Jak podle vás situaci koronavirové krize zvládá česká vláda?

Když to porovnám s ostatními zeměmi, co mám dostupné informace, tak bych řekl, že velice dobře. Je normální, že se to zpočátku lidem nelíbilo, ale dnes a především v blízké budoucnosti budeme říkat „zaplať pánbůh“ za ta opatření.

Co byste vzkázal těm, kteří nařízení nedodržují či je berou laxně, nebo se tomu dokonce vysmívají? Řada lidí se podvolila poměrně drakonickým opatřením, jsou však bohužel výjimky…

Když nechci být neslušný, tak pomalu nemám slov. Jinak samozřejmě v každé společnosti, v každém místě se najde jedinec nebo jedinci, kteří to nejsou ochotni respektovat nebo jdou dokonce proti nařízením. Je známo, že v každé obci, je nějaký ten „obecní blázen“.

... pak ovšem přichází potřeba poněkud silnější ruky. Kdysi by ho zavřeli třeba jen na pár hodin do obecní šatlavy…

V mimořádné situaci je potřeba používat mimořádných opatření. Reakce státní správy musí být nekompromisní. Těch 99 procent rozumných lidí musí kvitovat, i kdyby vláda ještě přitvrdila. Podívejte se na Itálii nebo Čínu. Prostě situaci ohrožují právě tito jedinci, nevím, jestli je to jedno procento nebo kolik, ale velmi malá skupinka, zanedbatelné procento, které ovšem může napáchat nezanedbatelné škody. Pak na to doplatí ti, kteří mají rozum a jsou doposud ještě zdraví.

Hodně se také řeší kompenzace živnostníkům. Co na to říkáte? Není to předčasné, nebo je už nyní o tom třeba vážně diskutovat?

Je třeba uklidňovat veřejnost a podnikatele, protože to není žádná legrace. Já vidím kolem sebe lidi, kteří jsou živnostníci nebo mají pár zaměstnanců, a doléhá to na ně tedy fest. Nějaká opatření se objevují a myslím, že je dobře, že se o tom hovoří a bude se v tomto směru něco dít. Myslím, že naše země přestála i jiné problémy, tak i toto utáhne.

Dnes nejde jen o peníze, ale o nastavení systému spravedlnosti a potřebnosti. My Češi se v tom umíme pohybovat, a když se podíváte na některé „potřebné“ platby našeho sociálního systému, tak byl bych velice ostražitý. Znám ze svého okolí mnoho případů lidí, kteří pracovali celý život, ale mají menší důchod než ti, kterým se ty peníze berou z nějakého průměru. Mají větší důchod, že jsou uznáni „za blby“, na rozdíl od lidí, kteří pracovali nepřetržitě od svého mládí. Na to bychom si měli dávat pozor, aby peníze dostal jen ten, jenž je opravdu potřebuje.

A jak to vidíte v zemědělství? Není ohroženo nedostatkem lidí z důvodů karantény či nemoci? V Německu se prý už nedostává lidí na sklizeň chřestu…

My máme problém, že se tady pracuje s živými tvory. Já poslední dny neřeším nic jiného, než vymýšlím varianty, kdyby došlo na nejhorší. Nechci, aby to nastalo, protože mě bere děs z představy, že nebudou lidi, kteří u nás třeba dojí 560 krav každý den. Že by je nějak odsunuli nebo nepustili do práce. Samozřejmě, jsou nějaké náhrady. Věřím ale, že se to nějak zvládne. Když nám je nuceně nechají doma, tak to nebude dobře. Máme řadu informací z Agrární komory, i určité návody. Zájem zemědělského sektoru prostě je pomoci a jet dál. Jinak by to byla čára přes rozpočet.

My totiž nemůžeme z 95 procentech práci řešit jako „home office“. Věříme, že se touto situací prodereme. Potřebujeme prostě lidské ruce, v zemědělství to tak je.

