„Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné pitomosti, v níž má Strana vždycky pravdu, “ cituje ve svém blogu George Orwella a jeho slavný román 1984 předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. K tomu dodává: „Všechny podivné kampaně typu Mee too, bezuhlíková společnost nebo Black Lives Matter v nás mají vyvolat pocit viny za útlak žen, za špatné životní prostředí a za diskriminaci černochů. Jsou pořádány hony na úspěšné osobnosti, vymýšleny nesmyslné projekty, které zničí hospodářství jednotlivých zemí a přepisují se dějiny, ničí sochy. Vše přesně v duchu Orwella.“ Jsme opravdu v orwellovské době?
Když jsem dotaz poprvé přelétl zrakem, předčasně jsem se zaradoval v údivu i překvapení, že se do národního shromáždění čili postaru do Parlamentu dostal konečně někdo se zdravým rozumem, který navíc dostává důležitý prostor k šíření svého názoru. Pak jsem si to přečetl pozorně a vystřízlivěl jsem. Žijeme v orwellovské době bez nejmenších pochyb. Big Brother se umí moc dobře postarat o to, aby se ani do Parlamentu ani do médií nikdo s takovými názory nedostal. Je zázrak, že Václavu Krásovi ještě myšlenková policie, pardon – názorově správná demokratická kontrola, nezrušila ten jeho blog. Asi je přetížená...
Hlubší srovnání Orwellovy katastrofické vize s dneškem by vydalo na zajímavou diplomovou práci. Útěchou nám budiž, že zatímco myšlenková policie užívala pro očistu „provinilce“ brutální fyzické násilí, dnešní „myšlenkově nečistí“ jsou pouze uvrženi ve všeobecné opovržení, nepřijímáni do společensky významnějších funkcí a zdiskreditováni na akademické půdě. Pro své názory mají asi tolik prostoru, jako měli protestanti po Bílé hoře.
Hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek v rozhovoru pro Reflex upozorňuje, že ve všech společenských vrstvách porušujeme pravidla. „Místo toho, aby v zorném úhlu společnosti stála záchrana normálních rodin, jež mají děti, pozornost se upíná k marginálním menšinám. My bychom měli chtít, aby nebyly svobodné matky, aby fungovaly normální partnerské vztahy. Legislativu bychom měli přizpůsobit tak, abychom otce vedli k odpovědnosti za své konání, za děti,“ řekl. Co k tomu říci?
Kdyby někdo prohlásil něco takového před 30 lety, lidé by se divili, proč takovéhle samozřejmé banality vůbec někdo hlásá. Vždyť to, co říká, je naprosto samozřejmé a každý to ví! Ale právě to orwellovské překrucování normálnosti a přirozenosti dospělo až tam, kde hlásání obyčejné pravdy se stalo kacířstvím, které budí pozdvižení. Síla těch politicky korektních a názorově jedině správných „revolucionářů“ spočívá mj. v tom, že nebojují podle pravidel. V uvedeném příkladě nebudou vyvracet názor pana Čunka (to by bylo ošidné), ale svůj protiúder povedou a) přes obecné kecy o (ne)rovnostech, b) přes tisíce let zavrženou kritiku ad hominem, kde se kritizuje osobnost autora, nikoliv obsah textu, c) autor bude rovnou vyšachován nařčením, že fandí komunistům, proti čemuž není obrany, neboť toto laciné zaklínadlo funguje univerzálně. Navíc mají i tu výhodu, že vědí, že s touto pseudoargumentací budou mít ve všech médiích zelenou. Proč? Protože první, co Big Brother udělal, bylo, že obsadil média svými lidmi.
