Co říkáte tomu, jak Tomáš Halík napadl kardinála Duku kvůli tomu, že šel na Hrad a převzal tam od prezidenta Zemana vyznamenání? „Při předávání medaile za podporu Miloše Zemana Milošem Zemanem Dominiku Dukovi jsem si vzpomněl na slova, jimiž jeden papež komentoval úmrtí kardinála Richelieua: Jestliže existuje Bůh, bude mu asi muset pan kardinál hodně vysvětlovat; pokud neexistuje, dělal to výborně,“ napsal Halík Právu na dotaz, co říká na udělení Řádu bílého lva Dukovi. „Myslím, že kardinál Beran i kardinál Tomášek, který se dovedl na konci života statečně postavit nemravné moci, se obracejí v hrobě. Jsem velmi vděčný těm představitelům církve, kteří dali neúčastí na hradních oslavách statečně a jasně najevo, co si myslí o Miloši Zemanovi,“ uvedl Halík a podotkl: „Já bych se styděl převzít od něj vyznamenání. Kardinál Duka však už zřejmě nasedl do vlaku, z něhož už nebude mít odvahu a sílu vystoupit. Je mi to líto.“

Mons. Halík vyslovuje lítost nad skutkem pana kardinála Duky. To je sic pěkné a ušlechtilé, nebo to alespoň má tak vypadat, ale dovolte mi otázku. Nepřipomíná vám to, pane redaktore, kyselé hrozny z Ezopových bajek? 

Já osobně mám z toho radost. Možná jsem příliš velký optimista, ale spatřuji v tom signál, že pan prezident přes všechnu svou často proklamovanou odměřenost vůči církvi přeci jen spatřuje určitou její spjatost s našimi dějinami a kulturou. A jestliže je ochoten předat vyznamenání primasovi české katolické církve, naznačuje tím, že se s církví počítá a že i když je vůči ní osobně vyhraněn, je přesto nějakým způsobem ochoten uznat její užitečnost a význam pro některé obyvatele státu, ve kterém je prezidentem. Jako katolický kněz mám z ocenění někoho, kdo představuje a reprezentuje duchovní směr, do kterého patřím i já, upřímnou radost.