Opět se blíží výročí 17. listopadu. Do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990? Kdybyste srovnal podmínky k životu na Osoblažsku před rokem 1989 a po něm, a to až do současné doby. V čem vidíte pozitiva, a naopak případná negativa? A jak se nyní žije v jednom z nejchudších regionů Moravskoslezského kraje? 

Za minulého režimu měli všichni lidé na Osoblažsku zaměstnání, i ti, kteří pracovat moc nechtěli. Stát se tehdy také více staral o pohraniční oblasti, dotoval v nich ekonomiku i služby. Lidé zde měli snadnější život. Po revoluci ale došlo u nás k zániku zemědělských družstev a státních statků, protože nebyl zájem o živočišnou výrobu, která tady převažovala. Z jakého to bylo důvodu, to nevím, je to spíš otázka pro zemědělské odborníky. Pro místní to ale znamenalo velkou tragédii. Soukromých farmářů se našlo jen několik a ti zaměstnali pouze nepatrnou část lidí. Zanikly ale i jiné provozy, například šicí dílna, zahradnictví a podobně. Devadesátá léta tak byla pro Osoblažsko asi nejhorším obdobím od války. Stát v těchto letech zaspal, mohl u nás nebo i v jiných problémových regionech, jako jsou třeba severní Čechy, daleko víc podporovat drobné podnikání či sem nasměrovat větší firmy s jednodušší výrobou, to se ale nestalo. Takže mnoho lidí skončilo na dávkách a postupně ztratili zájem pracovat. Ti, kterých se to netýkalo a byli šikovní, většinou z Osoblažska odešli. Takže dnes, když nám zde v posledních letech pomáhala vládní agentura pro sociální začleňování a vytvořila se některá pracovní místa, tak máme problém je obsadit. Místní lidé si až příliš zvykli na podporu státu.

Já osobně mám pak stejné potíže při hledání zájemců na veřejně prospěšné práce pro obec. Do jisté míry je to způsobeno tím, že mnoho pracovitých lidí odešlo jinam, někteří si našli uplatnění ve větších městech, i když zde žijí, a k nám se začali také nedávno přestěhovávat nepřizpůsobiví občané.   

Jaké jste měl tenkrát, po sametové revoluci, vy sám očekávání a jste z vývoje ve vašem regionu zklamaný?  Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda? A co by nová vláda měla udělat pro ekonomicky zaostalé  regiony či sociálně slabé skupiny obyvatel?

Já jsem pracoval po studiích na vedoucí pozici v jednom zemědělském družstvu a viděl jsem, jakým způsobem tam někteří lidé dělají, takže jsem určitě nepatřil mezi ty, kteří tvrdili, že do pěti let doženeme Rakousko. Je ale pravda, že jsme stále dost vzdáleni od životní úrovně v některých západoevropských zemích, a to jsem skutečně nečekal. Co je toho příčinou? Myslím si, že kromě těch věcí, o kterých se teď mluví v médiích, jako je špatná struktura ekonomiky, kdy jsme se stali především montovnou Západu, je to i naší mentalitou. Zejména u starších lidí, kteří zažili socialismus. Ti se stále hodně spoléhají na pomoc státu. V této souvislosti je třeba připomenout, že své také udělala naivní politika našich „vůdců“ v 90. letech minulého století. Nepovedená privatizace, opuštění lukrativních oborů, jako byl například zbrojařský průmysl, kde hned po nás nastoupili právě naši spojenci ze Západu atd. Proto mně dnes připadají hloupé protiruské sankce, které spíše škodí nám než Rusům. Ti mohou přece dovážet výrobky, které potřebují, z asijských zemí či odjinud...    

No a co by pomohlo postiženým regionům? To je dnes, kdy se zanedbala jejich podpora už řadu let, těžké říct. Možná by měly státní agentury k nám nasměrovat průmyslové zóny, které se stále rozšiřují ve stejných místech, kde už o ně nemají firmy zájem, jako například na Ostravsku. A potom na ně sehnat podnikatele s jednodušší výrobou, u nás by byly i takové montovny přínosem.