Bývalý český prezident Václav Klaus uvedl v televizi Prima k demonstracím v USA, že jde o levicovou kulturní revoluci, která začala v šedesátých letech, prosákla společností, nyní dosáhla vrcholu a útočí na západní hodnoty. Podobně mluvil v rozhovoru pro MF Dnes bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný, který si myslí, že svět se zbláznil. „Konečně se zúročily investice do vymývání mozků dvou až tří generací. Probíhalo zejména na západních univerzitách, bylo tam přítomno ve školském systému. Je to vymývání mozků, které je velmi dobře financováno z nadací s různými otevřenými společnostmi.“ Vyústilo to dle něj do tří podvodů. Ekologického, genderového a rasového. Co si myslíte vy?
Tou rukou je politik, který těm klackům přihrává státní finance. A to jsou snad s výjimkou SPD všechny partaje unisono. Už to je dost podezřelé! Ale i jít po ruce je málo, tu ovládá hlava. A to je kdo? No ten, kdo dal politikům peníze na volby – samozřejmě za protislužbu, že nás budou mlátit těmi klacky, ždímat z nás peníze na ty klacky a hlavně – ničit klasické hodnoty. To se jim daří – maturita i vysokoškolský diplom dávno pozbyly své hodnoty. Ta hlava (ty hlavy?) je podstata jevu. Proč by měla chtít úpadek hodnot? Protože lidé s rozvráceným hodnotovým žebříčkem se lépe ovládají a lépe se jim na trhu nabízí brak.
Z prachu, ve kterém my, bídní červi, ležíme, dohlédneme ještě tak na ty politiky. Na tu hlavu už ale ne. Profesor Václav Klaus však pronikl do vyšších sfér, odkud viděl dále než my. Má-li být jeho potenciál pořádně využit, čekal bych, že nám napoví něco o té hlavě, kdo to vlastně je, proč to dělá, kde sídlí, zkrátka že nám napomůže s objasněním podstaty jevu. Místo toho se zařadil mezi desítky popisovačů jevu. Zaplať pánbůh za to – ale od kalibru této ráže je to málo.
Sledujeme ústup USA z pozice světové velmoci? Jakým způsobem se do postavení USA promítnou nepokoje související s hnutím Black Lives Matter?
Celé to hnutí stojí na případu, kdy je glorifikován člověk, který neuposlechl příkazu policie – tedy představitele státní moci. Takové neuposlechnutí nemůže a nesmí nikdy dopadnout dobře. Policisté jsou placeni za konání své povinnosti. A každý, kdo se pouští do křížku s někým silnějším, riskuje, že se mu něco stane. Tak to holt na světě chodí. Kdyby ten zemřelý člověk (jedno, zda černoch či běloch) byl vychováván k úctě a poslušnosti k autoritám, nic by se mu nestalo. Po incidentu je ovšem pranýřována autorita, nikoliv neposlušný provinilec, a to posiluje trend směrem k znevažování autorit, nejen policie, ale všech – učitelů, rodičů, trenérů, dospělých před dětmi apod.
Všechny velmoci v historii se vyznačovaly tím, že měly doma pořádek. Co to je za velmoc, když v případě mobilizace zvednou branci na odvodovou komisi prostředníček a zůstanou dál sedět na kanapi a na podporu jejich vlastizrádného jednání vystoupí desítky neziskovek, budou pořádány demonstrace a média budou řvát o lidských právech. Taková velmoc bude ostatním pro smích.
Je to skutečně tak, že v současné době není v USA „o co stát“? Nebo je tam život stále mnohem jednodušší a příležitosti snáze realizovatelné než jinde?
Pokud nemá člověk aspoň trochu barevnější kůži, není v nějaké sekci LBGT nebo aspoň není zaháčkovaný na genderové katedře nějaké „univerzity“, není o co stát. Mám tam několik přátel, kteří jsou „postižení“ tím, že jsou bílí, pracovití a heterosexuální. Nejenže nemají na růžích ustláno a moc prostoru na volnočasové aktivity se jim nedostává, ale jsou navíc sužováni nesmysly jako sexual harassement, Me too a teď ještě cenzurou filmů s Johnem Waynem, diskreditací klasické hudby a dalšími „orwellitami“.
