou tito policisté posílit jiné složky.
Pokud jde o obnovení povinné základní služby, tak si myslím, že rozhodně ne. I když by to jistě leckteří rodiče ocenili a rádi by tam poslali toho svého synáčka. Dnešní vojenské systémy jsou tak sofistikované, že obsluha těchto systémů a ovládání zbraně je dlouhodobá záležitost a tam by nějaký šestiměsíční výcvik určitě nestačil. Ale tuto věc by měly suplovat aktivní zálohy. Měla by zde být větší motivace, aby se do nich občané zapojovali. Myslím si, že by tam měly existovat nějaké benefity, jako například nižší daně či nižší sociální odvody. Stát by měl ocenit, že se občan dobrovolně zapojuje do přípravy obrany svého státu.
Váš kolega Martin Konvička psal o potřebě brannosti národa. Tak jestli by nestálo za to obnovit branou výchovu na školách pro děti, aby byly připravené na možné krizové situace při válečném konfliktu či teroristickém útoku nebo živelné pohromě? A naučit se střílet ze vzduchovky či malorážky taky asi nemusí být úplně od věci.
My něco takového plánujeme. Máme to v nástinu našich ideových principů, které chceme představit na naší ideové konferenci. Jednou z věcí je v rámci školství zavést jakousi brannou výchovu na základních i středních školách. Na jedné úrovni řešíme dobrovolnost, na druhé řešíme povinnost. Rozhodně se nejedná o to, že by byli středoškoláci odváženi někam do kasáren a tam podrobováni výcviku. Ale z hlediska dobrovolnosti ve spojitosti s novodobými veterány, kteří opouštějí aktivní službu ze zdravotních či jiných důvodů, tak tito lidé by se jako autority mohli spoluúčastnit jakýchsi školení a kurzů.
Tak jako byly branné dny, tak znovu zavést na základní školy přesně to, o čem jste mluvil. Tedy zdravotní výchova. Dále spolupráce v týmu, která tady úplně vymizela. Dnes se žije virtuálním životem na facebooku a sociálních médiích a kamarádí se spolu lidé, kteří se v životě neviděli. Takže je třeba práce ve skupině a autoritativní řešení úkolů. Je třeba připravovat toho člověka na život ve společnosti jiným způsobem, než že jen něco vystuduje. Práce s mládeží je potřebná. Máme to rozpracováno a během února to představíme veřejnosti.
Psali jsme:
Vy jste hovořil o Ukrajině. Dříve jste zmínil kriticky roli Turecka či USA na Blízkém východě ve vztahu k rozmachu islamismu. Chci se tedy zeptat, zdali by nestálo za to rozpoutat debatu, zda je členství České republiky v NATO výhodné a jestli nás to členství v Alianci naopak nemůže zatáhnout do konfliktů, kde nemáme národní zájem. Proč by se měla Česká republika angažovat v konfliktu na Ukrajině, který je strašně složitý a který tam někdo rozpoutal? Proč bychom tam případně měli posílat naše vojáky, aby stříleli po Rusech či Ukrajincích? Vidíme, že Turecko, které má po USA druhou nejsilnější armádu v NATO a jednu z nejlepších armád na světě, podporuje islamismus. Takže z hlediska toho, jak se dnes chovají USA či jak se chová Turecko, zda nás nemůže NATO vtáhnout do nějakého průšvihu, než aby nás to chránilo? Zda není čas mluvit i o jiných bezpečnostních alternativách. Třeba v rámci Visegrádu a středovýchodní Evropy a vyvážení moci v prostoru mezi Ruskem a Německem? Hledat více bezpečnostních kotev a nespoléhat se jenom na jednu věc...
Určitě. Nějakou subdohodu právě v rámci Visegrádu podporuje Úsvit nejen z hlediska politického a hospodářského, ale i z hlediska vojenského. Zájmy s těmito státy jsou z hlediska řady věcí podobné. Takže na Visegrád bychom se měli více orientovat a začít jednat preventivně dopředu. Právě pro případ, kdy může nastat kolaps Evropské unie, to znamená zhroucení celého systému, a následné zhroucení Severoatlantické aliance. My už jsme ve fázi, kdy si s určitou nadsázkou připadáme jako prognostický ústav. Vždy jsme z logiky věci dokázali odhadnout či prognózovat něco, co se posléze naplnilo.
