Tady už žít nebudu, řekl si Čech v „muslimském“ městě v Británii. Bál se o život. Odjel na Šumavu a vylíčil pravdu o imigrantech

13. 12. 2017 9:51

ROZHOVOR „Bylo doloženo, že v Birminghamu byly učiněny pokusy zavést právo šaría na základních školách. Ve školách byly umístěny plakáty, kde byly děti nabádány, aby se řádně modlily, jinak se dostanou do pekla. Na těchto plakátech byly dívky učeny, že nesmějí odmítnout manželovi sex, že za to budou trestány od soumraku do úsvitu od andělů,“ popisuje situaci v anglickém Birminghamu Václav Řehák. Dívky byly podle něj muslimskými učitelkami upozorňovány, že cti dbalá žena nosí hidžáb a svázané vlasy. A tak z druhého největšího města Velké Británie odešel do Bavorska. Pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, jak vypadá současná atmosféra v Birminghamu. Sám byl napaden, když se zastal starého muže, který muslimkám neuhnul z cesty dost rychle. Situaci v Evropě označil za katastrofu.

Tady už žít nebudu, řekl si Čech v „muslimském“ městě v Británii. Bál se o život. Odjel na Šumavu a vylíčil pravdu o imigrantech
Foto: archiv Václava Řeháka
Popisek: Václav Řehák

Proč jste se odstěhoval z Birminghamu?

Asi bych měl spíše začít, proč jsem se vlastně přestěhoval do Birminghamu. Britové o tomto svém druhém největším městě svorně prohlašují, že město je špinavé a neupravené a že jít bydlet do Birminghamu je skutečně až ta poslední možnost. Já jsem se tam přestěhoval, protože nám tam přestěhovali továrnu. Pracoval jsem pro Jaguar a firma z důvodů ušetření nákladů přesunula také naši výrobu do Birminghamu. Dojíždět denně přes sto třicet kilometrů do práce je trochu problém, i když jsem to více než rok praktikoval. Následně jsem v Birminghamu čtyři roky bydlel.  Za tu dobu jsem dobře poznal, že žít tam může pouze člověk hodně otrlý. Nebo hodně bohatý, který má na to, aby žil v bezpečných částech města.

Anketa

Bude-li Miloš Zeman ve 2. kole prezidentské volby, chcete vidět debatu mezi ním a druhým finalistou?

22%
78%
hlasovalo: 9147 lidí

Jinak Birmingham je rozhodně zajímavé vidět a navštívit třeba birminghamskou atletiku, tenis, botanickou zahradu, birminghamské muzeum, knihovnu, Symphony Hall of Birmingham, pohodové restaurace na březích místních kanálů, kterých je snad více než v Benátkách... Nebo Bull Ring – gigantický obchodní dům postavený českým architektem Kaplickým, New Street Birmingham – hlavní železniční stanici s dvanácti podzemními nástupišti, klasické staré puby staré stovky let a tak dále.

Ale k samotné otázce. Odstěhoval jsem se, protože jsem se po úvaze rozhodl odejít z Velké Británie. Žil jsem ve Velké Británii dlouhá léta. Do Londýna jsem přišel poté, co jsem žil v Austrálii. V Londýně jsem také zažil první teroristický útok sedmého července 2005, kdy muslimští teroristé zavraždili desítky lidí při třech sebevražedných útocích a stovky lidí zranili a zmrzačili.

Situace ve Velké Británii se mění, a je nejen horší, ale je nevyzpytatelnější a nebezpečnější. Do doby, než jsem odešel z Velké Británie, bylo teroristických útoků myslím jedenáct, byly při nich zabity stovky lidí a tisíce zraněny. Některé z těchto útoků však kupodivu nejsou policií označovány za teroristické útoky. Stovky až tisíce lidí ve Velké Británii, zvlášť poslední roky, byly poleptány a popáleny kyselinami, znásilnění jdou do desetitisíců. Zločinnost se výrazně zhoršila a objasněnost trestných činů klesla. To není můj výmysl, to jsou fakta z britského statistického úřadu.