Fotogalerie: - Vylidněné metro

Pak by asi byla částečně ohrožena i budoucí úroda, a na okolní země se moc asi spoléhat nemůžeme. Evropská unie nám asi příliš nepomůže. Jak už to vidíme, nějaká soudružnost je ta tam, a každý si hraje na svém písečku…

Kdo by nám asi pomohl? Podívejte se na případ toho údajně zadrženého kamionu s ochrannými pomůckami v Německu. To je do nebe volající. Když si vzpomenu na naše předchozí rozhovory, jak jsme diskutovali o potravinové soběstačnosti... Co udělají ti, kteří nám sem vozí potraviny v nemalé míře? Podívejte na případ toho kamionu. Samozřejmě, že v první řadě státy nakrmí své lidi.

Až tato krize skončí, tak věřím, že jeden z prvních kroků té nové cesty bude ponaučení, co se stalo a co by se mohlo dít, abychom byli připraveni ještě mnohem lépe na takovéto situace. Mělo by z toho vyplynout, co je stát pro své občany schopen a povinen zajistit a v jaké míře. Vydat se cestou, že se republika přiblíží soběstačnosti. Už jenom z důvodů těchto situací.

Co jiného by nás k tomu mělo postrčit než tato situace, a kdy jindy, když ne teď.

Fotogalerie: - Rouškolidé

Při jednom z minulých rozhovorů jsme si také povídali o Gretě a o ekologii. Zdá se, že je to nyní odsunuto z logických důvodů stranou, ale vlastně příroda si „pomáhá“ sama.

Já věřím lidem, kteří si práci a činnost v přírodě alespoň trochu vyzkoušeli. Sáhli si na ní a vědí, o čem mluví. Názory těch, kteří se v tom pohybují, a to nejsou jen zemědělci, jsou jasné, protože ti lidé si prošli určitou praxí. Bylo by velmi zajímavé po tomto období, které jistě jednou skončí, abychom si uvědomili, z jakého prostředí většina těch „aktivistů“ pochází. Já jsem totiž nezaznamenal, že by se hejna takovýchto lidí vyskytla na vesnici. Mám pocit, že tito aktivisté s přírodou nemají žádnou praxi, jednoduše sdílejí své názory, že čím víc, tím líp, a čím hůř, tím také líp. Takže bych byl opatrný, komu naslouchat.

Nedávno se nechal slyšet Alexandr Vondra, že byl konsternován tím, že EU momentálně aktuálně řeší elektromobily, emise a tak dále…

To čteme všichni, co vyhlašuje paní předsedkyně Evropské komise. Když by takto „erudovaně“ reagovala v nějaké firmě, tak by tam nevydržela ani hodinu. To je katastrofa!

Já mám k tomu vlastní názor. Podívejte, co se týká sucha – zima byla na srážky mizerná, problémy byly už nějaký ten rok. Tak si musíme říci, co chceme v naší krajině. Zda vyprahlou step na našich polích a v přírodě, tak pak řádně zemědělsky nehospodařme, nedávejme tam organickou hmotu, která nám zadržuje vláhu. Jestli chceme krajinu upravenou, zelenou, tak se tomu věnujme v intencích rozumu jako řádní hospodáři. To se týká i míry využívání ochranných prostředků, průmyslových hnojiv, velikosti pozemků.

To člověk chápe, když to má reálný základ a je za tím cítit rozum. Hloupost je rozdělovat, jestli je zemědělec ekologický, nebo ne. Podle mě je nejlepší ekolog rozumně hospodařící zemědělec.

Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí

Jak to tedy vidíte do budoucnosti – koronavir, sucho… Nečekají nás moc optimistické měsíce, že?

Nejbližší doba může být ještě složitější než dnes. Jsem optimista v tom, že svět se alespoň trochu ponaučí. Doufám, že lidé, kteří doslova řídí tuto planetu, ale i my, obyčejní, si z toho něco vezmeme. Někde jsem četl svodku dopravních nehod, jak ubyly. Údajně až pod padesát procent, ve srovnání s tímže obdobím loňského roku. Mělo by nás to trochu „trknout“. Mělo by nás to nutkat si položit otázku, jestli vypravovat tolik zboží po Evropě, a jestli ta doprava musí být taková. O tom si povídáme snad už potřetí, co spolu takto sedíme. Jestli je nutné pořádat ve světě tisícihlavé konference, a co lidstvu přinášejí. Musí ti lidé při dnešní technice být vždy fyzicky na místě?

