Silná káva, lidé v šoku. Pár lumpů nahoře zničilo důvěru ve starosty a samosprávu, varuje advokátka Hamplová

Dlouhodobě se specializujete na veřejné právo, tematiku samosprávy a státní správy. Jste dennodenně v kontaktu se starosty. Co říkají obyčejní starostové na kauzu STAN kolem pražského dopravního podniku, která hýbe politickou scénou?

Na rovinu – je to pro ně teď před volbami s mírnou nadsázkou pohroma. On totiž název Starostové a nezávislí je trochu kapciózní, řekli bychom v právu, tedy zavádějící. Vím, že když se hnutí zakládalo, byly proti názvu protesty – nelíbil se starostům jiných uskupení, a nelíbil se Nezávislým. Vnášel totiž na politickou scénu zmatek. A ten tak trochu trvá. Současné dění kolem STAN tak dopadá v očích lidí na více osob, než je ve skutečnosti, a není to právě fér.

Prý může docházet i k tomu, že lidé zaměňují STAN se starosty v obcích a městech a domnívají se, že jsou nějak propojení. Co jim na to říct?

Dochází. Někteří si dokonce myslí, že jeho členy jsou všichni starostové. Hodně hlasitě by proto mělo zaznít vůči voličům, a já jim to říkám – kašlete na značku za jménem vašeho starosty obecně, protože podstatná není značka, ale to jaký váš starosta a lidé kolem něj jsou, to je to hlavní. Většina starostů malých obcí a měst nemá co dělat s žádnou politickou stranou, řada jich využije nějaký politický subjekt tzv. jen formálně, a ani ti, co jsou klasicky členy STAN, to nemohou odnést za pár lumpů nahoře. Musí si jen udělat pořádek, a to velmi rychle. Zkrátka jsou v obcích a městech lidé, kteří budou zvoleni, i kdyby kandidovali za Sněhurku a sedm trpaslíků, protože prostě mají takové výsledky a takovou autoritu, a jiným by nepomohlo členství ani u Rothschildů. Když vynechám velká města, kde to ta politika samozřejmě je, většinu obcí a měst řídí místní uskupení, nemající s žádnými klasickými stranami a hnutími nic společného.

Mělo by se samotné hnutí STAN k tomu nějak vyjádřit, aby k omylům nedocházelo?

Hnutí STAN by mělo jasně říct, že jeho členy v žádném případě nejsou všichni starostové v republice, zveřejnit, kolik starostů jeho členy skutečně je, a těm starostům, kteří jeho členy jsou, se omluvit, jak jim zkomplikovali život před volbami. A my, co se v samosprávě pohybujeme dnes a denně, bychom měli voličům hlavně malých a středních obcí i měst, kterých je 90 %, jasně říct, ať volí podle výsledků svých radnic, ne podle značek za jménem. To starostům nejvíce pomůže. Všem.

V médiích čteme zprávy o sebevraždě spojené s korupční aférou kolem bývalého náměstka pražského primátora za STAN Petra Hlubučka. Ministr školství Petr Gazdík končí ve funkci. Stanislav Polčák odstoupil z pozice místopředsedy STAN. Co na dění říkáte vy?

