Když si vzpomenete, jak začátkem května došlo na Pražském hradě k závažnému konfliktu mezi premiérem Bohuslavem Sobotkou a prezidentem Milošem Zemanem ohledně nedodané avizované demise předsedy vlády, jak tehdejší postup hlavy státu s odstupem času hodnotíte?
Hodnotím ho stejně jako v té chvíli. Jako naprosto neprofesionální přístup prezidenta republiky, který se pokusil Pražský hrad změnit na scénu politického kabaretu velice nízké úrovně. Tak, jako je ostatně u soudruha Zemana častým zvykem. Jemu a jeho příznivcům prostě vyhovuje „humor“ z hospody 4. nebo spíš 5. cenové kategorie. Tento člověk znevažuje funkci prezidenta republiky prakticky čímkoliv, co řekne nebo udělá. Druhá stránka věci je, že i přístup premiéra byl zvláštní. Osobně se domnívám, že chtěl prezidenta vyprovokovat k podobnému neuváženému činu, kterým se shodí. A povedlo se.
Pravděpodobným odrazem této roztržky byly i výsledky pravidelného průzkumu, v němž CVVM zjistil, že v květnu prezidentu Zemanovi důvěřovalo 41 procent občanů, zatímco v dubnu to bylo 55 procent. Navíc květnový „prezidentský“ průzkum agentury Median ukázal, že při otázce, koho by lidé volili, sice získává nejvíce hlasů, ale při dotazu, kdo by byl dobrou hlavou státu, ho zřetelně překonává akademik Jiří Drahoš. Jde o signál, že Miloš Zeman nemusí jít za sedm měsíců do prezidentské volby jako favorit?
Jsem docela rád, že lidé v naší zemi začínají přicházet k rozumu a že je stále méně těch, kteří si přejí v čele státu vulgárního a zlého člověka – elitáře, který neuznává rozhodnutí soudu a odmítá se omluvit například za sprostou pomluvu, týkající se pana Peroutky, který za své názory, za to, co říkal a psal, strávil řadu let v koncentračním táboře. Na rozdíl od Miloše Zemana, který nebyl za své postoje vězněn nikdy.
V souvislosti s vládní krizí a malou ochotou prezidenta odvolat na premiérovu žádost ministra financí se často hovořilo o mocenském paktu Miloše Zemana a Andreje Babiše. Jde jen o účelové tvrzení jejich odpůrců z tradičních politických stran, nebo si oba politici mohou recipročně v říjnových parlamentních a v lednové prezidentské volbě opravdu pomoci?
Jde evidentně o účelové spojení těchto dvou bývalých členů KSČ, kteří se jako správní soudruzi rozhodli spolupracovat. Oba jsou jednoznačně příkladem tzv. marketingových politiků, kteří zjišťují a odhadují, co si voličská masa, většina voličů, přeje, aby říkali a slibovali. Pochopitelně, že nikdy nic z toho, co slíbí, nesplní, že jim jde pouze o osobní profit. Ale řada voličů jim může opět naletět, což je pro budoucnost České republiky dosti nebezpečné.
Psali jsme:
Podobně jako otálel prezident s odvoláním Andreje Babiše z vlády, dává si na čas i v případě přijetí rezignace Kateřiny Valachové. Jsou pochopitelné jeho argumenty, že necelých pět měsíců před volbami je hloupost měnit člena vlády a že má ministryně školství podporu odborné veřejnosti, nebo je to spíš další brnkání premiérovi na nervy?
Paní Valachová vypadá na první pohled docela sympaticky. Je to hodná holka, jak by asi řekl soudruh Jakeš, člen a vysoký funkcionář Zemanovy rodné strany. Vždyť je jedno, jestli se na jejím ministerstvu kradlo. Vždyť je jedno, že její inkluze je katastrofa, která závažně poškodí jak zdravé, tak nemocné děti. Hlavně, že soudruh Zeman zase potrápí premiéra Sobotku. Lhostejno, že poškozuje stát. Odvolat by ji měl neprodleně.
