Co si myslíte o názorech, že se Česká republika stává pro své obyvatele jednou z nejdražších zemí Evropy a že si za české platy koupíme mnohem méně věcí než lidé v okolních státech? Lze tento stav v blízké budoucnosti alespoň trochu změnit?
Pravdou to rozhodně není. Obecně platí, že kupní síla českých domácností je ve srovnání s průměrem eurozóny či západoevropskými ekonomikami slabší, ale oproti dalším středoevropským či pobaltským zemím vyšší. To zjednodušeně znamená, že Čech si z české čisté mediánové mzdy v ČR sice koupí méně zboží a služeb než Němec z německé čisté mediánové mzdy, ale více než například Slovák, Maďar či Estonec.
Přijměte 50 sirotků ze Sýrie, předloží ve Sněmovně TOP 09. Jak byste hlasovali vy?Anketa
V posledních čtvrtletích navíc v České republice rostou velmi solidně mzdy, a to i po odečtení inflace. Pokud bude růst mezd v ČR pokračovat i v dalších letech, meziroční inflace se bude držet kolem 2 procent a koruna bude posilovat vůči euru, tak kupní síla českých domácností bude dále dohánět ty německé.
Jednou z největších výdajových položek je pro české domácnosti jídlo. Přestože průměrná hrubá mzda v Německu (v přepočtu 95 508 Kč) je zhruba třikrát vyšší než v Česku (31 851 Kč), kupříkladu za máslo zaplatí v obou zemích kolem padesáti korun. Jak se dají poměrně vysoké ceny za potraviny v Česku vysvětlit a jakou roli v tom hrají supermarkety, které vesměs patří zahraničním vlastníkům?
Ano, potraviny jednoznačně patří mezi největší výdajové položky českých domácností. Pokud se podíváme na složení spotřebního koše, tak na potraviny a nealkoholické nápoje směřuje skoro jedna pětina celkových spotřebních výdajů, což rozhodně není málo.
Co se týká ceny másla, tak důležitou roli hraje vývoj jeho ceny na komoditních burzách, kde dochází ke střetu poptávky a nabídky podobně jako v případě dalších mléčných produktů. A od burzovní ceny se dále odvíjí cena másla pro koncové zákazníky. Samozřejmě do hry mezi burzovní cenou a spotřebitelem vstupují ještě další faktory, jako je například síla obchodních řetězců. Dražší máslo však není výlučně dominantou jen České republiky, ale týká se všech zemí Evropské unie. Vzhledem k tomu, že nejsem odborník na tuto problematiku, tak bych se do detailní cenotvorby másla nerad pouštěl.
Fotogalerie: - Boj o Prahu
Velmi drahé je v Česku bydlení, ve srovnání se zeměmi V4 nás vyjde bydlení i třikrát dráž. Cena za metr čtvereční v novostavbách se v České republice šplhá i nad 100 tisíc korun. Oproti tomu například v Maďarsku zaplatí lidé v přepočtu 23 tisíc Kč, lépe jsou na tom i v Polsku 32 210 Kč a na Slovensku 33 186 Kč. Kde jsou příčiny tohoto stavu?
Pokud vyjdu ze studií, které se věnují cenám bytů a pronájmů, například této, tak průměrná cena za metr čtvereční v novém bytu v Praze je dražší než v případě dalších středoevropských velkoměst, jako jsou Budapešť či Varšava. Důvodem je vyšší kupní síla Pražanů, popularita Prahy mezi cizinci či na straně nabídky slabší výstavba nových bytů ve srovnání například s Varšavou. To samé platí i pro ceny pronájmů. Naopak pokud srovnám cenovou úroveň v dalších českých městech s těmi polskými, tak cenově jsou velmi podobné.
Jinak souhlasím s tím, že ceny nemovitostí, především ve velkých městech jako Praha či Brno jsou velmi vysoké. Kvalita bydlení je ve srovnání s Rakouskem či Německem výrazně horší pokud jde například o průměrnou výměru bytů, která je v Česku menší. A neuspokojivá je i nabídka obecních bytů.