V USA budou letos prezidentské volby. Podle Václava Klause ve výše zmiňovaném rozhovoru Donald Trump přes řadu nevhodných výroků uskutečňuje správnou politiku obhajoby národního státu proti globalistickým tendencím. „Jestli přijde Biden a umožní, aby kulturní revoluce dále pokračovala, to bych považoval za strašlivou prohru nás všech,“ uvedl. Co o tom soudíte vy?
Soudím o tom to samé. Proti Trumpovi stojí ohromný „státně-neziskový“ moloch, který se vytvářel po desetiletí, pevně zakořenil v médiích a na „univerzitách“ (dávám do uvozovek, abych odlišil od normálních univerzit), a Trump ho zatím nepřemohl. Trump o té zmiňované hlavě, o té podstatě jevu, jistě ví a zřejmě zápasí přímo s ní. Jestliže mu tam ale přímo pod nosem vyrostlo Black Lives Matter, Me too, kulturní revoluce a další výhonky té hlavy, moc navrch v tom souboji titánů nemá.
Jak si všiml Vladimír Železný, rezistenci vůči tomuto vývoji vykazují země, které mají zkušenost s komunismem. Polsko, Maďarsko, Česko. Zvýší se na nás kvůli tomu tlak?
Z těch bývalých komunistických států mě teď příjemně překvapilo Rumunsko (na které jsme se, přiznejme si, dívali vždy trochu skrz prsty), a to tím, jak jejich parlament skoro jednohlasně zamítl návrh zákona o vícerém pohlaví. Dnes to člověk obdivuje, kdyby s takovým návrhem zákona přišel někdo do některého parlamentu v jakékoliv zemi před třiceti lety, vyhnal by ho s tím už vrátný.
Německo 1. července převzalo předsednictví v Evropské unii. Mezi priority má patřit řešení otázky migrace, ve které mají členské státy být solidárnější. Posílí podle vás ještě tlak na ty země, které uprchlíky přijímat nechtějí? Například německý ministr zahraničí Heiko Maas v odpovědi na interpelaci poslance za AfD Petra Bystroně uvedl: „…členství v EU s sebou přináší jak práva, tak povinnosti. Mnozí v EU profitují v obrovském rozsahu z členství v EU, finančně, ale nejen finančně. Jsou ale i jiné věci, jiné základní hodnoty, ke kterým jsme se členstvím v EU zavázali. A proto uvnitř EU nelze využívat pouze práv, ale je nutné i plnit povinnosti, které jsou s tím spojené,“ kontroval Maas a doplnil, že půjde o prioritu německého předsednictví EU. Jak se k těmto slovům postavit?
Když si Německo imigranty pozvalo, ať si je nechá. To, co se nám teď podsouvá za členské povinnosti, by se povinnostmi mohlo stát jedině v případě, že dotčené státy předem s vítacím postojem Německa souhlasily. My jsme ale v situaci, jako kdyby do rodiny třeba manžel přivedl dítě z dětského domova a postavil manželku a ostatní členy domácnosti před hotovou věc, že ode dneška bude s nimi v domácnosti bydlet někdo další. Přitom by se opíral o tvrzení, že jako rodina mají společné povinnosti.
Takové rozhodnutí musí ale projít diskusí rodinné rady, jinak je neplatné a nezávazné. Přijetí imigrantů musí projít všenárodní diskusí ve všech zúčastněných státech. Zdůrazňuji – všenárodní, ne že pro to někde v Bruselu zvedne ruku nějaká Jourová... Tak, jak se to provedlo v Maďarsku. Jak se má český politik postavit ke slovům Maase? Jako Orbán: „Musím se rozhodovat tak, jak si to přejí mí voliči. Jinak bych byl špatný demokrat. Z jejich vůle tady jsem a jejich zájmy zastávám. A oni si imigranty nepřejí“.
Ve V4 vidím velkou naději a trochu přitom pošilhávám i po Rakousku. Škoda že Češi jsou tam spíše brzdou. Uvidíme, co koronavirus. Několik císařových nových šatů už odhalil.
autor: Oldřich Szaban