Když na tato fakta poukázal prezident Trump, stal se značně nepopulárním ve Velké Británii. Stejně jako s oněmi „nevhodnými videi“ z ulic Velké Británie, která zveřejnil na svém twiterovém účtu. Premiérka Theresa May ho kvůli těmto videím obvinila z nepřátelství k obyčejným Britům a z nenávisti k britským muslimům. Kupodivu stačilo pár dní, a najednou neví, co k tomu říct, protože tajná služba MI5 odhalila chystaný teroristický útok přímo na britskou premiérku, tedy na její osobu.

Ale vlastně již předtím jsem si řekl, že takto dál žít nemohu, a odešel jsem.

Jak se změnil Birmingham za tu dobu, po kterou jste tam bydlel?

Birmingham je jedno velké multikulturní centrum. A mělo by tedy být ideálem pro obdivovatele multikulturního obohacení, kterého si přejí tito lidé dosáhnout podporováním příchodu nelegálních migrantů. Ale opak je pravdou. Pro Brity je již pouze zlým snem. Místní sociálka má těžký problém, protože uživit tolik potřebných je téměř nad její možnosti. Oficiálně dle Birmingham City Council žije v Birminghamu přes padesát procent migrantů! Což je u města většího než Praha celkem problém.

Migranti z Asie nebo z Afriky mají zkrátka hodně dětí. Bydlel jsem nedaleko jedné státní školy. Bez toho, abychom nějak rasově selektovali žáky, jsme chtěli vědět, kolik původních Britů do oné školy dochází. Každé třicáté druhé dítě bylo snad potomkem původních obyvatel Velké Británie. Ale je i možné, že se jednalo o děti legálních pracujících migrantů z Polska nebo z Litvy. Dívky měly většinou vlasy zahaleny šátkem, chlapci mnohdy měli účes afro nebo spletené vlasy do copánků. Původní Britové odcházejí a přenechávají svá místa „novým Britům“. Čtyři moji přátelé, původní etničtí Britové, emigrovali i se svými rodinami do Austrálie a do Kanady. Velká Británie ztrácí pracovité a vzdělané lidi. Velká Británie přichází o lidi, kteří systému platí daně. Oni klidně budou platit daně jinde, ale co bude dál s Anglií?

Migranti dostávají příspěvky na bydlení, příspěvky na toto i ono. Nechodí v drtivé většině do práce. Tím nechci říci, že to takto praktikují všichni, ale u velké většiny z nich to tak zkrátka je. Ostatně, i když do práce chodí, místo jednoho pracujícího Poláka musíte na stejnou práci dát dva až tři tyto lidi. Důvodem je, že onen Polák většinou skutečně maká, chce si vydělat, koupit si potom v Polsku dům, kde bude žít, a k tomu pěkné auto. Ale tito lidé ne, mají svoji představu o tom, jak se mít dobře, mají potřebu si při práci povídat, lelkovat, zpívat si... Jenže když si začnou povídat, přestanou pracovat. Netíží je pomyšlení na to, že by je mohli z práce vyhodit. Za prvé by to byl určitě rasismus a za druhé stát jim prostředky k životu dá, i když pracovat nebudou. Za roky mého působení v Jaguáru mohu potvrdit, že tak to zkrátka je.

Před několika lety natočila televizní stanice Channel 4 sérii dokumentů, které nazvala „Benefit Street“ („benefits“ jsou ve Velké Británii nazývány sociální dávky, pozn.red.). Jde o to, že existují v Birminghamu místa – nejen celé ulice, ale celé čtvrtě – kde byste již jen s obtížemi hledali původní britské obyvatele. Konkrétně zde šlo o ulici o více než sto domech, kde se mluví sedmnácti různými jazyky, ale z které do práce dochází jen pár lidí, jež je možno lehce spočítat na prstech. Zbytek obyvatel této ulice je dle Channel 4 na sociálních dávkách, užívá drogy, krade značkové oblečení, pěstuje konopí na prodej, poflakuje se, věnuje se prostituci a kriminalitě, obíhá okolo svých propadlých víz, aby mohli dále zůstat ve Velké Británii – jednoduše zneužívají systém.

