Pane doktore, jedním z důležitých bodů programového prohlášení nastávající vlády je dostupné bydlení. Co v tomto směru říct k aktuální situaci, tedy k cenám bytů ale i nájmů? Kdo nebo co podle vás může za to, že ceny například v Praze mohou v podstatě konkurovat těm ve velkých evropských městech, kde ovšem mají lidé úplně jiné platy?

Tu hrůzu má na svědomí soubor idiotských říkanek, které se kápům privatizačního převratu podařilo pasovat na státní náboženství. Skládá se z takových mouder, jako že ruka trhu je neskonale moudřejší i spravedlivější, než osm miliard lidských bytostí. A konkrétní vlastník zase pokaždé lepší, než cokoli v kolektivním, natož pak ve státním vlastnictví. Praktickou nadílkou té mantry je samoděržaví privátních investorů a developerů. Kánonům „svobodného trhu“ se pošklebují s golfovou holí v ruce. 

Důstojné soukromí pod střechou nad hlavou stojí v žebříčku lidských práv na jedné z vůbec nejvyšších příček. Komu se upírá, tomu to mrzačí i všechna ostatní práva. V Praze už tržní nájemné přeskočilo 400 korun za m2. Jediný m2 bytu na prodej stojí klidně i 3 až 4 celé měsíční výplaty. Průměrnou výměru nových bytů to srazilo zhruba o 10 m2 jen za pár posledních let. Fakticky o celou jednu místnost, jak to přiznává i jeden z realitních mágů. Jiný to řeší nabídkou, nad níž lezou oči z důlků. Za 2 milióny prodává „byt“ o 8 m2 (slovy osmi čtverečnými metry). Mezi paneláky na Jižním městě, a ne snad na Hradčanech nebo Malé straně.

Vzpomeňme si, jak po revoluci tehdejší prezident Havel prý označil byty v panelácích za králíkárny. Jak to po těch letech komentovat?

Václav Havel vyrůstal v luxusní bavlnce. Že by z ní nikdy nepáchl tam, kde žily milióny jiných lidí? Šlo mnohdy i o 1+1 a dokonce 1+0. S jediným oknem, bez koupelny a často i společným WC pro několik domácností. Tisíce těchto „bytů“ byly v temných suterénech a nezřídka páchly plísní. S tím, čemu Havel nadával do „králíkáren“, přišel gigantický emancipační i civilizační skok. V letech 1961 - 1989 šlo o víc než 2 milióny nových bytů. Na úrovni srovnatelné s tehdejší výstavbou v západních zemích. Ty přitom, na rozdíl od nás, zbohatly i z obrovských kolonií a jejich pozdějších klonů. U nás se do paneláků stěhovala s gustem nadpoloviční většina populace. Za nájemné v řádu 10 - 15 procent jednoho měsíčního příjmu. V případě státních a podnikových bytů bez jediné platby na vstupu. U družstevních bytů jen za pár desítek tisíc vstupního příspěvku. Dal se však, zčásti či úplně, nahradit brigádami na staveništi.

Většina nových bytů, dodávaných dnes, je dokonce menší, než průměr z 80. i 70. let. Právo na důstojné soukromí je parádní měřítko. Kapitalismus prohrává na celé čáře. Ten na první i na druhý pokus. Žvást o „králíkárnách“ už berou na vidle i odborné špičky. Zmiňme třeba článek „Přišel zvrat. Vysmívané ,králíkárny´ začne Praha chránit“. Vyšel na portálu seznam.cz v poslední říjnový den. Cituje i architekta Jaromíra Haince, šéfa Sekce rozvoje města magistrátního Institut plánování a rozvoje h. m. Prahy:

„Specificky v pražském prostředí jsou sídliště, pro která používáme výraz modernistická struktura, de facto zeleným parkem mezi domy, unikátním seskupením objektů postavených podle zásad moderního urbanismu, který má vysokou kvalitu…Sídliště se většinou mohou pyšnit dobudovanou vybaveností čili školami, školkami, obchody a tak dále, což jsou zpravidla nízkopodlažní objekty v jádru zástavby. Jsou dostupné pěšky, obyvatelé domů, hlavně děti, nemusí na cestě k nim chodit přes hlavní silnice. Sídliště jsou dále většinou dobře napojena na kolejovou dopravu. Nabízí tak stále kvalitní a atraktivní bydlení.“ A právě to jsou, dodává autor citovaného článku, „přesně ty atributy, které jsou lákadlem i pro současné developery. I proto hodlá hlavní město čerstvým Metropolitním plánem, který vznikal 12 let, panelová sídliště svým způsobem plošně chránit. Zjednodušeně řečeno bude hlídat, aby se na velkorysé zelené plochy mezi paneláky nedostavovaly další objekty, aby se citlivě doplňovala nedokončená zástavba podle tehdejších koncepcí a sídliště se dále smysluplně rozvíjela (a vytvářela pracovní příležitosti), a to zejména na svých okrajích.“ Vizitkou 80 tisíc paneláků, postavených za socialismu, je i brněnské sídliště Lesná. Jeho architekti, uvádí citovaný článek, se inspirovali finským městečkem Tapiola u Helsinek. A „velice citlivě ho zasadili do členitého terénu někdejšího dělostřeleckého cvičiště v severní části Brna“.

Shodně to vidí i architekt Karel Doležel, člen komise Národního památkového ústavu specializující se na poválečné období: „Je to úžasná ukázka funkcionalistického urbanismu 60. let i ve světovém měřítku. Autoři velmi inteligentně rozmístili paneláky tak, že mezi nimi vznikly velkorysé přírodní prostory. To už dneska nikde na sídlišti neuvidíte.“ Právě tak experti hodnotí i pražské Ďáblice nebo Invalidovnu, kladenskou Sítnou nebo Bartošovu čtvrť ve Zlíně. Matouš Pudil z pražského Centra architektury a městského plánování připomíná i směrodatný kontext: „Ještě v 50. letech neměla polovina pražských bytů koupelnu ani samostatné WC, natož třeba pořádné topení. Aby se nové byty daly stavět co nejrychleji a co nejlevněji, začaly růst první paneláky.“

Co, dle vašeho názoru, je nutné udělat k tomu, aby bylo bydlení v ČR slušně dostupné všem skupinám lidí?

Že jde o vážný problém, stojí i v programovém prohlášení vlády. Bydlení definuje jako veřejný zájem. Zavazuje se k řadě kroků k jeho restituci. Jsou však zase jen o určité podpoře toho, co viditelnější změnu planě slibuje už řadu let. Tedy obecních či družstevních projektů či dílčím snížením hypotéčního břemene pro lidi na startu do života či vybrané profese. Dodavatelem nových bytů mají být zase ti samí developeři. 

To ovšem přinese jen docela mizivou změnu. Návrat bydlení do režimu veřejného zájmu zvládne jen ta veřejná moc, jíž na to nechybí dost pravomocí i zdrojů. Reálná konkurence dnešní nabídky je jen v silách státu. Masivní státní výstavby bytů za ceny, snížené propracovanou standardizací projekčních, výrobních i stavebních prací. A nabízených za nájemné, jež celý koloběh udrží v černých číslech. Když stavař kápne božskou, přizná, že nákladová cena m2 nového bytu se dá udržet kolem 40 tisíc a leckdy i níž. A to už v dnešních podmínkách, tedy před zmíněnou racionální standardizací a „úsporami z rozsahu“. O vyloučení privátního jmelí už vůbec nemluvě. Veřejná moc stále disponuje i vhodnými pozemky. A není tak závislá na lakotě soukromých majitelů parcel. Byt o výměře, která dnešnímu trhu vévodí, tak lze postavit za zhruba 2 milióny korun. A nabízet ho za nájem pod 10 tisíci korun měsíčně, aniž to ohrozí fond nezbytných oprav a údržby i pokračování celého koloběhu.

Profitoval by i podnikatelský sektor v ostatních oborech. Předražené bydlení přece snižuje kupní sílu, na níž závisí odbyt jiných artiklů. Vláda slibuje i státní program zhodnocování úspor. Co jiného mu poskytne tak spolehlivý základ, než nový bytový fond v majetku státu a na našem území? Investice, splácená z nájmů lidí, kteří o tu jinde nevídanou šanci nebudou chtít přijít? Nastavit bilanci nákladů a výnosů, garantující jak lidumilné nájemné, tak úrok vkladatelů nad hladinou inflace, není žádná věda.

Podívejme se i na situace dnešních důchodců. Z jejich pohledu, jak hodnotit končící vládu a co mají čekat od té nové?