Já poslední dny působím spíše jako psycholožka než advokátka, protože samospráva je z toho v šoku. Nedělám ze starostů ani zastupitelů obcí a měst anděly, ale to odhalené je opravdu silná káva, o sebevraždě nemluvě. Ne nadarmo padají slova o organizovaném zločinu. Víte, já často zastupuji starosty i v trestních věcech, ale to jsou případy, kdy něco udělají nechtěně, a vždy je motivem zájem obce – ne jakýkoli jejich příjem. Ráda na přednáškách promítám případ starostky stíhané za to, že způsobila obci prospěch. Ano, čtete správně. A potom už obecně známý je případ zastupitelů města Postoloprty, kteří čelili neuvěřitelné státní zvůli a šlendriánství. Taky se jim stát musel omluvit i zaplatit. Mám-li se vrátit k vaší otázce, tak nechci předbíhat, vyšetřování je na počátku, tedy jen dvě poznámky z pozice advokátky. Za prvé – nedošlo by k tak razantnímu zásahu, kdyby to nebylo důkladně podloženo důkazy, a za druhé – je-li pravda to, co se objevilo v médiích, není možné, že by se o tom nevědělo nebo alespoň netušilo. Pokud pánové dělali to, co dělali, nedělali to pár měsíců, ale let. Vedení STAN to vědělo od kolegyně Marvanové už několik měsíců, a hrubě situaci podcenilo. Což se mu teď vrací jako bumerang a podle mého názoru nemůže být ministrem vnitra člen strany, jejíž členové čelí tak vážným podezřením. To není o jméně toho zástupce, to je o naprosto základním principu. Různé změny policejního prezidenta a podobně raději nechci hodnotit. Ono se na to přijde. Odstoupení z funkcí jinak považuji za samozřejmost, ne zásluhu, a schází mi odstoupení ministra vnitra pro stranickou příslušnost.

Došlo už k odstoupení ministra školství. Vás napadá nějaké jméno? Kdo by byl vhodným ministrem školství?

Jak vyplývá z výše řečeného, považuji aktuálně za klíčový post ministra vnitra. Ten je šéfem policie, která dnes vyšetřuje ze závažné trestné činnosti členy jeho volební strany. Proto prostě musí odejít. I kdyby neměl s věcí nic společného, a o to víc proto, že informován byl kolegyní Marvanovou, a neudělal nic, a naopak udělal personální změny, které nikdo nepochopil. Jména mne nenapadají; ostatně neumím si představit, že by někdo do této vlády v této době měl zájem vstoupit, není-li politický sebevrah.

Je evidentní, že třetí nejmocnější strana republiky čelí zásadní krizi. Myslíte si, že to bylo nevyhnutelné? Když se dostane kdokoli k moci, začnou se na povrch dostávat vždy nové informace…

Uvědomme si několik věcí. V politických funkcích nám rotovali a rotují až na výjimky stále stejní lidé, nebo lépe řečeno stejný typ lidí. Napříč profesemi se říká, že slušný člověk dnes do vysoké politiky nejde, protože tam nemá šanci. A tak tam často končili lidé, kteří by například v soukromém sektoru neměli šanci, nebo si naopak politiku se soukromým sektorem spletli. Volby vyhrávají agentury a PR manažeři, ne skutečné myšlenky skutečných osobností. A když už, nedej bože, ti lidé vlastní myšlenku řeknou, je to tragédie; jak je to hloupé, frázovité, účelové, nic neřešící. Nebo si myslíte, že by si nějaká firma posadila do čela Pekarovou? Nebo svého času Grosse? Tvrdím, že schopní lidé jsou vědomě mimo politiku, a výjimky jen dělají pravidlo. Tu výjimku tvoří, poslední dva roky viditelně, Senát, kde je ten poměr díky většinové volbě naopak. A kde je také často jedno, jakou má kdo značku za jménem. Řada senátorů dokázala jít i proti tzv. své vládě. Proto mají můj respekt.

STAN jsou politickým hnutím, které ve svých programových dokumentech „vycházejí z kořenů judaisticko-křesťanské morálky Evropy“, čteme mezi jejich prvními zásadami v hodnotovém desateru. Co k tomu říci?

Budu stručná. Nic. Vysoká politika je už řadu let postavena na bezobsažných proklamacích, které neberou vážně ani jejich autoři. Podobných programů a stanov vám napíšu za víkend deset. Budu proto hvězda, když díky nim volby vyhraju? Za lidi mají mluvit činy, a do politiky by teď měli jít ti, co do ní mohou přinést svůj um a znalosti. Ne slova. Je to prostě nevyhnutelné, jinak se z toho nevyhrabeme.

Měl by nějak v souvislosti s korupčním skandálem zasáhnout prezident Miloš Zeman?

