Andrej Babiš zveřejnil na Facebooku fotku, kterak sedí uprostřed kanceláře zavalen papíry. Jak podle vás zvládá vyjednávání o vládě?
Myslím si, že ho zvládá tak, jak si sám představuje, protože jeho netlačí čas. Prezident mu dal neomezené množství času na vyjednávání většiny a zároveň ho nežene jeho vlastní potřeba dát dohromady vládu. Ideální model je podle něj jednobarevný, klidně i menšinový bez koaličních partnerů. Podle mne pracuje na koaliční vládě s výraznou podporou ve Sněmovně jenom jako na plánu B, který se od něj očekává od veřejnosti, ostatních stran nebo prezidenta a z toho hlediska se snaží samotné jednání s potencionálními partnery rozložit a diverzifikovat případným spojením s radikálnějšími subjekty.
Celá jeho debata se sociální demokracií, která se začíná nejdříve odrážet v programu, může být nejživotaschopnější z hlediska budoucí podpory vlády. Nejde o programový průnik, protože by asi stejnou shodu dokázal Babiš nalézt i v ODS a několikrát už jsme to v rámci pohledu na ekonomiku, na sociální témata slyšeli. Mají velmi blízko k ODS a liberalizaci ekonomického prostředí, pracovního trhu, tam by problém nebyl. Ochota si navzájem naslouchat bude ale největší mezi hnutím ANO a ČSSD, protože sociální demokracie si neklade tak tvrdé požadavky pro spolupráci jako ostatní politické strany. Je nejdynamičtější a to si myslím, že Babiš chápe a také proto akceptuje ČSSD jako nejpřirozenějšího partnera.
Přinesl Andrej Babiš do „premiérování“ nový styl, jak sliboval?
To určitě ano. I když si nemyslím, že by to bylo zrovna příliš prospěšné pro chod státu nebo pro výkon veřejné moci, protože něco jiného je rozhodovat se manažersky, řídit vládu řekněme pevnou rukou a něco jiného je obcházet, přehlížet a nedoceňovat demokratické mechanismy. Andrej Babiš vládne takovým způsobem, kdy dává najevo, že se obejde bez Poslanecké sněmovny, bez důvěry poslanců, svoji legitimitu odvozuje od voličů, přitom jeho vláda se má odpovídat Sněmovně. A s tím souvisí, že řada kroků, které bez důvěry a v demisi dělá, by měla počkat na řádnou vládu. Není možné, aby vláda v demisi hovořila o přípravě důchodové reformy a činila zásadní rozhodování jako odvolávání ředitelů nemocnic a institucí jako Česká pošta. Měl by čekat na řádnou vládu s důvěrou. Ale Andrej Babiš slíbil, že bude vládnout nejrychleji, nejefektivněji, nejmanažerštěji, a to samozřejmě dělá, ale tím pádem často překračuje pravidla a zvyklosti, které se s vládnutím demokratického právního státu pojí.
Pozice Andreje Babiše, ani ostatních parlamentních stran není jednoduchá. Babiš prohlásil, že bude „jediným kandidátem na premiéra až do smrti.“ Byly žádosti ostatních stran na výměnu jeho osoby a tedy uvolnění hlavní překážky pro sestavení vlády naivní?
Myslím, že nebyly. Za prvé to byly požadavky, které vycházely ze slibů, jež daly strany voličům před volbami, a aby ten zbytek voličů udržely, tak by se měly držet závazků, které lidem daly, protože je logické, že ten požadavek na trestně stíhaného premiéra padl. Zároveň si nemyslím, že by platilo, co říká Andrej Babiš, že bude kandidátem až do smrti, protože víme, že politické písky jsou přesípavé a že i Andrej Babiš stejně jako Zeman dokáže pružně měnit své názory. A nemyslím také, že by názor nemohlo změnit i hnutí ANO. Bude záležet na osobním postoji Andreje Babiše a vlastně budoucí vládní aranžmá se bude odvíjet od programového konsensu a konsensu personálního. Bude záležet, co která strana v těchto oblastech uhraje. Dovedu si představit, že kdyby ČSSD dělala zásadní věci pro sebe – jako vyšší majetkové daně, progresivní zdanění a spoustu dalších věcí, které mají ve svém ekonomickém programu – a uhrála to, tak by nebyla tak striktní v tom, aby zemi neřídil trestně stíhaný premiér.
Kdyby Andrej Babiš ustoupil z osobní personální pozice, mohl by prosadit mnohem více programových záměrů a pokud se Andrej Babiš naučil politice, bude v postoji premiérského křesla pružný. Ta otázka je, jestli se lze skutečně opřít o podporu SPD a KSČM, které mu zajištují a slibují volnou ruku za málo. Jejich cena je velmi nízká.
