Proč jste se rozhodl právě pro radiodiagnostiku?

 „Vlastně mě ani nenapadlo, že bych studoval něco jiného, protože už můj táta byl rentgenolog. V době kdy jsem začínal, byl rentgen opravdu jedinou zobrazovací metodou a já osobně objev  Wilhelma Conrada Röntgena považuji za ten největší objev v medicíně. Do té doby nikdo nic neviděl, mohli jsme si jen představovat, dohadovat se a najednou jsme viděli dovnitř těla, to byl naprostý zlom v medicíně i ve stanovování diagnóz. A správné stanovení diagnózy je alfa a omega celé léčby, když stanovíte správně diagnózu, můžete nastavit tu nejlepší léčbu, což je důležité pro život pacienta, ale i pro ekonomiku léčby.

Co si mohu konkrétně představit pod špatně stanovenou diagnózou a jaký důsledek to má pro pacienta?

Můžeme si to ukázat třeba na rakovině prostaty. Ta má 4 stadia T1,T2, jsou ta řekněme lehčí, kde se zvažuje operace a ozařování a T3, T4 ta řekněme těžší, kde vstupuje do hry i hormonální léčba či chemoterapie. Když bych stanovil mylně lehčí místo těžšího, tak pacient nedostane adekvátní léčbu, která by mu mohla pomoct a místo toho bude léčen způsobem, který nebude dostatečný. Pokud bych naopak mylně stanovil těžší stadium místo lehčího, tak pacienta poškodím tím, že dostane agresivnější léčbu, která zbytečně zatíží jeho organismus nežádoucími vedlejšími účinky.

Být dobrý diagnostik je otázkou talentu, zkušenosti, píle nebo čeho přesně?