Bohužel, nejhorší je ta naivita – nebo snad úmysl? – s kterou stále někteří přistupují k tomu, co se na birminghamských ulicích děje. Celá zmiňovaná televizní série je prý značně nevyvážená, prý diskriminuje tyto lidi a ukazuje je v nepříznivém světle. Jejich chování je prý důsledkem toho, že tito lidé nemají práci, nemají uplatnění, někteří prý dokonce neznají pořádně anglicky, a proto musí být posláni do škol a do sociálních programů určených pro integraci imigrantů...

Jak rozdílný je metr na nelegální migranty – a třeba na mě. Jak je pohlíženo na ony „inženýry a doktory“, kteří se hlavně chtějí mít dobře, ale nehodlají pro to hnout palcem. Na ty, kteří mnohdy neumějí ani číst a psát, ale chtějí svá práva, chtějí, abychom je tolerovali a respektovali... Zatímco mě, než mě někam přijali, musel jsem mít vízum, doložit svůj čistý trestní rejstřík. Musel jsem se naučit dobře jazyk, znát zvyklosti, morálku, etiku a zákony. Za vlastní peníze si zaplatit školy v Sydney a v Londýně. Nikdo mi nic nepardonoval kvůli tomu, že jsem imigrant. Nikdo mi nikde nic nedal. Naopak, musel jsem prokázat, že jsem přínosem pro společnost. Musel jsem si sám nalézt práci, bydlení a platit daně. Musel jsem být lepší než domorodci. Musel jsem se začlenit. Musel jsem se integrovat.

Když jsem poprvé přijel do Birminghamu, myslím, že to bylo v roce 2004, nebo maximálně 2005, bylo to opravdu britské město, neboť před těmi lety to bylo jiné. Ale nyní tam nastává stav, kdy stát již není schopen plnohodnotně garantovat bezpečnost svých obyvatel. Politici neberou zřetel na to, co se děje obyčejným lidem, takže je na lidech, aby si poradili sami. Já jsem odešel... A jak se k tomu, co se děje, postaví Britové, to uvidíme za čas.

Ve Velké Británii je momentálně nejčastější jméno pro narozené miminko Mohamed. Jak jste vy sám vnímal spolužití Angličanů a právě muslimů?

Muslimové pojmenovávají své děti po proroku Mohamedovi, protože pro ně je jejich Prorok více než pro katolíka svatý. Proto chtějí většinou jméno Mohamed do každé rodiny. A protože muslimové mají mnoho dětí, je hodně Mohamedů. Nezajímají se většinou o to, jakou bude mít jejich dítě perspektivu, jakého dosáhne vzdělání, nebo zda bude mít v budoucnosti nějaké uplatnění. Kultura nebo sport, mimo kriketu a jejich asijských her, jsou pro ně nezajímavé. Pro ně je důležité, aby z jejich potomka vyrostl správný a oddaný muslim.

Z jejich pohledu nejsou až tak podstatné hodnoty, které ctí západní společnost, přestože v ní žijí. Mají svůj hodnotový systém určený koránem a jejich vírou. Je velkou chybou si myslet, že třeba následující generace těchto přistěhovalců se integruje. Pro připomenutí uvedu, že ony teroristické útoky ve Velké Británii prováděli a nic netušící lidi vraždili většinou muslimové z druhé, ba i z třetí generace. Tedy ti, kteří se ve Velké Británii narodili.

Slyšela jsem od vás, že tamní policie jde muslimům na ruku. Co to v praxi znamená? Mají Angličané šance prosadit svá práva?

Ano, je to pravda. Konkrétně šéf birmighamské West Midland policie, vedoucí komisař Dave Thompson, po teroristickém útoku v Manchesteru bránil birminghamskou muslimskou komunitu proti nařčení od novinářky Kate Hopkins. Tedy, aspoň tak to pan velitel podal. Kate Hopkins byla vyhozena z Daily Mail, protože zveřejnila informace o pozadí teroristického útoku v Manchesteru. Ale později se ony informace ukázaly jako správné, a pod tlakem muselo být připuštěno, že ty její informace – o Rochdale, kdy devět muslimů z Pákistánu znásilňovalo několik desítek žen, tak také informace o tom, že terorista Salman Abedi v Manchesteru vraždil – byly policistům známy. A když řekla, že tyto z terorismu podezřelé osoby by měly být internovány, tak byla vyhozena z práce.

