V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?
Dohody znamenají postupnou normalizaci vztahů mezi Tureckem a Ruskem na úroveň před sestřelením ruského letadla. Plynovod Turkstream byl plánován již v té době a nyní dochází k jeho postupné realizaci, byť v omezenější, poloviční kapacitě. Turecko plyn potřebuje a po dokončení stavby po roce 2019 bude odebírat převážnou část jeho kapacity. Zbytek, pokud o to budou mít zájem, budou moci odebírat státy jihovýchodní Evropy jako například Řecko nebo Bulharsko. Pro (jihovýchodní) Evropu, pokud se k plynovodu připojí, to znamená další diverzifikaci energetických tras. Posílení kontaktů mezi Ruskem a Tureckem ve vojenské oblasti, tedy především při výměně některých zpravodajských informací, lze v době konfliktu v Sýrii jen přivítat. Mělo by zabránit podobným incidentům jako bylo sestřelení ruského letadla, zvláště uvědomíme-li si, že Rusko podporuje syrského prezidenta Asada, a Turecko má naopak zájem na jeho odstranění.
Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Allepa. Byla tohle strategická chyba Ruska nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli jejich postupu další sankce proti Rusku?
Rusko svým bombardováním civilních cílů v Allepu dělá chybu. Obrázky vybombardovaných ulic a domů, zkrvavených dětí či zničených škol a nemocnic se objevují na televizních obrazovkách po celém světě. Tím Rusko moc sympatií světové veřejnosti nezískává. Naopak. Vojenskou silou se v Sýrii nic nevyřeší. I kdyby Aleppo padlo, oslabený Asad již nebude mít nikdy sílu na to aby obnovil kontrolu nad územím celé Sýrie. Sunnitské mocnosti, jako jsou Turecko nebo Saúdská Arábie mu v tom zabrání. Řešení je proto nutno hledat ne vojenské, ale politické. Pokud jde o sankce vůči Rusku, nové sankce zavedeny nebudou, ale posílí to argument pro prodloužení stávajících sankcí, zavedených v souvislosti s konfliktem na Ukrajině.
Co se týče situace na Blízkém východě, v současné době nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. To si myslí bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů.“ Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže, poté co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Co si to tom myslíte?
Co si myslí předlistopadový komunistický agent Štefec je irelevantní. Co se USA týče, konflikt v Sýrii od samého počátku povstání proti Asadovi v režii neměly. Neměly jej z důvodu zdrženlivosti Obamovy administrativy. Problém je, že konflikt v Sýrii nemá v režii nikdo. Namísto režie zde panuje naprostý chaos, ozbrojený chaos, který si již vyžádal na 400 tisíc mrtvých, milion zmrzačených, 4 miliony uprchlíků mimo Sýrii a dalších 6 milionů uvnitř země. To, že se Rusko snaží si v tomto tragickém konfliktu bombardováním civilních cílů obnovovat status „světové“ mocnosti je podobně tragické. Rusko by si mělo uvědomit svoji pozici, váhu i možnosti a zapojit se, společně s ostatními, do diplomatického řešení. Nikdo nepopírá, že Rusko má zbraně, včetně zbraní atomových. Ruská ekonomika je však 13 krát slabší než ekonomika americká, a ještě slabší je celkový vliv Ruska ve světě. Sovětský svaz, který byl mnohem silnější než dnešní Rusko, studenou válku se Západem prohrál. Snažit se proto o nějaké nové „strategické soupeření“ je krátkozraké, nesmyslné a nikam nevede. Pouze k tomu, že Putin se dostává do trapných situací i v socialistické Francii.
Na nejvyšších místech ruské politiky se schyluje k dalším změnám, které političtí experti připisují snahám ruského prezidenta pozměnit sestavu svého nejbližšího týmu před prezidentskými volbami v roce 2018. Objevují se informace o tom, že prezident Vladimir Putin vytváří dvě nové organizace velmi podobné KGB. Je to jen potvrzení o posilování moci Putina takto před volbami? A je jasným vítězem?
Putin bezesporu bude vítězem ruských prezidentských voleb. Za 16 let své vlády se postaral o potlačení opozice, nezávislých sdělovacích prostředků i občanské společnosti, o čemž například nejnověji svědčí zařazení organizace Memorial na listinu „zahraničních agentů“. To se této organizaci nestalo ani v dobách SSSR. Vypadá to však, že čím více moci Putin má, o to více se o její ztrátu bojí. A ohrožení vidí téměř všude, včetně tajné služby FSB, následovníka sovětské KGB. Proto byl také v srpnu „odejit“ šéf prezidentské kanceláře a jeho dlouholetý parťák z KGB Sergej Ivanov a proto také vytváření nových bezpečnostních agentur, jako je například „Národní garda“. Lze očekávat, že v této „personální politice“ a výměnách bude Putin pokračovat před prezidentskou volbou v příštím roce i po ní.