Dnes říkáme „pojďme se zaměřit na Visegrád“, protože Evropa má rázně nakročeno k tomu, aby se zhroutil celý systém a aby se EU začala bortit. Ostatně první náznaky tady už vidíme. Například u rozpadu Schengenu, i v Bruselu Juncker a Tusk mluví o konci EU. A pak se nám může stát, že se stane to, co se stalo v Mnichově 1938, že nám to jenom oznámí. Česká republika jako stát v této nebezpečné situaci nedělá nic. Vláda nedělá nic proti kvótám, nedělá nic pro ostrahu státní hranice, nedělá nic pro zajištění bezpečnosti státu do budoucna. Jednou bychom mohli být ale velmi nepříjemně překvapeni. Takže budeme apelovat na to, abychom v rámci Visegrádu s našimi nejbližšími spojenci rozvinuli debatu na téma hospodářské soběstačnosti a vojenské a politické stability v našem společném regionu.
Po teroristických útocích ve Francii se objevily snahy Evropské komise omezit držení zbraní mezi občany. U nás to podporuje Jiří Dienstbier. Jak se stavíte ke snahám odzbrojit občany?
Je to naprostý nesmysl. Dám příměr k tomu, jako kdybychom byli ve válce. V první fázi bychom řekli, že nebudeme bojovat, v druhé fázi jsme nepřítele pozvali sem, řekli jsme mu: „pojď na naše území“. A ve třetí fázi řekneme: „my se ještě odzbrojíme“. To je opravdu řízená cesta do oprátky. Podívejme se do Izraele, kde terorismus je na denním pořádku. V Izraeli je největším přínosem správně vycvičený ozbrojený občan. Několika teroristickým útokům občané zabránili jenom tím, že byli schopni se aktivně zapojit do eliminace teroristického útočníka. Teď je případ, když v autě jel sebevražedný útočník s bombami, ale nedojel tam, kam měl. Zůstal po přestřelce v autě zastřelen. Občané zamezili teroristickému útoku.
Takže odzbrojování je nesmysl. Zločinec, který bude chtít použít zbraň, tak ji vždy sežene. Ale když odzbrojíme občany, vydáme je zločincům napospas a nebudou se tomu moci bránit. Policie by měla pracovat s držiteli zbrojních průkazů, aby se držitelé zbraní mohli vzdělávat. Určitě by byli dobré nějaké komplexní kurzy, jak může člověk zbraň v rámci svých možností a zákona použít, a nebát se, že když ji vytáhne, že bude potrestán. Takže naopak je potřeba zvyšovat úroveň a kvalitu ozbrojenosti.
Otázka imigrace a islámu souvisí s demografií a sociálními věcmi. Mluví se o tom, že jsou migranti potřeba kvůli ekonomice a kvůli udržení financovatelnosti důchodů. Takže abychom nemuseli přijímat imigranty, aby bylo na důchody a aby český národ nadále existoval a nevymřel, neměl by stát podpořit, nebo aspoň přestat znevýhodňovat rodiny s dětmi? Neměl by například nastavit daňový systém tak, že ten, kdo vychovává děti, tak se mu percentuálně sníží daně či sociální pojištění? A pak zavést to, že ze sociálního pojištění dospělých dětí by pak šlo určité konkrétní procento rodičům, kteří je vychovali? Tím by rodiče byli motivováni mít více dětí a investovat do jejich výchovy a vzdělání, aby byli zajištěni na stáří. Když rodič vychová pět kvalitních právníků, tak se o svůj důchod nebude muset bát...
V sociální oblasti našeho připraveného programu je podpora rodin s dětmi jedním ze základních pilířů. Zdravá česká vícečlenná rodina by měla být státem podporována. Stát by měl podporovat politiku porodnosti. Rodiny s dětmi by podle mě měly mít menší daňové zatížení a měly by mít benefity na úkor těch, kteří na sociálním systému parazitují. Rodina se musí dostat do popředí. Rodina je podstatná jak z hlediska porodnosti, která by se měla určitě zvýšit, tak i z hlediska výchovy občanů a předávání hodnot.
Jaké jsou ty hodnoty?
Chceme především hájit národní hodnoty. Abychom byli hrdi na svou kulturu a minulost a bychom začali znovu budovat národní hrdost, na kterou máme nárok. Máme silné historické kořeny a řadu předků, na které určitě máme být proč hrdí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