Zmíněný vedoucí policejní komisař Dave Thompson vzápětí mluvil o krásném soužití jeho policistů a místní muslimské komunity v Birminghamu. Popřel, že by existovaly jakékoliv nebezpečné části města, že no-go zóny jsou prý nesmysl... A já osobně – řekl šéf tamní policie – chodím s mými přáteli do Velké birminghamské mešity na čaj a popovídat si s přáteli. Slova, slova, slova – jenže následně se stalo několik teroristických útoků, do kterých byli zapleteni oni hodní hoši, s kterými možná pan velitel do oné mešity chodil na čaj. Protože jeden každý z teroristů z Birminghamu tam do té mešity chodil také.

A zda mají Angličané šanci prosadit svá práva? Tak na příkladu oné novinářky je zcela evidentní, že právo mají. Ona si řekla a napsala, co chtěla. Ale potom přišla o práci. 

Je podle vás nějaký způsob, jak se Anglie může z této situace dostat? Existuje cesta zpět?

Tak zde budu stručný. Ne, není cesty zpět! Já o žádné mírové cestě ani o jakémkoliv způsobu, jak se z této situace dostat, skutečně nevím. Britští muslimové nikdy neopustí Velkou Británii bez krvavého boje. Považují Velkou Británii za svoji zemi.

K tomu mám ještě důležitou poznámku. Jde o pohled, kterým je nahlíženo na původní obyvatele Velké Británie. Všichni jsou prý vinni tím, co prováděla Velká Británie ve svých koloniích, v zemích, odkud pochází drtivá většina muslimů žijících dnes ve Velké Británii – „protože princip kolektivní viny“. Jenže pokud s tímto pohledem, který nám vnucují politici a ti, kteří podporují obohacení Evropy o novou kulturu, budeme souhlasit, tak musíme stejným metrem měřit i druhé straně. Uplatníme stejný úhel pohledu, dle logiky věci, i pro muslimy. Takže podle tohoto postoje jsou všichni muslimové vinni teroristickými útoky, „protože princip kolektivní viny“. Což je samozřejmě nesmysl.

Nicméně se doslova vnucuje otázka, proč ti všichni hodní mírumilovní muslimové nejdou do milionových demonstrací a neodsuzují ony teroristické útoky pouhé hrstky teroristů? Protože s nimi souhlasí. To jsou fakta. S teroristickými útoky ve Velké Británii souhlasí dvě třetiny tam žijících muslimů. Muslimská rada Velké Británie sice ony teroristické útoky prováděné muslimy odsoudila, ale běžte na ulici. Běžte ven a podívejte se, co se tam děje po provedení teroristického útoku. Jděte a řekněte kterémukoliv muslimovi, že onen terorista je vrah, zločinec a patří před soud. Budete poučeni, pokud nebudete za tato slova fyzicky napadeni, že jde o nebohé hochy, kteří neměli na výběr. Pro mnoho muslimů jsou to hrdinové.

Tak, stručný jsem asi nebyl – ale cesta zpět zkrátka doopravdy není.

Hodně se mluví o tom, že muslimové ovlivňují i život v Německu. Vy jste se přestěhoval do Bavorska. Proč zrovna sem a jaké rozdíly vnímáte?

Tak Bavorsko a Bavoráci jsou hlavně, i přes svoji němčinu, hodně srovnatelní s námi, aspoň tedy z mého pohledu, a bavorská mentalita je podobná oné naší české. Lidé zde v Bayerisch Einsenstain jsou v drtivé většině praktikující katolíci, kteří nicméně nenutí svoji víru každému na potkání. Samozřejmě, že zde jsou určité rozdíly, ale to bych spíše ponechal na zkoumání těm, kteří budou ony rozdíly úporně hledat a nebudou chtít vidět, co všechno máme společné.