Začíná to odspoda, kdy každý stát by měl být alespoň v něčem soběstačný pro své lidi a nemusel zboží vozit ze všech možných světových stran. Ty státy, které nemají taková přírodní specifika a podmínky, tak si ty věci nebo speciality přivezou, ale jestliže mají odpovídající podmínky, proč by něco dovážely? Podívejte jen ve vepřovém, ve kterém jsme soběstační tak na čtyřicet procent. Proč bychom to sem vozili a zatěžovali životní prostředí, když máme možnost si to chovat tady? Většinu nosných rostlinných produktů, jestliže nemáme zvířata, tak vyvezeme. V lepším případě do Hamburku a možná i dál. Pak se tahle komodita přepraví lodí přes půl zeměkoule, případně se veze ještě dál. Po roce se nám to vrátí jako argentinské hovězí, když to tedy zjednoduším.

Zamýšlejme se, existují řešení! Možná řada lidí v obchodní vertikále tolik nevydělá, ale nestálo by za to, alespoň něco z toho tady nastartovat, až toto všechno kolem koronaviru odezní. Vždyť tyto cesty jsou možná i jednoduší, ale v tom je možná jejich těžká realizovatelnost.

Nu, přestává se létat letadly, světe div se, v Benátkách se objevili delfíni a tak čistou vodu tam prý naposled viděli, když tamtudy pluli benátští kupci…

Vidíte, jak málo stačí. Není lépe jít jednoduchou cestou bez velkých vyjádření a keců? Já to vidím z takového selského rozumu. Když se vrátím k té soběstačnosti, tak by se tu směrem k  ekologii a zelené planetě udělal možná veliký krok. Ne, že si přihřívám svoji polívčičku. Vždyť to nemá logiku, co stojí opravy komunikací. Jeďte někam a nepotkejte šňůry kamionů, které pořád jezdí sem tam. A šinou to po silnicích druhé a třetí třídy! Vždyť to není normální. Světové lobby tomu samozřejmě přeje. Takže tady v tom by se dalo planetě hrozně moc pomoci.

To jste řekl krásně pateticky. Vraťme se však k dnešním dnům. Máte zásoby na horší časy?

Nejsem z těch, kteří musí mít k dispozici super jídlo a já nevím co všechno. I já si toho lososa někdy někde dám, ale když jej nebudu mít, tak to jistě přežiju. A abych měl nevím jaké zásoby a připravoval se, že by lidé umírali hlady, to je to poslední, co by mohlo nastat. To absolutně nehrozí. Na druhé straně, kdybych pár dní byl o troše chleba či nějaké té rýži nebo těstovinách, tak by se taky nic nestalo.

Něco jiného je samozřejmě vesnice či malé město, a něco jiného městská aglomerace. Na obci se dá pořád něco vypěstovat, ale v paneláku dost těžko. Možná něco zeleného na balkoně, ale slepice si do obýváku nenasadíte…

To je jasné, ale i na vesnicích jsou lidé, kteří už to pěstování a chovatelství opustili. A já jsem mezi nimi, protože třeba nebyl čas. V dřívějších dobách jsme se tomu přeci jen věnovali, měli jsme ledacos. Máte ale pravdu, kdyby lidé chtěli, mohli by, a možná, že se to zas trochu posune tímto směrem. Že si udělají svoji mrkev, cibuli, rajské. Doba, kdy bylo v každé druhé chalupě prase a ve třetí čtvrté býk, co se krmil z trávy, která se posekala na mezi, tak se k tomu možná někteří lidé vrátí, protože budou mít v sobě už určitou zasetou obavu a nejistotu. Minimálně to prase, ale pak je trochu problém toho smrádku, o němž jsme si taky povídali minule, že jsme tomu hovínku prostě nějak odvykli. A to i na vesnicích.

Nu, možná, že se změní i anglické trávníky, protože ta brambora, která nasytí, u nás vyroste všude možně. A nemusí být přivezena z Egypta, že...

Je to tak. To jsme my, Češi. Chytneme se toho, co se nám na Západě líbilo. Ano, je to krásné, mít upraveno kolem nás. Jenže my se chytneme jen něčeho. Nevidíme a nevzpomeneme si už na to, že ti Němci a další k tomu nějak došli a že si tu životní úroveň nějak vypracovali. U nás by někteří chtěli životní úroveň hned teď, a aby to nestálo moc práce a úsilí.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.