Mnoho se hovoří o spojení hnutí ANO, komunistů a SPD jako o katastrofě pro demokracii a podobně. Mohl by na to Babiš doplatit? V Bruselu by z přímé důvěry těchto stran nadšení nebyli. O jaký vztah s těmito stranami mu tedy jde?
Nezáleží mu na oněch stranách, ale na vlastní pozici, a když mu vlastní pozici zajistí nejideálněji dvojice SPD a komunisté, tak je schopen se o ně opírat. Ale i on sám jako manažer zvažující pro a proti, si uvědomuje určitá rizika. Ta rizika nesouvisí tolik jen s Bruselem, jako s pověstí zahraničních partnerů. Hodně investoval při svých zahraničních cestách do rozvoje vztahů s ostatními premiéry, což by spolupráce s radikálními politickými subjekty v kombinaci s trestním stíháním a lustračním rozhodnutím soudu mohlo oslabit. Stejně tak by mohlo dojít k oslabení loajality členů hnutí ANO. Už jsme zaznamenali vyjádření ministrů, kteří odmítají spolupráci s SPD a podobně hovoří v kuloárech i někteří poslanci ANO. Nejde o většinu hnutí ANO, ale Andrej Babiš není v situaci, kdy si může dovolit drolení a erozi svého hnutí. Ještě je na začátku politické dráhy a ví, že za půl roku přijdou komunální volby. Potřebuje držet hnutí ANO a spolupráce s SPD a KSČM by jeho hnutí mohlo narušit.
Takže nebezpečí by mu v takovém případě hrozilo i uvnitř hnutí ANO?
Přesně tak.
Babiš je rovněž obviňován z vykrádání programu levicových stran. Je to skutečně tak prosté, že si takto napomáhá k úspěchu a tím stranám škodí? Nebo političtí konkurenti nezvládají dostatečně komunikovat s voliči?
Obojí je pravda. Andrej Babiš už dokázal program jiných stran vykrádat před volbami. Vzpomínám, jak si Zbyněk Stanjura stěžoval, že hnutí ANO do značné míry okopírovalo program ODS a podobně by si mohli stěžovat i reprezentanti dalších stran. Po volbách navíc postupoval metodou: Složím programové prohlášení s troškou od všech stran, najdou se v tom a budou mít důvod podporovat vládu. Takový přístup je naivní, ale na druhou stranu je naivní od zavedených, tradičních stran, když si myslí, že politická realita je neměnná. Andrej Babiš do ní vnesl něco nového, nové postupy, časté změny názorů, více sázku na emoce, než na racio a to je věc, se kterou se strany musejí vypořádat, protože komunikace s voliči jde Babišovi mnohem lépe. Dokázal odhalit komunikační kód, jak se voličům dostat pod kůži. Často je to mnohem více sázka na dojem, než na fakta a musejí se bránit.
Složitá je i situace ČSSD. Co je pro ni horší varianta: spojení s hnutím ANO a riskovat tak další problémy, nebo ústup do opozice, čímž jí podle některých názorů včetně Miloše Zemana hrozí úpadek do zapomnění a pod pět procent? Nebo nakonec ještě tichá podpora menšinové vlády bez požadavků na křeslo ministra?
Myslím si, že ČSSD potřebuje dát dohromady hlavně sebe samu, a když nedokázala zvládat svůj vnitřní stav, rozvoj a budování strany, kdy měla vlastního premiéra a silné postavení, je otázka, proč by se jí to mělo dařit, kdyby byla partnerem hnutí ANO. Pokud si minulé vlády stěžovaly na vztahy s Andrejem Babišem, představa, že se bude chovat lépe, či vlídněji, není na místě. Aby sociální demokracie uspěla, potřebovala by vlastního Babiše, který by se dokázal chovat k nejsilnější straně stejně, jako Babiš k Sobotkovi v přechozí vládě. Nikoho takového rázného a atraktivního, aby zvládal tuto roli na veřejnosti, nemá.
ČSSD navíc může děsit osud německé SPD, která čím více se zaplétá do koaličních rozhovorů a potencionálního vyjednává s CDU/CSU Angely Merkelové, tím více jí jdou dolů preference. Voliči si myslí, že se strana prodává za ministerská křesla. Kdyby si to voliči začali spojovat podobně s českou ČSSD, mohlo by to pro ně být stejně likvidační, jako pro německé demokraty.
Jak těžký úkol má Jan Hamáček v jejím čele? A jakou taktiku by měl ideálně zvolit?