Já bych to neřekla tak úzce, že by měl konat kvůli tomuto poslednímu skandálu, ale měl by konat hlavně kvůli všemu, co tato vláda předvádí snad ve všem. To už není o politických hrách a špičkování se o slovíčka a dělání ramen do kamer. Tady jde o celou naši zemi, o úroveň života v ní, o rozhazování našich peněz, o ztrátu suverenity, o naši bezpečnost, zkrátka o všechno. Jiní na nás těžce vydělávají, za jiné nasazujeme sebe sama proti obrovské velmoci, se kterou se ostatní po telefonu v klidu domlouvají, ničíme ekonomicky naše rodiny a podnikatele vysokými náklady, a pan premiér se zasněným pohledem k Bruselu, k Německu a USA potápí vlastní zemi, že víc už to snad nejde, a paní Pekarová a spol. nám dává moudré rady z výletů do Ženevy. Tato vláda musí skončit, namísto ní musí nastoupit odborníci, aby zachránili, co se ještě zachránit dá, a musí se vypsat nové volby. A v nich pak zvolit úplně jiný druh lidí, než se tam točí teď. Chceme-li jako Česká republika nejen přežít, ale být skutečným domovem, kde se vláda stará o vlastní národ, a kde žít bude důstojné, je třeba konat. A tady bych připomněla, že k tomu ty obce a města budeme sakra potřebovat. Takže teď je třeba podpořit právě ony starosty, protože ti všichni přišli k aktuálnímu dění jako slepí k houslím.

Mezitím se připravuje ČR na předsednictví EU. Slyšíme informace o našich prioritách, jako je poválečná obnova Ukrajiny, izolace Ruska nebo zvládnutí uprchlické krize. Jak letos předsednictví zvládneme podle vás?

Dva pohledy – na předsednictví dnes nemáme ani náhodou. Ani lidi, ani smysluplná řešení čehokoliv. Zase to vedlo jen k nemístnému utrácení za luxusní auta a nepatřičnému egu vlády. Bude to ostuda. Já bych předsednictví být vládou vzdala, a začala bych se konečně starat o vlastní zemi. Naše vláda dělá totiž dlouhodobě pravý opak – stará se o všechny, jen ne o nás, a naši zemi to systematicky ničí. Proto říkám – tuto vládu ihned odvolat, jmenovat namísto politiků odborníky, a vyhlásit volby. Podstatné pak je, aby v nich kandidovali hodně jiní lidé – ale pokud mám možnost vnímat, už je tolik naštvaných a vyděšených špiček všech různých oborů a společenských skupin, že by to neměl být až takový problém silné kandidátky postavit.

I vy nyní kandidujete do Senátu, přestože jste ještě před rokem politickou dráhu vylučovala. Také jste se „naštvala“?

Ano. A je to slabé slovo, jenže silnější jako dáma nemohu... Už se to nedalo vydržet, dívat se na něco podobného, poslouchat ty bezobsažné řeči a lži. Chci mít přístup k dokumentům, k senátorskému mikrofonu, posílit odborně případné kolegy znalostí veřejného a ústavního práva a být v Senátu spojencem pro samosprávu a všechny rozumné lidi. Stejně už teď dávám tři čtyři pět hodin denně už dva roky veřejným věcem, tak chci tuto svou práci posílit senátorským vlivem. Advokacii se proto věnovat nepřestanu – jedu na dvě směny už dlouho a běžně.

Co byste chtěla vzkázat lidem?

Užijte si teď dovolenou, děti prázdniny, myslete na nás v „první linii“, a až vás budeme potřebovat, protože bude už opravdu zle, a nikdo s tím stále nebude nic dělat, sejdeme se třeba na Letné. Už kdysi nás tam byl milion. A najednou všechno šlo. V komunálních volbách na konci září podpořte své dobré starosty a zastupitele, bez ohledu na značku za jménem. Zaslouží si to, a budete – budeme je moc potřebovat. Mně můžete věřit – samospráva je můj život už třicet let.