Svět je rozdělen víceméně na dva tábory. Evropská unie má politicky blízko k USA, Rusko má vztahově blízko k Číně. Nelze to už nazývat druhou studenou válkou?
O tomhle až tak moc nepřemýšlím. Nicméně Rusko je diktátorským státem. Všechno záleží na tom, jak dlouho bude Putin žít a kdo ho nahradí. Tam to je „one man show“. V Rusku je to jako v Číně. Těžké předpovídat, co bude. V takových režimech se ráno vůdce vzbudí, nechutná mu kafe, a tak se rozhodne začít s někým válčit. Když se bavíme o takových zemích, je těžké přemýšlet o něčem trvalejším.
Vždyť před pěti lety by si nikdo nemyslel, že Rusko bude zasahovat také v Sýrii. A najednou Rusko utrácí obrovské peníze, aby chránilo Bašára Asada. Rozumím, že měli dobré vztahy, ale s Asadem mělo mnoho sousedů dobré vztahy, než se napřímo ukázalo, jaký je. A Putin podporuje Asadův režim, přestože je to brutální státní terorismus. Vždyť Asad zabíjí desítky tisíc vlastních lidí. Jestli je to dobře, nebo špatně, ať si každý odpoví, ale je to realita. A jen Putin rozhodl. Vládík ví, co Vládík chce, a to Vládík udělá. Nicméně se říká, že to udělalo Rusko. To ale není pravda, udělal to Vláďa.
Teď klesá Putinovi popularita kvůli důchodové reformě. Myslíte si, že kdybyste jel do Ruska a zpovídal tamní lidi, dozvěděl byste se opět něco jiného, než se o Rusku dočítáme nyní?
Přál bych si hovořit rusky, abych mohl napsat knihu o té zemi. Nicméně rusky neumím. Přesto si myslím, že kdybych se vydal do Ruska, dozvěděl bych se dost odlišných informací, než jaké přinášejí Kremlem řízená média, ale i takzvaná mainstreamová světová média. Podívejte se na USA, které jsou vnímány jako velmi otevřená společnost. Všichni tamní dění sledují, všichni chtějí něco vědět o USA, všichni o USA píší, všichni tam chtějí jet. Osobně tam bydlím desítky let, ale až při poslední prezidentské volební kampani, kdy jsem USA procestoval křížem krážem kvůli knize Všechny jejich lži, jsem spatřil pravdivou Ameriku.
Do té doby jsem spousty věcí o Americe nevěděl. Žil jsem ve své sociální bulině. Neznal jsem extrémní chudobu v některých státech, nevěděl jsem, jak někteří černoši žijí. Samozřejmě že jsem slyšel o černošských ghettech, ale představoval jsem si je jako celkem pěkná místa k životu. Přinejhorším ne tak úplně zlá. Když jsem se tam ale podíval, viděl jsem peklo, které snad neuvidíte ani v těch nejhorších zemích Asie. Jako jsou třeba Bangladéš, Pákistán či Afghánistán. V USA jsem viděl v některých černošských čtvrtích opravdu hodně tvrdé podmínky. Rasismus je tam velmi rozšířený a rasové problémy opravdu obrovské.
Myslel jsem si, že se původní obyvatelé, tedy indiáni, mají dobře a užívají si bezstarostného života. Vůbec ne. Žijí v hrůzostrašných podmínkách. Hodně věcí o Americe jsem pochopil až nyní. Média totiž vyprávějí příběhy, které vyprávět chtějí, ale to, co se děje kolem nás, je úplně něco jiného.
Stále útočíte na mainstreamová média. Co byste jim ještě vyčetl?
Je toho hodně. Nicméně novináři s internetem velice zlenivěli. Nejezdí na místa, nedělají reportáže z terénu. Sedí na zadku v redakcích a kopírují jeden od druhého. Viděl jsem novináře z Evropy, který psal v Izraeli o Pásmu Gazy, Náblusu, Ramalláhu. V reálu to psal od baru na pláži v Tel Avivu. Nohy nahoře, skleničku vína na stole a něco dobrého k zakousnutí na talíři. To bylo opravdu trapné. Já tam všude byl, já tam cestoval. Zjišťoval jsem, co se tam děje. A proto mám informace z první ruky. Nicméně mé a novinářovy informace byly samozřejmě úplně jiné.