Psali jsme:
Proč v Česku pociťujeme – více než obyvatelé v sousedních zemích – nedostatek bytů, jímž je drahé bydlení zdůvodňováno? A je to trend až posledních několika let?
Nedostatek bytů je podle mě hlavně problémem některých českých regionů. Typickým příkladem je v tomto ohledu Praha, kde ceny bytů v posledních letech výrazně vzrostly a pro domácnost s mediánovým příjmem je aktuálně pořízení i staršího bytu v Praze téměř nemožné. Jednoduchým vysvětlením je nesoulad nabídky a poptávky na trhu s byty.
Konkrétních důvodů tohoto nesouladu poptávky a nabídky je celá řada. Na straně poptávky je to silný zájem o nákup bytů v době hospodářské konjunktury v kombinaci s velmi nízkými sazbami hypoték. Řada lidí rovněž kupovala byty z investičně-spekulativních důvodů, když vlastnictví bytu je v Česku obecně považováno za bezrizikovou investici. V Česku je navíc výrazně upřednostněno tzv. bydlení ve vlastním než v pronájmu, jako je tomu například v Německu. Ceny bytů navíc konkrétně v Praze zvyšuje i poptávka ze zahraničí i platformy krátkodobého pronájmu jako Airbnb. Na straně nabídky je problém v nedostatečné výstavbě nových bytů – v posledních letech cca od roku 2010 se staví výrazně méně – výstavba je cca na polovině – než v roce 2008 a letech předcházejících.
Fotogalerie: - S Angelou v Berlíně
Spokojeni nemůžeme být ani s cenami energií. Letos už zdražila elektřina, od začátku roku vzrostla téměř o třetinu velkoobchodní cena plynu a se zpožděním to v nejbližší době pocítí i domácnosti. Dražší je ropa i uhlí. I když tohle je vývoj všude ve světě, i tady patří Česko k zemím, kde se za energie platí nejvíc. Dokonce i ve Švédsku, které jinak patří k nejdražším zaplatí při zohlednění výše platů za elektřinu, vodu a plyn dvakrát méně než my. Co českou drahotu energií hlavně způsobuje?
Průměrná cena za 1 kWh je v Česku v podstatě velmi podobná jako v Polsku či na Slovensku a po přepočtu na eura se aktuálně jedná o cca 16 centů. Zjednodušeně má cena elektřiny dvě složky – regulovanou a neregulovanou, když vývoj ceny neregulované složky je odvislý od vývoje ceny elektřiny na energetické burze. A pohled na energetickou burzu ukazuje, že od letošního druhého čtvrtletí se cena elektřiny prudce zvyšuje, což se promítá i na rostoucí ceně elektřiny domácnostem. Růst cen elektřiny tak není výsadou jen Česka, ale postihuje všechny země Evropské unie bez výjimky.
Co se týká cen elektřiny, tak ve většině západoevropských zemích zaplatí domácnosti za elektřinu nominálně více. V zemích jako Německo či Dánsko zhruba dvojnásobek. Samozřejmě, že tím, že je kupní síla západoevropských domácností vyšší, tak si z průměrné mzdy mohou nakoupit o něco více elektřiny než průměrná česká domácnost.
Dražší než jinde v Evropě jsou u nás určitě mobilní operátoři. Čím je dáno to, že si mohou dovolit zákazníky „ždímat“ více než v jiných zemích?
Zde bych viděl problém především v přetrvávající oligopolní struktuře, kde tři velcí operátoři de facto ovládají trh a v málo důsledných opatřeních příslušných úřadů – Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V tomto směru se sice v posledních letech situace přeci jen zlepšila, ale například podle studie OECD zůstala Česká republika v roce 2017 společně například s Maďarskem hodnocena jako jedna ze zemí s nejdražšími mobilními službami. Inspiraci ke snížení cen by přitom mohlo sloužit Polsko, kde jsou ceny mobilních operátorů výrazně levnější.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
