Proč vás Václav Moravec nakonec nepozval do svého pořadu v České televizi?
Koncovka je taková, že byl přehlasován. Jestli byl přehlasován, nebo mu to bylo zakázáno, tak je to totéž.
Ministr pro místní rozvoj v demisi František Lukl se k vám v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nevyjadřoval moc dobře. Co vy na to?
Já ho neznám. Dodnes nevím, co ten člověk udělal dobrého, či špatného. Nikdo o něm nic neví. Díval jsem se na internet a tam toho také moc není. A tahle nula vás začne pomlouvat způsobem naprosto nehorázným, tak co si o tom můžu myslet. Skutečně jsem o něm nic neslyšel. Ani dobrého, ani špatného. Nikdy mě neviděl a soudí, což svědčí o tom, že to není člověk bystrého vnímání.
O nás, bez nás?
Hmmm. Hlavně pomluvit. Takové ty řeči, že chlapi si mají sednout a tak, to je úžasný.
Ale na to už byste měl být zvyklý. Když byl Miloš Zeman premiérem, byl jste největším terčem médií…
Stále jsem přesvědčen o tom, že v době, kdy probíhala volba prezidenta, jsme neměli vhodnějšího kandidáta, než byl Miloš Zeman. Znám ho dvacet let. Poznal jsem ho jako člověka nesmírně vzdělaného, s obrovskou schopností analýzy a velkými rétorickými schopnostmi. Na druhou stranu mu samozřejmě spousty věcí chybí. Například, že v každé veřejné budově složitě hledá toalety. Za dva roky našeho působení v Parlamentu netrefil sám do jídelny. Přesto si jej obrovsky stále vážím, jinak bych pro něj nemohl dělat tak dlouho, jak jsem pro něj dělal. Tehdy i jeho protivníci, kteří si byli vědomi jeho mimořádných schopností, když zjistili, že stojím za ním, tak se začali bát. Věděli totiž, že má vedle sebe schopného organizátora. A v tom okamžiku, takto posílen, byl velmi stabilní. Nicméně Šloufa bylo potřeba odstřelit.
Nicméně…
Dopovím. V roce 1990 jsem byl vybrán Občanským fórem u kulatých stolů do pozice prvního místopředsedy českého Parlamentu. To se nedělo tak, že by si řekli, nejhorší komunista ze všech, tak ho tam vybereme. Dělali jsme celou řadu věcí, které byly důležité. Tenkrát se objevily první pokusy rozbít stát. Změna názvu, pomlčky, nepomlčky, a toho boje za zachování Československa jsem se velmi aktivně zúčastnil. Nakonec, když se už Federální parlament zasekl tak, že poslanci nevěděli kudy kam, tak jsem byl tím, kdo vzal s vedením České národní rady letadlo, odletěl do Bratislavy a tam jsme o tom s kolegy ze Slovenské národní rady velmi vážně jednali. Tehdy jsem se poprvé seznámil i s Alexandrem Dubčekem. On si vzal do svého týmu Miloše Zemana a tam jsem jej poznal. A kdo říká, že jsem komoušem bez skrupulí, tak vynechává tuto etapu.
Kdysi jste mi řekl, že vás Miloš Zeman naštval jen jednou. Nicméně z jeho pracovny jste odešel tak, že jste práskl dveřmi, až málem vyletěly z pantů. O co šlo?
Šlo o jeden z největších sporů, které jsme spolu měli. Bylo to těsně po nástupu do Strakovy akademie. Každý večer jsme hodnotili prošlý den. A on mě nakonec, jen tak mimochodem, pokáral, abych mu přestal řídit ministry. Tak jsem se ho na to zeptal, ale fakta z něj nedostal. Přemýšlel jsem o tom a uvědomil si, že to mohlo vzniknout v momentě, kdy za mnou přišel Pavel Dostál, abych mu řekl, co na tom ministerstvu má personálně a organizačně dělat, že si s tím vůbec neví rady. Poradil jsem mu, aby nikoho nevyhazoval, ale sehnal si člověka, který se orientuje v problematice české kultury. Ten měl po ředitelích všech odborů požadovat, aby vytáhli ze šuplíku to, jak budou realizovat program ČSSD ve své práci. Dál jsem mu poradil, aby si prověřil náměstky, vyměnil sekretářku a řidiče. Ne, aby je vyhodil, ale aby je přesadil. Také jsem mu řekl, aby si našel osobního tajemníka. Tehdy se mi na to konto dost neblaze odměnil tím, že si za tajemníka vybral studenta Ondřeje Šloufa, syna. Ten měl ale studovat, chodit s taškou na zádech do školy a ne si hrát na ministerského tajemníka. Nicméně Dostál se pak svěřil kolegům a oni přišli za mnou, abych jim poradil. Tehdy, jak jsem bouchnul dveřmi, jsem byl dlouho naštvaný. Nicméně zrovna Pavel Dostál mi zavolal, že mě Zeman potřebuje a jeli jsme na Vysočinu. Tam jsme si to vysvětlili. Pavla Dostála jsem si vždy velmi vážil. Byl to mimořádný člověk. Rozpor mezi mnou a Zemanem byl vždy na základě drbů a pomluv.
Prezident při rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásil, že jste si při prezidentské kampani vymýšlel…
Dost jsem o tom přemýšlel. Nejpravděpodobnější mi připadá, že tyto pomluvy u Zemana šířil Vratislav Mynář a Martin Nejedlý. Jejich motivací byly vliv, moc a peníze. Oni mě tam nepotřebovali, protože bych takto, jako oni, nepostupoval.
Psali jsme:
Nicméně vy jste je přivedl k Miloši Zemanovi…
Už jsem se k tomu stokrát vyjadřoval. Šlo o moc, vliv a peníze. Nejedlého mi tady na ulici představil známý v době, kdy byl referentem Plynostavu na Kamčatce. S kancléřem Mynářem mě seznámil Radim Masný v době, kdy mi dlužil peníze. Mynář se nabídl, že to vyřídí. Nevyřídil nic. Připadal mi sympatický, pracovitý. Byl jsem se podívat v těch jeho Osvětimanech. Dnes už vím, že všechny jeho tamní podniky řídí jeho manželka. Vždyť mu tam dodnes říkají vlekař.
Takže vy se přes ně k prezidentovi nedostanete?
Naposledy jsem s ním mluvil na sjezdu SPOZ. Byl velmi přátelský. Říkal mi, že je rád, že mě vidí. Nadevše prý staví přátelství a prý jsem musel pochopit, že vystupoval tak, jak vystupoval. Na sjezdu ČSSD přitom říkal, že by si všichni vždy měli vážit přátelství a nevyměnit ho za lépe, či hůře povedený podraz. Připomněl jsem mu to, otočil se na podpatku a odešel. Mám od něj vzkazy, že se mnou potřebuje mluvit. Každému říkám, že vzkazy neberu. Je prezident a dokáže si mě najít. Část ochranky si vzal z minula a já ty kluky znám. Nebyl by pro něj problém, aby je požádal, aby zašli za Šloufem a domluvili schůzku. Já nebudu bez pozvání čekat v jeho kanceláři, až si udělá čas.
Když vás tehdy ministr Dostál poprosil, abyste Zemana navštívil, jel jste. Proč nyní ne?
Pavel Dostál byl jediný člověk, jenž mu dokázal věci vysvětlit. Řekl mu, nech toho, poslouchej ty lidi, oni mají pravdu.
Nyní kolem sebe nikoho takového nemá?
Ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