Prezident Zeman při návštěvě Číny i na summitu NATO vypadal unaveně. Začátkem tohoto týdne se už vydal na další náročnou cestu do Vietnamu a Kazachstánu, mezitím pokračoval v setkáních s občany při výjezdech do krajů. Co si o takto nabitém programu, který by dal zabrat i mladšímu člověku, myslíte?
Nemyslím a nechci si na toto téma myslet nic. Je to věc prezidenta, že si tímto způsobem chce užít svých posledních měsíců při výkonu funkce hlavy státu. To, že ty cesty jsou z ekonomického i politického hlediska naprosto k ničemu, ne-li škodlivé, si jistě uvědomuje každý soudný člověk. Že jsou to tedy vyhozené peníze českých daňových poplatníků, je jasné.
Ing. Miloš Zeman
Na pietní akci připomínající 70 let od poválečného založení nových Lidic prohlásil ve svém projevu, že teroristické útoky v Evropě jsou dílem naší zbabělosti. Podle prezidenta měly řadu strůjců evropských útoků tajné služby v hledáčku, a nic s tím neudělaly, což je právě ta zbabělost vydávaná za multikulturní toleranci. Je vám bližší Zemanův odmítavý postoj k přijímání migrantů, nebo spíše oceňujete vstřícnější přístup Jiřího Drahoše v této věci?
Především mě těší, že soudruh Zeman hovořil v této souvislosti o naší, tedy i své zbabělosti. Protože on nikdy nic proti migraci z muslimských zemí neudělal. On se proti ní jenom vyjadřuje. A to je málo. Je to na stejné úrovni, jako kdyby mlčel, nebo dokonce slovně migraci podpořil. V téhle věci bychom si my Evropané měli brát příklad z Izraelců. Každý dům, který patří kterémukoliv z teroristů, by měl být zbořen. A měli bychom zajít ještě dál. Uvědomme si, že islámští radikálové boří židovské a křesťanské památky. I mešity se přece dají bořit.
Vyznamenání udělovaná u příležitosti výročí 28. října byla předmětem kritiky nejen u stávající hlavy státu, ale i obou předchůdců. S čím má počítat Miloš Zeman tentokrát, když už avizoval, že ocenění předá trojnásobné olympijské vítězce v rychlobruslení Martině Sáblíkové, ale naopak ho neudělí in memoriam kardinálu Miloslavu Vlkovi, protože ten dle něj udělal všechno pro to, aby spory mezi církví a státem byly co největší?
Chce-li soudruh Zeman dát vyznamenání slečně Sáblíkové, je to jeho věc. Ona je jistě veliká sportovní osobnost. Snad ale ještě vyhraje dost závodů, takže bych s vyznamenáváním počkal na konec její kariéry. Považoval bych to správnější. Ovšem, Zeman jako prezident definitivně končí, tak už čekat nemůže. Pokud jde o pana kardinála... Jsem přesvědčen, že by vyznamenání z rukou vulgárního exkomunisty nikdy nepřevzal, kdyby byl naživu. Prezident to – při své inteligenci – pochopil a nechce ho vyznamenáním in memoriam urážet – tak bych to viděl.
Považujete udělení milosti Jiřímu Kajínkovi za akt milosrdenství po 23 letech strávených ve vězení, nebo spíš politický kalkul, ať už z důvodu blížící se přímé volby, nebo ze snahy odvést pozornost od dění kolem vládní krize?
Udělování milostí vrahům nebo lidem odsouzeným za vraždy, považuji za naprosto nesprávné. Soudruh Zeman měl, jde-li mu o spravedlnost, udělat maximum pro obnovení Kajínkova procesu. Pokud seděl právem, ať sedí dál. Pokud neprávem, ať stát a zodpovědní lidé tvrdě zaplatí za justiční omyl. Takto prezident podpořil takové to české – ať to jde do vytracena a zapomene se... Navíc jedna z věcí, v nichž se s Milošem Zemanem shoduji, je, že by prezident neměl využívat své feudální výsady – udělování milostí. A když už, tak pouze v případech nevyléčitelně nemocných, umírajících lidí, kteří se dopustili menšího, třeba hospodářského deliktu. Z hlediska médií šlo pochopitelně o tzv. nastolení agendy – vytvoření zástupného problému, který odpoutá pozornost veřejnosti od podstatných věcí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
