Pane doktore, jedním z důležitých bodů programového prohlášení nastávající vlády je dostupné bydlení. Co v tomto směru říct k aktuální situaci, tedy k cenám bytů ale i nájmů? Kdo nebo co podle vás může za to, že ceny například v Praze mohou v podstatě konkurovat těm ve velkých evropských městech, kde ovšem mají lidé úplně jiné platy?

Tu hrůzu má na svědomí soubor idiotských říkanek, které se kápům privatizačního převratu podařilo pasovat na státní náboženství. Skládá se z takových mouder, jako že ruka trhu je neskonale moudřejší i spravedlivější, než osm miliard lidských bytostí. A konkrétní vlastník zase pokaždé lepší, než cokoli v kolektivním, natož pak ve státním vlastnictví. Praktickou nadílkou té mantry je samoděržaví privátních investorů a developerů. Kánonům „svobodného trhu“ se pošklebují s golfovou holí v ruce. 

Důstojné soukromí pod střechou nad hlavou stojí v žebříčku lidských práv na jedné z vůbec nejvyšších příček. Komu se upírá, tomu to mrzačí i všechna ostatní práva. V Praze už tržní nájemné přeskočilo 400 korun za m2. Jediný m2 bytu na prodej stojí klidně i 3 až 4 celé měsíční výplaty. Průměrnou výměru nových bytů to srazilo zhruba o 10 m2 jen za pár posledních let. Fakticky o celou jednu místnost, jak to přiznává i jeden z realitních mágů. Jiný to řeší nabídkou, nad níž lezou oči z důlků. Za 2 milióny prodává „byt“ o 8 m2 (slovy osmi čtverečnými metry). Mezi paneláky na Jižním městě, a ne snad na Hradčanech nebo Malé straně.

Vzpomeňme si, jak po revoluci tehdejší prezident Havel prý označil byty v panelácích za králíkárny. Jak to po těch letech komentovat?