Jaká je u vás ve firmě atmosféra po výstražné stávce? Došlo k nějaké změně?
Zatím se nezměnilo nic. Jen, jak už bylo dříve naplánováno, ve čtvrtek 20. dubna se uskuteční v Praze setkání, kterého se má zúčastnit prezident celé divize ze Švédska. Prý by nám rádi vysvětlili, proč nám nelze přidat peníze, které požadujeme my. Samozřejmě nás tyto informace příliš neuspokojují. Přemýšlíme o tom, jak k situaci přistoupit, protože lidé jsou hodně radikální, vyzývají, abychom šli do skutečné stávky hned. Zatím je nabádáme ke zdrženlivosti a chceme nechat diplomatický prostor pro jednání. Uvažujeme o tom, že pokud jednání ve čtvrtek nebudou uspokojivá, stanovíme termín skutečné stávky. A ta už se neponese v duchu: minimalizovat dopady a škody na zaměstnavatele a demonstrovat, jakou sílu a podporu máme, ale skutečně sílu a podporu využijeme k tomu, abychom škody, které budou dopadat na zaměstnavatele, maximalizovali.
Už jste zmínil pro ParlamentníListy.cz, že mzdy se pohybují i kolem 13 nebo 15 tisíc, a každému tak musí být jasné, že tohle na život prostě nestačí. Předpokládám, že lidé hledají jinou práci, berou si půjčky, případně další část věří, že se to změní?
No, je to rozpolcené. Za poslední rok nám uteklo velké množství nejkvalifikovanějších pracovníků. Zatím v řádu desítek lidí, ale je to problém. Většinu dokážeme stále držet v přesvědčení, že se něco změní a že zkusíme přimět zaměstnavatele, aby situaci přehodnotil. Nemůžeme si dovolit, aby nám utíkali kvalitní lidé dva tři roky. Dostáváme se na hranu, některé věci nemůžeme téměř dělat. Člověk, který je čerstvě zaučen, zaučuje někoho dalšího a práce pak stojí za starou bačkoru, prostě za houby. Pokud se nic nezmění, tak během dvou tří měsíců je připraven exodus lidí. Nemyslím to pejorativně, zkrátka poslední kvalitní lidé jsou připravení práci opustit.
Je potřeba rozlišovat Zlín, Otrokovice, respektive Prahu. Od kolegů v Praze jsme dlouho necítili podporu ke stávce, protože tam mají na výběr pracovních míst tolik, že lidé nemají náladu se s někým handrkovat, prostě nechceš přidat, nevadí, jdu jinam. Ale u nás na Moravě to tak není. Nejen kvůli tomu, že je nabídek méně, ale paradoxně i dnes, když vidíme více nabídek, prostě Moraváci přemýšlejí trochu jinak. Jsou zvyklí strávit klidně padesát let v jedné fabrice. Nejsou zvyklí na fluktuaci a způsob: po pěti letech jsi vyhořelý, musíš odejít. To na Moravě není, lidé nám do posledního okamžiku věří a chtějí dýchat za svoji firmu.
Samozřejmě teď už jsme na hraně a mám strach, že odejdou. Někdo dokonce říká, že zneužíváme situace, kdy je nám nakloněna ekonomika a došlo ke změně majitele. Ale tak to není, loni neproběhla stávka jen proto, že jsme věřili slibům, že se situace změní, bohužel se nic nestalo.
