Česká národní banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu, nyní je tedy na úrovni 1,5 procenta. Vypadá to, že po pondělním výroku premiéra Andreje Babiše, že by ČNB ve snaze o snížení inflace neměla zvyšovat úrokové sazby, ale počkat s tím, jako by chtěla ukázat, že nepodléhá politickému tlaku. Jak tento krok centrální banky hodnotíte?

Historický význam tohoto kroku ještě mnohem víc vynikne, když řeknu, že naposledy došlo k něčemu takovému v roce 1997. Tehdy začala Česká národní banka takzvaně cílovat inflaci; přijala tehdy ještě poměrně novou, dnes už zcela standardně používanou metodu přístupu k měnové politice, kdy její snahou je „strefit se“ s inflací do nějakého cíle. Jenomže – tohle cílování se centrální bance v poslední době krutě nedaří. Cílem ČNB je držet spotřebitelskou inflaci plus mínus jeden procentní kolem 2 procent; v srpnu ovšem inflace dosahovala 4,1 procenta. A je to ještě horší, protože jak už jsme na tomto místě mnohokrát opakovali, všechno nasvědčuje tomu, že vysoká inflace bude dlouhodobá, ačkoliv různé instituce, politici i centrální banky světa vehementně tvrdí opak. Nemají však pravdu.

Od dvoutýdenní reposazby se odvíjejí i další koncové úrokové sazby pro klienty – pro firmy i domácnosti, a to u úvěrů i depozit. Takový skok je sice dost šokem, ale musím konstatovat, že rozhodnutí je podle mého soudu správné. V podstatě se tím jenom úrokové sazby přibližují k jakési dlouhodobé normalitě. A stále na ní nejsou.