A proč zrovna sem do Bavorska, celé dva kilometry od českých hranic? Je to proto, že zde s kamarádem provozujeme Penzion Šumaváček. Po letech strávených v různých velkoměstech, v různých zemích, jsem se rozhodl žít tak, jak já chci a jak se mně líbí. V krásné přírodě na horách na Šumavě, v Národním parku Bavorský les, doslova na hranicích s Českou republikou. A určitě to není o tom, že jsme si pořídili hospodu, abychom byli nešťastní z toho, že do ní budou chodit lidi. Mám rád lyžování, a z Velké Británie jsem jezdil lyžovat do Savojských Alp.

Ještě bych k tomu řekl, že žít v penzionu doslova na dohled od nejlepšího zimního střediska a nejvyšší hory Šumavy Velký Javor, kde je sníh v průměru 150 dní v roce, mi zcela postačí. Ono, ruku na srdce, pokud je ve sportovním areálu Velký Javor každé dva roky pořádán Světový pohár ve sjezdovém lyžování žen, budou tyto sjezdovky dostatečně dobré určitě i pro mě. A běžky? Sto kilometrů běžeckých tratí, v noci osvětlený běžecký areál. V létě cykloturistika, procházky přírodou, sbírání hub. Vím, o čem mluvím, strávil jsem zde v létě nádhernou dovolenou, když jsem se rozhodoval, zda sem jít, nebo ne.

K tomu, jak ovlivňují muslimové život v Německu, se mohu vyjádřit pouze částečně, a to proto, že osobně nežiju v Bavorsku dostatečně dlouho na to, abych mohl vynášet nějaké kategorické soudy. Faktem je, že paní Merkelová po tom, kdy před zhruba čtyřmi lety prohlásila, že multikultura selhala, kdy na problém s tureckou muslimskou menšinou v Německu upozorňovali různí lidé – ale pak nejen neváhala pozvat do Evropské unie a do Německa miliony nelegálních migrantů, ale dokonce se nestydí se s nimi fotit... Což je prkotina, ale tímto svým postojem ona podporuje nedodržování a nevymahatelnost zákonů.

Jde o to, že idiotská doporučení, protože jinak se toto nedá nazvat, nefungují. Slogany – dodržujte vzdálenost na délku natažené paže, musíme se semknout, oni nezmění náš styl života, noste viditelné náramky, neprovokujte svým vyzývavým oblečením, musíme si zvyknout... Nebo nejslavnější idiotský slogan: Wir schaffen das – my to zvládneme, tak tyto slogany nefungují! Tento poslední je zoufalým výkřikem ženské, která pozvala k sobě na nekonečnou návštěvu invazní nájezdníky, a nyní se jich chce zbavit, protože evidentně nezvládá vůbec nic. Situace se jí zle vymkla zpod kontroly. Ale stále tvrdí, že jediná možnost je „víc Evropy“, a „přerozdělit“.

Jde o ustrašenost a srabáctví odpovědných, o nezměrnou a neuvěřitelnou hloupost těch, kteří jásali a vítali nové pracovní síly v Evropě. Teď hledí rozpačitě na výsledek, jsou šokováni, rozčarováni a budou se modlit za oběti těch, které oni do Evropy pozvali. Pozor, nejde pouze o „mutti Merkel“. Toto začalo mnohem dříve. Pákistánci a Indové do Velké Británie, Alžířané do Francie, Turci do Německa, Somálci a Súdánci do Švédska… Při představě nových voličů se politici doslova tetelili blahem.