Končící vláda svévolně skrouhla i valorizace penzí. „Novelizací“ sociální podpory, nazvanou velkohubě „superdávka“, stihla okleštit také příspěvek na bydlení. Teď už nestačí prokázat, že danou domácnost stojí více než 30 procent jejího čistého příjmu. Nový formulář žádá uvést i výši úspor. Prý je to tak, že kdo si naspořil víc než 200 tisíc, resp. asi 350 tisíc na partnerský pár, ten se s příspěvkem na bydlení může rozloučit. Nebyly to snad ty samé pravicové vlády, kdo lidi nabádal, aby si na podzim života co možná nastřádali sami?

Program nové vlády slibuje „obnovit spravedlivé valorizace důchodů, aby senioři neztráceli kupní sílu a měli jistotu důstojného života i v době inflace“. A nápravu toho, čím valorizace očesala odstupující vláda. Právě seniorům, ač zdaleka nejen jim, by citelně ulevily i další přísliby nového kabinetu. Zrušení emisních povolenek, zatěžujících rozpočty domácností. Posílení suverenity v energetice, omezující parazitní penězovody do ciziny i na jistá domácí konta. A také prosazování „cen obvyklých“ u potravin a možná nejenom. Tedy povinnost prodejců seriózně dokládat, z jakých nákladů svou cenu odvodili. Našlo by se toho ještě víc. Potěší i návrat slevy na jízdném o 75 procent oproti stávajícím 50 procentům. Mladší ročníky ocení určitě i závazek, že jim na důchod vznikne nárok v 65 letech a ani o den déle.

V médiích se před pár dny objevila informace, že prý mají zdražit sociální služby, pobyt i jídlo v domovech pro seniory….. Co k tomu říci?

Ty signály se opravdu rojí. A novou vládu tak postaví před první veřejný test, jak moc si stojí za svými závazky. Za slibem „vrátit lidem jistotu, že stát pracuje v jejich prospěch a hospodaří s prostředky odpovědně, transparentně a spravedlivě“. A seniorům umožnit „žít důstojně“ a mít, tak jako „každý občan přístup ke kvalitním veřejným službám“.

Srovnejme život „běžných“ českých seniorů s jejich vrstevníky v ostatních evropských státech. Máme 36 let po revoluci, kterou si v příštích dnech připomeneme, takže porovnejme českého seniora například s tím německým, nebo rakouským….

Randál o „neúnosných mandatorních výdajích“ uráží hlavně seniory. Dělá z nich živočišný druh, co se nehorázně přemnožil. Aby to rozvázalo ruce alchymistům „důchodových reforem“, co by uzákonili práci klidně až do sedmdesátky. A švindlům kolem zákonných valorizací, přilepšujícím fanklubu válek a předražených vojenských zakázek. Ta Niagara sprosťáren ostouzí ročníky, které vytvořily největší díl národního bohatství. Jak s ním naložila loupež tisíciletí, je na jinou diskusi. 

Nekalá reklama, která nás vábila „zpátky do Evropy“ a pak přímo do EU, neskrblila ani groteskními perlami. Za stolem s pár kostkami cukru nechala broukat, jak to „Evropě osladíme“, i legendárního hokejistu. Že si v EU klidně koupí „domeček v Portugalsku“, mámila i vdovičky z Pošumaví. Nůžky, zející mezi námi a německy hovořícími sousedy, se však rozevřely ještě víc. Pro většinu seniorů to platí dvojnásob. V Německu i Rakousku jsou jedním z klíčových segmentů maloobchodního odbytu. O nás si to netroufne hlásat ani Česká televize. Fiasko poměrů, spuštěných jezinkami „pravdy a lásky“ tlumí dar, který jim spadl do klína gratis a zcela nezaslouženě. Většina českých seniorů žije tam, kde zamlada. V bytech i rodinných domech, k nimž přišli už v době démonizované jako hladový koncentrák. Bydlení je tak stojí jen pár tisícovek. Nemít toto zázemí, mnozí z nich živoří pod mostem.

Začali jsme programovým prohlášením vlády. Když si ho pročtete a když si vezmete, co nastupující vláda slibuje, plánuje…. jak vidíte budoucnost ČR?

