Jak to vnímáte, když se o vás píše jako o jednom ze studentských vůdců?
Beru to v zásadě s nadhledem. Někdy mi to přijde i komické. Jako vůdce jsem se ostatně nikdy příliš necítil, a období, kdy jsem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vedl studentský časopis Situace, trvalo vlastně velmi krátce. Jenom rok, i když důležitý, tedy přelom roků 1988 až 1989. Z fakulty jsem byl nakonec vyhozen v létě 1989 a to další rozhodlo nějaké hnutí osudu. Byl jsem patrně s Andreou Sedláčkovou jeden z posledních českých exulantů v Paříži.
Odjel jsem 25. září 1989 vlakem do Vídně a potom díky Pavlu Tigridovi z Frankenu, kde bylo exilové setkání opata Opaska, už rovnou do Paříže autem se spisovatelem Janem Pelcem a budoucím diplomatem Markem Skolilem. Bylo to naprosto magické. Byl to můj největší a nadlouho poslední skutečně vrcholný pocit svobody, který snad ještě chvíli prodloužilo období jara 1989, kdy jsem jezdil po Paříži na kole po Pont-Neuf do menzy Mazet.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