Ještě před výstražnou stávkou firma mzdy navýšila. Jak jste uvedl například pro iDNES.cz, tuhle nabídku jste už dříve odmítli, protože považujete zhruba tři až sedm procent za nízkou částku. V požadavcích máte zvýšení asi o pět tisíc korun. Ale o tom ještě budete jednat, předpokládám…
Jistě, nejsme takoví blázni, abychom si stanovili jednu hranici a ta byla dogma. My jsme odborový svaz ECHO, v chemické sekci se od revoluce nikdy nestávkovalo. Sebekrizovější situace se dala řešit dohodou, což je vždycky lepší, protože nechceme poškozovat svého zaměstnavatele. Bohužel tady už to došlo tak daleko, že vidíme, že stávka a medializace problému je menším zlem, než aby nám kvalifikovaní lidé utíkali. A znovu opakuji. Dva tři roky přijímáme lidi, kteří v této fabrice nemají co dělat. Jsme učiliště pro Barum. Člověka nezaučíte za měsíc, ale za dva roky. Když přijde mladý kluk, produktivní, tak se u nás zaučí a jde do háje.
Jak to vypadá na Zlínsku na trhu práce v oborech, v jakých u vás lidé pracují? Je kam odejít?
Je, ale jak říkám, Morava je specifická tím, že nechtějí. Ale začnou a ve velkém. Jen bych se toho nerad dočkal. Pak vznikne davová psychóza…Brečíme, že se rozmáhá život ve stylu „mamahotel,“ ale tohle přesně oni podporují. S patnácti tisíci, zkuste si vzít hypotéku nebo nájemní bydlení, pod sedm tisíc se nedostanete ani náhodou. Dobře, zůstane vám osm, za jídlo zaplatíte další tři čtyři tisíce, pak doprava do zaměstnání, strava ve firmě a člověk je rád, že našetří na oblečení a obutí. Když jste singl, tohle je obrovský průšvih. Ten člověk musí zůstávat u rodičů a není schopen se osamostatnit. To je velký sociální problém.
Vím, že jste hovořil i o zdravotních problémech při práci u vás. Do jaké míry je to vážné?
Musím opatrně volit slova s ohledem na to, co jsem, nebo nejsem schopen prokázat. Nicméně nejnovější stroje, to je výroba velkých pneumatik pro jeřáby, jsou navrženy neergonomicky. To vím jistě. Jako inspektor bezpečnosti práce se podílím na schvalování a uvedení strojů do provozu. Mohu se k tomu vyjádřit, ale můj podpis není zásadní. K tomu se dá říct snad asi toto: To jste se zbláznili, to ten člověk má pracovat osm hodin v kuse s rukama nad hlavou? A co se týče chemikálií, to je průšvih. Oficiálně jsme s mutageny a karcinogenními látkami skoncovali, ale ne úplně, ještě tu máme nějaké postřiky, což jsou prokazatelně karcinogenní látky. Paradoxně takový kluk na stroji, kde se vyrábějí tyhle postřiky, má třináct nebo čtrnáct tisíc a pracuje na tři směny. Myslím si o tom své. Za komunistů byly tyto provozy zařazeny jako těžký chemický průmysl a byla tam úplně jiná důchodová třída. Nejde jen o to, že se vytáhne pneumatika z lisu a je smrad, že by se z toho člověk poblil, na to si zvyknete, ale ty špatné látky se vám všechny vstřebávají pokožkou. Snažíte se vyhýbat smradlavým prostorám, kde jsou vysoké teploty, ale moc si nepomůžete.
Vám to bude připadat jako naivní nesmysl, ale zkusme si představit scénář, že skutečně chtějí zaměstnavatelé zlepšit podmínky pro vaši práci, zkvalitnit výrobu, investovat a ty peníze musejí někde brát, takže prostě chvíli na platech šetří… A pak, nakonec by třeba pracovní místa zanikla a nebyla vůbec… A někteří lidé by měli problém práci sehnat. Co vy na to?
Ano, i takto se dá o tom přemýšlet. Samozřejmě říkají, že chtějí investovat. Ale obratem přidávají: no, my nevíme, když se tak bráníte, zda tu výrobu tady chceme nechat. Nám z toho samozřejmě logicky vyplývá: dobře, říkáte, že jedno euro na hodinu je tak rizikové, že zvažujete, zda tady zůstanete? V takovém případě nemáme žádnou jistotu, že tady třeba za pár let budete. Jen slova a fráze. Já v této fabrice dělám osmnáct let a slyším každý den, ještě jsme koupili tohle, ještě tamto zaplatíme a pak vám přidáme. Pořád dokola. A pak si říkám, na co máme čekat?