„Pětidemolice“ tlachala slabomyslná zaklínadla. Totemem byla „spojenecká vděčnost“ až za hrob. Nová vláda národním zájmem nepohrdá. Slibuje vzkřísit i jiná práva. Zaručit znovu i svobodu projevu a „zamezit zneužívání státní represe proti občanům za jejich názory“. Garantovat, že „nikdo nesmí mít strach projevit svůj postoj“. I „důslednou ochranu soukromí občanů“. Vymáhat odpovědnost všech, kdo cokoliv z toho poruší z moci úřední. Detailní audit má přešetřit stovky miliard utracených za vojenské zakázky. V plánu jsou i další kroky, mající napravit skandální selhání a zhovadilosti.

Vláda se zavazuje obnovit rozvoj země. Jen ale v bizarních mantinelech: „Motorem růstu se musí stát privátní sektor.“ Mít na to, předvedl nám to už dávno. Ten s cizím domicilem nás dojí, jak se jen dá. Kasta domácích oligarchů se po něm zdařile opičí. Najde se i pár výjimek. Na rozvoj celé země to má mizivý vliv. V menším byznysu je i spousta subjektů zdobených nefalšovaným patriotismem. Jsou však příliš malí a hlavně roztříštění. Že si to mohou rozdat s predátory a neprohrát, je pouze vlhký sen. To je jen v silách velkých a organických vertikál. Dnes se „gründerem“ toho, co dřív zvládal i Tomáš Baťa, může stát už jen stát. Buď se toho ujme a vezme do party i privátní subjekty ochotné budovat a ne švindlovat a tunelovat. Anebo nás čeká zase jen repríza „podpor“ soukromým projektům, které nás nevrátí ani do extraligy světového průmyslu, ani do role potravinového suveréna či státu s bydlením dostupným lidem s běžným příjmem. Pak ovšem nebude ani dost zdrojů na to, co v plánech nové vlády budí sympatie.

Domníváte se, že Babišova vláda půjde podobně jako ta Ficova cestou „politiky všech azimutů“? Nebo co od ní očekáváte ohledně zahraničí politiky, bude lepší nebo horší než Fialova vláda v tomto směru?

Hrad se po vládě domáhá přísah na strašáky, co ženou do války. V cizím zájmu a pod cizím velením. Nová vláda odolává. Slibuje posílit obranyschopnost vlastní země. A především tomu podřídit zbrojní zakázky i strukturu ozbrojených sil. I zmrtvýchvstání civilní obrany, z níž zbyly žalostné trosky. Kdo by se neradoval? Pak ale padne otázka, jak že to bude s letouny F-35 za stovky miliard, které snad jednou i dorazí. Tady se, zní ze špiček ANO, prý nemá měnit zhola nic. Je to jen výjimka pro chvíli, kdy Hrad ještě ani nepověřil nového premiéra? Anebo test, na jaké sliby chyby si máme zvykat i tentokrát?

Vláda, co končí, páchala šovinistické rituály. Program té nové to bere jinudy: „Česká republika bude rovněž udržovat dobré, nebo alespoň standardní vztahy s ostatními klíčovými globálními mocnostmi.“ Je nejvyšší čas. Z bezpečnostních i ekonomických důvodů. Západ nás má za kolonii. V třeskuté krizi vězí sám. Tím víc se hojí na cizí úkor. Světová většina se o nic neprosí. Tím méně se trápí tím, kam se vrtne Praha. To nám hrozí ujet vlak. K důstojné suverenitě. I k nové prosperitě. Místo úpadku v dluhové oprátce. Geopolitika dělá pokroky. Predátory tlačí do kouta. Zůstane nová vláda jen u slov? Nebo tu šanci čapne za pačesy? Má snad čelit jen tlakům dinosaurů zkázy? Nebo si vezme slovo i skutečná alternativa? A zasadí se o nepřiškrcenou svrchovanost. O rozvoj ve prospěch deseti miliónů. A ne jenom kasty zazobanců.

Psali jsme:

Kdo nahradí Putina? Ukrajina dopadne nedobře. Skála se rozjel

Štěpán Kotrba: Voliči STAČILO!, nekroužkuj. Pohřbíš tím naději

Nekroužkujte. Josef Skála promluvil k voličům STAČILO!

„Ty k****. Zapálím to.“ Pšenák se pochlubil konfliktem s Josefem Skálou