Psali jsme:
Navíc, asi 40 milionů Rusů se zapojilo do celostátního cvičení civilní obrany. Počítá se také s praktickým nácvikem „radiační, chemické a biologické ochrany obyvatelstva“. Do jaké míry souvisí tento nácvik se zhoršením vztahů se Západem nebo dokazováním síly právě v souvislosti s už zmiňovanými volbami?
Hlavní ideologií Putinova Ruska není komunismus nebo nějaký nový „socialismus“, ale nacionalismus. Na straně jedné Putin pěstuje v lidech pocit ruské velikosti a výjimečnosti, na straně druhé pocity permanentního ohrožení, a to především ze strany Západu. V souvislosti s ruskými válkami na Ukrajině a v Sýrii dochází k militarizaci myšlení i celkové atmosféry. Jsou také šířeny fámy a „zaručené zprávy“, že má dojít ke 3. světové válce, kdy Amerika napadne Rusko. Tyto „zprávy“ jsou mimo jiné šířeny ruskými a proruskými trolly i u nás. Proto tedy to celostátní cvičení civilní obrany.
I americké volby jako součást konfrontace mezi Clintonovou a Trumpem otevřely otázku Ruska. Je to opravdu tak, že by Hillary Clintonová pokračovala v Obamově administrativě a Donald Trump je nevypočítatelný? Co k tomu dál říci? A jaký bude mít volba prezidenta dopad na Českou republiku a případný vliv Ruska u nás?
Jaký bude vliv Ruska u nás bude záviset především na nás samotných. Zda podlehneme Putinově propagandě nebo zda se budeme chovat sebevědomě s vědomím, že jsme plně ukotveni v západních politických a bezpečnostních strukturách EU a NATO a že bychom naopak měli využít naši znalost ruského jazyka, Rusů i Ruska k posílení našeho ekonomického a kulturního vlivu v této zemi. To je především naše záležitost. Pokud jde o americké volby, ano Trump je nevypočitatelný, a to nejen ve vztahu k Rusku; od Clintonové lze očekávat pokračování tradiční politiky, s tím ale, že její administrativa zahrne do tohoto přístupu i zkušenosti z Obamova „resetu“ vztahů s Ruskem, války v Sýrii, i ruských pokusů o ovlivňování amerických prezidentských voleb.
Ať jde ale o jakékoli téma, Trump neustále čelí útokům kvůli svému skandálnímu chování, nicméně Clintonová zase podle průzkumů má problémy s tím, že jí lidé prostě nevěří. Reuters uvádí, že pokud by na ní Trump útočil tak jako v té poslední debatě, znechutil by její voliče a ti by zůstali doma. Neustále opakuje souosloví „Crooked Hillary“. Kdo je podle vás blíž k cíli na cestě k Bílému domu? A Váš osobní názor, koho byste raději viděl v čele Spojených států?
K cíli na cestě do Bílého domu má blíže jednoznačně Hillary Clintonová. Trump je mentálně nevyrovnaný člověk, nebezpečný pro Ameriku, a tím, že USA jsou pořád světová supervelmoc, nebezpečný i pro zbytek světa. Mám-li na výběr mezi ním a Clintonovou, mým favoritem je jednoznačně ona. I při vědomí všech jejích slabin a nedostatků, které se ukazují i v průzkumech mínění, kde ji více než 50 procent americké veřejnosti nevěří.
Když se ještě vrátím do Evropy. Velká Británie spustí do konce března 2017 mechanismus vystoupení. A postupně se stane debata o ekonomických dopadech na různých frontách realitou. Svědčí opravdu vize nové a spravedlivé Británie Theresy Mayové o tom, že se nebojí ztráty přístupu na trh Evropské unie, protože chce plnou kontrolu nad imigrací? Do jaké míry je pravděpodobný velmi drahý „tvrdý“ Brexit?
Theresa Mayová bohužel žádnou vizi pro Británii nemá. A nemá ji tam nikdo. Británie se se svým referendem vydala na cestu do neznáma, o které nikdo neví, kde skončí. Na sjezdu své konzervativní strany nyní Mayová pod tlakem euroskeptiků oznámila datum, kdy zahájí vyjednávání o Brexitu, avšak bez jakékoli představy a strategie, co by mělo být cílem tohoto vyjednávání. Británii čekají roky nejistoty, nestability, hospodářské i sociální stagnace a poklesu. Její politický vliv klesá již nyní. Jsme svědky politické sebevraždy kdysi největší světové mocnosti v přímém přenosu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
