Jak hodnotíte stav země za těch posledních sto let? V čem jsme lepší a v čem jsme naopak zaspali?

Obecně asi platí, že si málo uvědomujeme poněkud odlišné postavení našeho národa oproti jiným národům a státům v Evropě. Jako jediný národ v Evropě máme po tisíc let svůj stát na jediném místě Evropy, v podstatě ve stejných hranicích. Jako jediný stát v Evropě máme, jak nedávno připomenul, tuším, Petr Pithart, po tisíc let uprostřed země stejné hlavní město, ve kterém sídlí veřejná a duchovní moc státu a národa. To nikde jinde u jiných nenajdete. A konečně: náš stát je jediný stát v Evropě a možná na celém světě, jehož zákonodárný sbor nesídlí a nezasedá v budově, která byla k tomuto účelu postavena. To, že naše zákonodárné sbory sídlí v budovách, které si pro sebe postavili cizí „páni“, kterých jsme se zbavili, o něčem vypovídá.

Máme jinou historii než národy stále snící svůj sen o velkých říších, jichž kdysi byly účastny – Maďaři, Němci, Poláci. Nikdy jsme neměli kolonie, nikdy jsme neobsazovali cizí území. Ale také jsme jako jedni z mála v době nacistického šílenství nevytvořili u nás kolaborantské jednotky SS, které terorizovaly své i jiné národy – jako ti, k nimž jako vzorům demokracie dnes někdy vzhlížíme. Náš vztah k této zemi je, ať si to uvědomujeme, nebo ne, jiný. Jsme proto xenofobní, nacionalističtí? Nemyslím. Co je to sto let? Jen malý úsek u života národa a státu.