Nechceme, aby byla výroba přesunuta z Evropy. Známe výrobky z jiných pneumatikáren třeba ze Srí Lanky, z Latinské Ameriky nebo Indie. Teď mě neberte jako rasistu, ale tam lidé nejsou naučení pracovat jako Češi ve střední Evropě. Preciznost je úplně jinde a náročnost těch výrobků je úplně jiná. Na Srí Lance se nedají dělat kvalitní radiální pláště. Nedá! Dělají diagonálky, které v Evropě třicet let nevyrábíme. Ano, ono to nějak stačí, ale na vysokotonážní stroje, které hrají prim ve světovém průmyslu? Jistě, hrajeme na více frontách, snažíme se připravit i na průmysl 4.0.
Ale, oni sami ve své výroční zprávě přiznávají, že čínského pracovníka platí lépe než českého. Říkal jsem, čím nám vyhrožujete? Že přesunete výrobu třeba do Slovinska? Tam jsou mzdové náklady 38,5 tisíce. Nebo do Itálie, kde jsou náklady na jednoho pracovníka 100 460 a tak dále… O čem se bavíme? Když bude chtít někdo zavřít fabriku, tak určitě ne z důvodu výše mezd. Nemůžeme dlouhodobě akceptovat, aby mzdy byly takhle směšné. Jestliže jsou o dvě příčky lépe placení Číňané? Nic proti Číňanům, ale je to absurdní.
Psali jsme:
Já vám nechci kazit radost z kvalitní práce, ale vy hovoříte o tom, že je potřeba odvádět precizní práci na profesionální úrovni, ale třeba je strategický cíl managementu, jemně řečeno, prostě jiný…
No jasně, levná práce. Jistě, strategický cíl může být, že jsme taková Čína za hranicemi Německa. Respektive jsme ještě levnější než Číňané. Jsme pitomci, teď si to čtu, kolik kdo kde dostává… Ale i u nás jsou rozdíly. Dokážu pochopit teritoriální rozdíly mezi Prahou a Zlínem. To dovedu pochopit, i když, pokud to vezmu do detailu, je to špatně. I v Praze a ve Zlíně by mělo být srovnatelné odměňování. Zákoník práce říká jasně, že za práci stejné hodnoty náleží stejná mzda. Já ale Prahu chápu, to je opravdu úplně jiný region. Ale tady v Mitasu v Otrokovicích, to je naše fabrika a tam mají o pět tisíc vyšší mzdy. Stále se ohánějí profitabilitou, jenže to je scestný argument. Mzda je za odvedenou práci, ne za vytvořený zisk. Profitabilita je otázka obchodní strategie.
Mimochodem, když máme občas problémy s lidmi, tak si vypůjčujeme zaměstnance z Otrokovic. A ti, když přijdou, říkají: My bychom tady nedělali ani za ty svoje peníze. Jste blázni, že jste tady ve Zlíně schopní za tyto peníze dřít. Prostředí je tu hrozné. Staré baťovské baráky, staré mašiny, člověk, když vejde do zakouřené smradlavé haly, je unavený v půlce směny, i kdyby jen seděl na židli. Proti tomu nová krásná fabrika, kterou jsme postavili z našich peněz v Otrokovicích. Tam mají kolegové kvalitní klimatizaci, stabilní teplotu, kvanta světla. Prostě paráda. Dělají těžkou práci, ale vše je uzpůsobeno. Tady lidé dělají jako ve středověku. A mají o třetinu nižší mzdy, to nemohou pochopit. Jsme podhodnocení. Říkám, Praha je něco jiného, tam oči přivřeme.
