Zanedlouho to bude sto let od vzniku Československa. Pamětníci k tomuto výročí říkají, že není co slavit, když ta republika už stejně neexistuje, a ta zbylá je – dle hlasu lidu – rozkradená a rozprodaná. Je podle vás důvod 28. října slavit?
Vždy je dobré na takovou historickou událost vzpomínat. Přitom je však třeba si také uvědomit, co se odehrávalo špatně, kdo a proč to způsobil. To vše hlavně proto, aby se tomu špatnému v současnosti i v budoucnosti zabránilo.
Co si jako člověk z nejzasvěcenějších, armádní generál, exministr obrany a bývalý náčelník generálního štábu, myslíte o tom, jakou roli během těch sto let sehrála naše armáda?
Jednání Radka Vondráčka v Rusku je nehorázné ponížení ČR, říká poslanec Pirátů Lipavský. Cítíte se poníženi?Anketa
Při nedávném osmdesátém výročí Mnichovské dohody, dříve se také říkalo Mnichovského diktátu, se objevily protichůdné názory na to, jak si měla tehdejší československá armáda počínat. Šlo většinou o vyjádření historiků. Jaký pohled na to má člověk, který ví z vlastní zkušenosti, jaké to je být na vrcholku armádní hierarchie, a dokáže si představit, jak by se události odvíjely v případě, že by se Československo rozhodlo bránit své hranice?
Situace byla opravdu složitá. Měli jsme se bránit a chybou bylo, že jsme nezískali spojence. Vinou byla i diplomatická nerozhodnost našich tehdejších politiků. Je složité domýšlet důsledky a porovnávat je nyní s područím Protektorátu Čechy a Morava. Bez vlastního odporu však utrpěla své i morálka našich občanů.
Po vzniku republiky jsme museli s Němci bojovat o naše pohraniční území, z nichž nás později vyhnali, nakonec o pár let později zase my je. Nyní žijeme v mírové koexistenci, německé podniky zainvestovaly naši porevoluční obnovu. Máme dvojaký vztah k Angele Merkelové vzhledem k migraci. Co z minulosti mají Češi vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna bát? Dá se ještě mluvit o „nevyřízených účtech“ s Němci?
Historie je důležitá, ale do nekonečna ji řešit, je tak trochu zbytečné. Pokud jsou důkazy o případném ekonomickém zneužívání našich současných vztahů, tak bychom se měli účinně bránit. Ale to je výhradně záležitost našich vlád.
Psali jsme:
A jak pohlížet na Rusy? Diskutuje se o tom, zda nás v roce 1945 osvobodili od nacistů, nebo zda nás připojili ke svému impériu. K tomu srpen 1968, tehdy asi československá armáda na výběr neměla. Nyní proti nám prý vedou „hybridní válku“. Takže totéž jako s Němci: Co z minulosti vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna bát?
V úvodní otázce už zaznělo, jak část společnosti nahlíží na stav naší země. Ale jiní zase tvrdí, že se máme nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli?
Je správné přiznat, že občané se u nás nyní nemají špatně. Ale vztahy, založené na přání mít se ještě lépe, vedou značnou část z nich k tomu, že odhazují hodně svých dobrých vlastností a snaží se jít za každou cenu a nekompromisně za svými, třeba i nemorálními tužbami.
Mají Češi za sto let republiky dost svých hrdinů? A bývají tito hrdinové doceňováni? Legionáři? Atentátníci na Heydricha? Letci RAF, kteří skončili v komunistických kriminálech? Jistá část společnosti ctí bratry Mašíny, jiná zase komunistické pohraničníky. Dá se i o nich mluvit jako o hrdinech?
Hrdiny jsme ve své historii samozřejmě měli. Politické poměry se mění a potom vše vede pouze k tomu, že hrdinové se mění podle toho, jak to vyhovuje tomu, kdo právě vládne.
Při pohledu na sto let Československa jsou z českých osobností, které stojí za to hodnotit, nejčastěji zmiňováni T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Václav Havel a Václav Klaus. Co z vašeho pohledu nejdůležitějšího byste ke zmiňovaným postavám naší historie uvedl?
Republika vzniklá před sto lety už neexistuje, Češi a Slováci se vydali každý jinou cestou. Jak s odstupem pohlížet na roky 1991–1992, kdy jsme se rozešli? Byl to nedostatek trpělivosti a vzájemné empatie, nebo nutnost, která předešla „jugoslávskému“ způsobu dělení státu? Platí často používané tvrzení, že vztahy Čechů se Slováky jsou nyní nejlepší za dobu naší vzájemné koexistence?
Sám zastávám názor, že rozchod se Slováky byl způsoben pouze sliby některých slovenských politiků. V době rozchodu byly již naše vzájemné vztahy natolik vyvážené, že nikdo nemusel plakat a naříkat. Mají, co chtěli jejich tehdejší politici. Je dobře, že mezi občany nejsou v současné době zásadní rozpory.
Jaká může být budoucnost nástupnických zemí před sto lety vzniklého Československa? Co je ohrožuje? Migrace? Vlastní uzavřenost? Neschopnost srovnat se s minulostí? Vystoupení z EU? Válka? Ekonomické zhroucení? Budoucí nestabilita světa, ekonomická, ekologická, bezpečnostní? Či něco jiného?
Budoucnost se obyčejným a starým lidem dá jen s obtížemi předvídat. Vše, co uvádíte jako faktory, které mohou další vývoj ovlivňovat, bohužel, mohou dosti významně působit. Při správném uplatňování zásad při řízení státu lze to nejhorší, co by nás mohlo ohrožovat, částečně nebo z větší míry vyloučit. To je nutno brát v úvahu při vyjádření podpory těm, kdo už něco dokázali. Jinak se musíme připravit na nelehké životní strádání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