Všimněte si, že květnaté řeči o přínosu nelegálních drbanů nejen v Německu vedou hlavně ti, kteří nemají děti, a ti, pro které je slovo práce sprosté slovo. Oni sami nevytvářejí hodnoty a jejich přínos pro společnost je přinejmenším diskutabilní. Jsou to převážně ti, kteří jsou různými způsoby napojeni na neziskové organizace a profitují osobně z různých grantů a dotací. Umí o práci hodně dobře mluvit, krásně dokladují svoji činnost ve zprávách o hospodaření jejich organizace. Dokážou hovořit celé hodiny o tom, co vykonali pro ostatní, a jak mají lidé svět učinit lepším. Ale když se jich člověk zeptá, kdy si naposledy popovídali s vlastní babičkou, kdy ji byli naposledy navštívit nebo kdy jí přinesli nákup, kdy ze svých vlastních peněz pomohli lidem v nouzi, tak hledí na tazatele nechápavě.

To přece není ona ušlechtilá pomoc bližnímu, o to se má starat „někdo jiný“... Ba naopak, ještě jsou schopni obvinit z projevů nenávisti ty, kteří jdou a své babičce onen nákup přinesou. Protože ti, kteří přinesou nákup své babičce, již nepomáhají potřebným. Tedy těm potřebným, které oni za potřebné považují. Tito lidé mají systém přerozdělování již tak pod kůží a jsou odtrženi od reality do té míry, že skutečně věří tomu, že obohatí a zlepší kvalitu života Evropanů a že příjímáním nelegálních migrantů konají dobro. Nemohou třeba pochopit, jak je možné, že nevděční darebové – z České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska – ty zmiňované kvóty na přerozdělení nelegálních migrantů odmítají.

Pokud však budeme mluvit o rozdílech, tak zdejší obyvatelé v Bayerisch Einsenstain, vlastně drtivá většina Bavoráků, mají zdravý rozum a nemají potřebu být obohaceni o něco nového. Mluvil jsem zde se sousedy a shodli jsme se na stejném vidění světa.

Sama do Anglie jezdím, a i přímo do Birminghamu, muslimové a Indové jsou skutečně na každém rohu. Řidiče taxíků, autobusů, uklízení na ulicích, prodej v obchodech a spoustu dalších zaměstnání dělají hlavně přistěhovalci. Angličané o takovou práci už nemají zájem? Čím to je?

Mnoho Angličanů má v hlavě brouka a vadí jim více polský instalatér, elektrikář nebo litevský zedník, než kdokoliv jiný. A to z toho důvodu, že jim prý berou práci. Angličané ji dělat nechtějí, ale nejsou rádi, že lidé ze střední a východní Evropy jim berou práci. Mnoho Angličanů je doma na sociálních dávkách, protože stát se o ně postará dobře. Existuje tak mnoho lidí a přijde jim to naprosto normální. Jde o lidi s nízkým nebo žádným vzděláním. Na nějakou kvalifikovanou práci nemohou ani pomyslet. Ale mají argument. Pokud někdo nebude chtít pracovat, tak ho těžko někdo k práci přinutí.

Faktem je, že jim muslimové práci neberou. O tom jsem již mluvil. Ty řidiče taxíků dělají skutečně většinou přistěhovalci. Pokud jezdíte do Birminghamu, tak víte, že narazit na nepřistěhovaleckého řidiče autobusu je náhoda. Přistěhovalci řídí autobusy. A také přistěhovalci se v těch autobusech většinou přepravují.

Mluvíme o MHD, dálkové autobusy řídí ještě mnohdy původní Britové. V Birminghamu jsou, pravda, celé pákistánské a indické čtvrtě. Ale tito lidé spolu moc nekamarádí. Mezi Indií a Pákistánem je válka o Kašmír. Přistěhovalci si přinášejí s sebou do Velké Británie vše, před čím prchají z domova. Přistěhovalci jsou zaměstnáni v různých oborech, protože jich je zkrátka v Birminghamu velmi mnoho. Jak efektivně tyto práce vykonávají, to je druhá věc.

A až odejdou lidé, zaměstnanci, zpět domů do zemí střední a východní Evropy, bude mít Anglie těžký problém.

Zajímala by mne situace kolem školství, často se totiž mluví o tom, jak je nutné, aby si Evropané udrželi svoje vlastní tradice a měli dost sebevědomí. Pochopitelně je základem k tomu škola. Dodržují v Anglii výuku tak, aby místní obyvatele podporovali ve vědomí o tradicích?

