Válka v Sýrii se nebezpečně vyhrotila jako v dobách studené války. Tenkrát, stejně jako dnes, například ve Vietnamu na jedné straně bojovali Rusové a na té druhé Američané. Neobáváte se, že by se v tomto konfliktu, ve kterém jde o získání vlivu na Středním východě, mohly do sebe nakonec pustit i USA s Ruskem, a to třeba i díky banální chybě některého z vojenských velitelů, kteří ovládají chod různých systémů zbraní, jak se toho obávají někteří bezpečnostní experti?

Ne, neobávám se. Obě strany jsou si velmi dobře vědomy rizika, že k něčemu takovému může dojít, a provádějí nezbytně nutnou koordinaci svých akcí ve vzdušném prostoru. Vzpomeňte na sestřelení ruského bombardéru tureckou stíhačkou. Bezprostředně poté sice došlo k výraznému vyhrocení vzájemných vztahů mezi zainteresovanými zeměmi, experti se obávali vzniku mnohem většího konfliktu, a vidíte situaci dnes – dokonalá normalizace a začátek nové éry spolupráce, jak nedávno prohlásili prezidenti Putin a Erdogan.

O koordinaci pozemních akcí ale nelze hovořit, oba státy podporují názorově a zájmově rozdílné frakce stojící proti sobě v syrském konfliktu. Nicméně srovnání s Vietnamem tu poněkud vázne – zde není dle mého názoru možné hovořit o klasickém proxikonfliktu, kdy se spolu státy poměřují s využitím dalších, přímo bojujících stran. Jak USA, tak Rusko jsou přímými aktéry a navíc oba zmíněné státy spojuje snaha eliminovat společnou hrozbu – extrémní radikalismus (islamismus) a terorismus.

Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je například Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska, nebo prostě lze postupovat jen silou? Nyní za brutalitu náletů kritizuje Rusko i jindy umírněná OSN. A co si myslíte o úvahách zavést kvůli tomu další sankce proti Rusku?

Oba státy mají rozdílnou strategii a používají jinou taktiku k dosažení svých cílů. Původní americký záměr cvičit příslušníky umírněné protiasadovské opozice nevyšel, stejně jako se nenaplňují očekávání Rusů na rychlé rozhodnutí konfliktu za pomoci jejich letectva na podporu operací pozemních jednotek, doplněné vysláním výcvikových instruktorů a dobrovolníků, případně dodávkami zbraní a techniky na eliminaci ztrát. U obou států je jasně čitelná snaha maximálně omezit ztráty na životech vlastních vojáků a nenechat se zatáhnout do dlouhodobého konfliktu. Bombardování Aleppa je takovou analogií taktiky spálené země uplatňované v průběhu 2. světové války s cílem vytvořit nesnesitelné podmínky pro život civilního obyvatelstva, zlomit jeho vůli k odporu. V případě Sýrie také omezit podporu obyvatelstva ozbrojené protiasadovské opozici a případně vnést rozkol do jejich řad. Je to taktika, která může přinést útočníkovi jen jednu výhodu – sutiny se dobývají a obsazují daleko lépe a s menšími ztrátami na životech vlastních vojáků než stojící budovy obsazené protivníkem.