Okopíroval články jiných, další novináři okopírovali jeho články a takhle dochází k řetězení dezinformací. Všichni nakonec píší hovadiny. Když to zaznamenáte, jste poděšený.
Když se obecněji zamyslíte nad budoucností, bude zeměkoule vypadat jako dnes, anebo jako spousty malých ohrazených a hlídaných státečků uprostřed chaosu, kde žijí bohatí, či státy nebudou existovat a vznikne jeden superstát?
Víte, jako novinář neumím předpovídat budoucnost. Má práce je, abych lidi informoval o tom, co se kolem nich opravdu děje. Čtenáři dnes více než kdy jindy chtějí číst, co se jim hodí do jejich světonázoru. To není moc dobré. Je třeba vstřebávat všechny informace a mít odvahu si svůj světonázor někdy i poupravit. Lidé si sami musejí udělat vlastní závěry.
Mohu vám říct, co si myslím, ale to není tak důležité. Jsem pouze jedním ze sedmi miliard lidí na planetě. Obecně se nic nezměnilo. Kdo má peníze a moc, ten je v právu. Žijeme ve světě, kde velké západní země jako USA, Franice, Německo a další mají hodně peněz, takže i moc. A tyto země diktují zbytku. Ne proto, že jsou v právu, ale kvůli tomu, že mají moc.
Jaké jsou vaše osobní politické preference?
Jsem realista. Jsme lidské bytosti bez kvalitních lídrů, protože na Západě nejsou opravdoví lídři. V Moskvě můžete vidět lídra. Vladimira Putina můžete nenávidět, ale je to lídr. To samé v Ankaře Erdogan. Mění se, ale větší země na Východě své lídry mají.
Podívejte se do Německa. Angela Merkelová je slabá, je postradatelná. Ostatně ona nikdy nebyla západní lídr v pravém slova smyslu. Zkouší, co může dělat. A Emmanuel Macron z Francie? Ten člověk přišel odnikud a míří tam zpátky. Velká Británie? Mayová je také velmi slabá. A nakonec USA. Tam je chlapík, který byl zvolen zahořklou Amerikou, ale neví, co si počít. Navíc ho ostřelují všechna média. A na konci dne zjistíme, že neposuzujeme lidi podle schopností a kvality, ale podle síly a moci. Žijeme v džungli.
Západ se bohužel utápí v prkotinách. Podívejte se na případ Trumpova kandidáta na soudce Nejvyššího soudu. Bretta Kavanaugha obvinila jedna žena ze sexuálního chování na večírku. Stalo se před pětatřiceti lety a byl to studentský večírek. Prý strčil penis před její tvář, ale ta žena už si tím dnes není až tak jistá. Všichni demokraté v Americe jsou z toho ale zděšeni. Žijeme ve světě, kde jsme nevinní, dokud nás někdo z něčeho neobviní. Pak se utápíme v pomluvách, ztratíme práci a tak. Nicméně každý v USA má právo ty exkrementy na vás naházet. To je strašný paradox Ameriky. Ztratili jsme smysl pro spravedlnost. Jsme ztraceni.
Jaký bude námět vaší další knihy?
Jedu do Velké Británie. Možná bude jedním z témat další knihy Brexit, možná to bude něco jiného, uvidíme. Severní Irsko, Skotsko, Wales, Anglie. Měl bych tam strávit asi šest měsíců. Anglicky hovořím a doufám, že těm mnoha tamním akcentům budu rozumět. Budu jezdit po vedlejších cestách, chodit do místních hospůdek a povídat si s lidmi. Takový život miluju. Jsem tak šťastný. A navíc mi za to někdo platí, což je obrovská výhoda. Je to štěstí. Ještě to by chtělo naučit se víc řečí. Nicméně když jsem nyní byl tak temný, musím nakonec říct, že neztrácím naději v lepší svět.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