Škola, vzdělání a vzdělávací systém, to je ve Velké Británii kapitola, o které lze hovořit celé hodiny. A nebylo by to radostné povídání. Pokud tedy nebudeme hovořit o známých, skutečně vynikajících vysokých školách, kde jsou studenti vzděláváni velmi dobře. Ale zřejmě, pokud se ptáte v této souvislosti, máte na mysli Operaci Trojský kůň v Birminghamu. Na to, co se stalo, musel reagovat parlament Velké Británie. Premiér David Cameron ustanovil zvláštní vyšetřovací komisi na odhalení a potření extremismu na školách a ta komise zjistila a našla důkazy, že na pětadvaceti školách v Birminghamu muslimové utlačovali žáky a zaměstnance, lidi jiné víry anebo ateisty. Na jedenadvaceti školách se toto dělo, na dalších čtyřech to skončilo ve stádiu pokusu.

Britský premiér David Cameron v této souvislosti doslova prohlásil: Ochrana našich dětí je jedním z prvních úkolů naší vlády. A víte, před kým musí vláda ochraňovat britské děti? Před muslimy, kteří chtějí Velkou Británii islamizovat!
Bylo potvrzeno, že informace o halal jídle pro všechny děti ve státních školách ve Velké Británii jsou pravdivé. To prorůstání islámu do státních škol, to jsou fakta. To falešné obviňování nemuslimských zaměstnanců na základních školách, to jsou fakta. To organizování nátlakové kampaně místními muslimy proti nemuslimům, to jsou fakta. Ty koordinované a úmyslné pokusy o zavedení netolerance ke všemu neislámskému, to jsou fakta.

Bylo doloženo, že v Birminghamu byly učiněny pokusy zavést právo šaría na základních školách. Bylo doloženo, že ve školách byly umístěny plakáty, kde byly děti nabádány, aby se řádně modlily, jinak se dostanou do pekla. Na těchto plakátech byly dívky učeny, že nesmějí odmítnout manželovi sex, že za to budou trestány od soumraku do úsvitu od andělů. Dívky byly muslimskými učitelkami upozorňovány, že cti dbalá dívka nosí hidžáb a svázané vlasy.

Jenže takováto situace je nejen na základních školách. Děti ve školce si třeba nosí s sebou jídlo z domova a učitelky jim ho mají v mikrovlnné troubě ohřát k obědu. Vím o případu, kdy chlapečkovi učitelky neohřály jídlo z toho důvodu, protože ve stejné mikrovlnné troubě bylo ohříváno jídlo i muslimským dětem. A jejich rodiče by si stěžovali na to, že jídlo jejich dětí bylo pošpiněno tím, že klučina měl z domova čočku a kus uzeného masa. Šlo o vepřové maso, které je prý špinavé. Bylo by to smutné, kdyby toto dělaly muslimské učitelky, ale je ještě smutnější, že se takto chovaly původní etnické Britky. Nemám k tomu co dál říci.

Co říkáte celkově na situaci s migrací v Evropě? Jak hodnotíte přístup Evropské unie? A které státy byste za přístup v krizi pochválil, a které naopak?

Anketa

Zaorálek navrhuje řešit žalobu EU na Česko za neplnění kvót tím, že přijmeme ,,pár desítek migrantů" a Bruselu to třeba bude stačit. Je to řešení?

2%
98%
hlasovalo: 9299 lidí
Pochválit nemohu ani jeden stát. Ve skutečnosti je to pouze bída a utrpení; a to, co předvádí Evropská unie, je spíše k pláči. Z peněz daňových poplatníků si na své území dováží lidi, kteří pracovat nebudou, na důchody pro Evropany nikdy nepřispějí a přínos těchto lidí pro společnost je nulový, až záporný. Kolik nelegálních migrantů v Německu se podařilo zaměstnat? Dvě stovky lidí z jednoho celého milionu? Tak to je tedy úspěch jako hrom. A kolik tato snaha stála daňové poplatníky, kolik museli nasypat do neziskových organizací, jež se pokusily ony lidi zaměstnat? Já chápu, že je problém zaměstnat někoho, kdo neumí řeč, nemá vzdělání a pracovní návyky. Ale když nechtějí pracovat, co zde chtějí? Chtějí se mít dobře, chtějí se mít dobře na náš úkor a ani se tím netají. Já mám dát peníze – místo toho, abych zajistil budoucnost vlastního dítěte – lidem, kteří mi budou kálet na hlavu? No to je tedy pěkné. Problém je, že nám politici lžou nejen o těchto „inženýrech a doktorech“... zde je to však patrné na první pohled.