Silná stránka Hamáčka je schopnost jednání s kýmkoliv. Jde o člověka otevřeného, s jistým diplomatickým umem, což se v nepřehledné politické situaci může celkem hodit. Stejně tak si uvědomuje potřebu změny komunikace ze strany ČSSD. Je příslušníkem nové generace a pochází z prostředí, které si uvědomuje, že ČSSD je starosvětská, analogová strana a její fungování se musí trochu změnit. Je potřeba zavést rychlejší vnitřní procesy a stejně tak být dynamičtější v politických jednáních s potencionálními partnery. V tuto chvíli by měl Hamáček především nastolovat programová témata, na kterých ČSSD záleží a až potom jednat o obsazených funkcích a pozicích. Je potřeba, aby se ČSSD stala součástí tematického pohybu a nikoliv hry Škatulata, hýbejte se.
Jan Farský řekl, že Starostové si museli vybírat ze dvou špatných řešení, protože hnutí ANO je kvůli kauzám svého předsedy a premiéra v demisi Andreje Babiše zahnáno do kouta ke spolupráci s extremisty. Zbyla Starostům opravdu jen špatná řešení?
Svým způsobem vlastně ano. Celkem rozumím tomu, že některé strany se bojí vzniku vládního aranžmá, které by nemuselo být po chuti nejen jim, ale znamenalo by špatný obraz i pro Českou republiku. Ale na druhou stranu bych tyto hlasy a názory nepřeceňoval. Stejně tak se časem můžeme dozvědět, že vzniká vláda ODS se sociálním programem a spojení liberálnějších stran s hnutím ANO, aby se neotáčelo kormidlem doleva. Politici vždy dokáží najít podpůrný argument pro svoji strategii. Ze strany Starostů a nezávislých je silnou motivací prosadit co nejvíce zájmů komunálních politiků, které do značné míry reprezentují a chtějí půl roku před volbami ukázat, že dokázali něco zařídit a ulovit kořist, jako se jim to podařilo například s TOP 09 a rozpočtovým určením daní. A i teď jednají s hnutím ANO o užitečných věcech pro komunální politiky. To je důležitější a vážnější skutečný důvod spíše, než bránění vládě opřené o SPD a KSČM.
Jak moc se mají ostatní politické strany (mimo hnutí ANO) bát předčasných voleb?
Vlastně žádná politická strana nemá jistý lepší volební výsledek, než v těch předchozích volbách. Ti, kteří ztratili hodně, mohou ztratit ještě více a je otázka, zda strany, které uspěly, by toho byly schopné znovu. Třeba Piráti mají potenciál, otázka je jak s SPD. Nejsilnější pozici má i díky své marketingové pozici hnutí ANO. Kdyby se nakročilo k předčasným volbám, mohl to být i dárek Andreji Babišovi. Kromě toho mám pocit, že náklady volební kampaně by všechny strany nesly a zvládaly velmi obtížně. Zase nejbohatší a nejvystlanější je v tomto smyslu hnutí ANO, a proto si myslím, že Andrej Babiš se bude snažit tlačit potenciální partnery do kouta hrozbou předčasných voleb. Ve spojení s komunálními volbami by to i vycházelo, že by v následujících měsících, když se nepodaří vymyslet uspořádání do konce dubna či května, přijde třetí pokus o sestavení vlády, a tak ještě stihneme volby na podzim a měl by technicky pravdu. Může to fungovat jako bič jako ostatní poltické strany.
Domníváte se, že by kvůli tomuto biči mohlo dojít ve vyjednávání ke změně?
Samozřejmě vnímám situaci, kdy strany ukazují vyšší ochotu a z obou stran probíhají jednání vážněji. Ledy už tají a myslím, že je nejvyšší čas, aby k tání došlo. Čtyři měsíce bez vlády s důvěrou je pomalu ostuda českých politiků. V Německu se snažili vést koaliční rozhovory, a byť na první pokus nedopadly, alespoň je vedli. U nás šlo o předstíraná jednání, teď už jednají vážně.
Jak jako politolog hodnotíte SPD Tomia Okamury, jejich politiku a způsob, jakým ji prosazují, často označovaný za extrémní, xenofobní a podobně?
Tomio Okamura je velmi bystrý politik, který se dokáže inspirovat nejefektivnějšími metodami krajní pravice z celé Evropy a k tomu patří takovéto hlásaní apokalypsy, která se na nás řítí a které může zabránit jen on nebo jemu podobní. Je reprezentantem, který si vystačí s jednoduchými slogany a odpověďmi na složité otázky. Nemá smysl ho nejrůznějším způsobem nálepkovat, podstata je v tom, že odpovědi ostatních stran na jeho velmi jednoduché a povrchní nápady musí být s aktivnější komunikací s voličskou obcí. Ne na všechno se dá říci ano–ne v rámci jím prosazovaných referend.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