Velmi ostře se k věci vyjadřoval i předseda ČMKOS Josef Středula. Jak vnímáte jeho angažmá? Mimochodem zmiňoval, i jak by se na celou situaci asi díval Baťa.
Víte, když se bavím s mým otcem nebo s jen o trochu staršími lidmi, říkají mi: V nás dříme batismus, práce musí být precizní. Tak jak to Baťa učil naše rodiče. Když investuji osm hodin do práce, tak se za to nesmím stydět a musím být na to hrdý. Ovšem obávám se, že vše je i chyba českého managementu. Táhli fabriku do absolutních zisků za jakoukoli cenu. Drali z lidí kůži. A tihle samí lidé tam dnes stále sedí. Samozřejmě nechtějí připustit, že se podílejí na tom, že tady dochází ke stávkám.
A co politici ve vašem regionu? Jaká je od nich podpora?
Samozřejmě to vzali jako zajímavé možné předvolební téma. Oslovili mě sociální demokraté, komunisté, Piráti atd., ale my si chceme zachovat punc nestrannosti. Podporu nám vyjádřili a já jsem jim za to poděkoval, vážíme si toho. Ale nějakou společnou účast například na protestní stávce jsem odmítl. Všichni to nakonec chápali. Pořád říkám, odborová organizace je zajímavá tím, že propojuje všechny politické strany. Tady mám ve své organizaci lidi, kteří volí Topku, ČSSD i lidovce i nekonformní anarchisty. Nás spojuje něco úplně jiného, proto nechceme veřejnou podporu jedné politické strany.
Přesto, při určitých jednáních, třeba by alespoň někdo z nich byl schopen zatahat za správné nitky, využít kontakty…
Ale ano, byl jsem na to upozorňován, abych úplně nepromarnil možnost, že nám politické strany podporu nabízejí. Ale i kdyby mi to zlomilo vaz, já bych nerad tuhle odborovou organizaci diskreditoval. Samozřejmě mám nějaký politický názor, ale přál bych vám vidět, jak lidé, kteří se jinak politicky absolutně nesnesou, dokážou stát vedle sebe a držet transparent. Téma, které nás spojuje, je úplně jiné než jejich politické šarvátky. Ano, vážím si politiků, že nás podpoří, ale přímo toho využívat, i když vím, že by to mohla být silná páka? Takhle to neděláme. Přímou stranickou podporu, to ne, toho se zříkáme.
Na druhou stranu je potřeba říct, že nějaké tahy samozřejmě děláme. Pepa Středula oslovoval v dané věci švédskou ambasádu, aby tady nedělali ostudu a zatlačili na svou firmu. Vím, že je osloven švédský premiér, aby se nám k tomu vyjádřil, abychom věděli, jak máme vnímat, že z nás tady dělají kolonii. My ke Švédům stále trošku vzhlížíme, jsou z hlediska diplomacie a toho, co dělají v Evropě, na vysoké úrovni.
A ještě zmíním jednu věc a tou je sociální přesah. Lidé, když jsou v krizi, stále srovnávají. Kolem sebe vidí ty bohaté a sami se necítí za práci ohodnoceni, hledají nepřítele, na kterého si dovolit můžou, takže samozřejmě nám rostou rasismus, xenofobie a vykvétá to jako ve 30. letech. I proto chceme slyšet švédskou diplomacii, co nám řekne. Na jednu stranu hlásají v Evropě nějaké morální zásady a na druhou stranu se neštítí, aby velká společnost zneužívala české levné pracovní síly.
A ještě mě napadá, zda pro vás něco dělá, či nedělá pan hejtman Jiří Čunek? Teď už není starostou Vsetína, tak by mohl mít více času na Zlín.
To by mohl, ale nějak se nám k tomu nevyjádřil. Kraj osloven byl, byl do toho vtažen i pan Čunek osobně. A zbytek už vám řeknu mimo záznam…
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