Každopádně k tomu, jak postupují státy Evropy a jak postupuje Evropská unie – nikdo se nepostavil k situaci tak rázně, jak by bylo třeba. Plot na hranici? Plot, který má nelegální migraci zastavit? Daleko důraznější a daleko účinnější přístup třeba zavedla Austrálie, která vyhlásila „no way“, tedy „není cesty, neexistuje cesta“. To je vyjádření určené nelegálním migrantům, že se jim nikdy nepodaří se usadit na území Austrálie, a pokud na toto území proniknou, nikdy se jim nepovede svůj pobyt zlegalizovat a vždy budou deportováni. Vyhlášení generála Campbella, velitele australské pobřežní stráže, je k dispozici na internetu na YouTube. A že je anglicky? Tak přece, pokud někdo chce někam jít žít, musí ovládat jazyk země, kde bude žít. A pokud se odmítá ho i naučit, co tam bude dělat? Parazitovat? Tak o přesně takových generál Campbell mluví – že „nikdy si neuděláte z naší země svůj domov“.

Pozor, aby nedošlo k mýlce. Austrálie přijímá mnoho legálních migrantů z celého světa. Ale vzdělané a pracovité lidi – a pouze na základě víz. Od doby, kdy jsem odešel z Austrálie, vzrostl počet obyvatel té země o více než dva miliony. Což je velmi velký nárůst za pouhých patnáct let. A co já říkám k celkové situaci v Evropě? Jedním slovem – katastrofa. Z tohoto se Evropa bude vzpamatovávat stejně dlouho, jako by zde byla válka. Mnoho lidí ostatně říká, že touto invazí je proti Evropě vedena válka. Otázka je, v čí prospěch.

Existují v Birminghamu no-go zóny? A co o nich víme? Jak to tam vypadá?

Existují, o tom jsem se již zmínil, když jsem mluvil o tom, jak funguje britská policie v Birminghamu. Nebo když jsem mluvil o dokumentu, který natočila TV stanice Channel 4 – Benefit Street. Ale mluvit oficiálně se o nich nesmí. Jak asi může vypadat území, kam se bojí a odmítá po setmění chodit i britská policie? Z oněch birminghamských no-go zones se rekrutovali teroristé, kteří zabíjeli v Londýně. A jak to vyřešila Britská policie, politici, zodpovědní? Nijak. Birminghamský starosta Chaliv Mahmoud, není to pouze výsada Londýna, že má muslimského starostu, zakázal demonstraci původních Britů po teroristickém útoku v Londýně, protože by se prý mohli někteří obyvatelé Birminghamu cítit dotčeni, že jsou házeni do jednoho pytle s teroristy. Mohlo by je urážet spojení s něčím tak ošklivým, ale oni sami proti teroristickým útokům neprotestovali.

Jde o to, že běžná britská policie je neozbrojena. Existuje však i druhá varianta, plně ozbrojená policie. To jsou policisté, kteří střeží vládní budovy, nádraží, letiště a tak dále. Chodí vždy ve dvou se samopaly. Mají dále neprůstřelné vesty, pistole, tasery. Příslušníci těchto oddílů policie jsou pouze veteráni. Tedy lidé, kteří byli již někde v boji. Mám kamaráda, který je příslušníkem této policie a opravdu bojoval za Velkou Británii ve válce. Ptal jsem se ho, co by dělal, kdyby musel zasahovat, a jak by to probíhalo. Řekl mi, že jeden z nich bude s teroristy bojovat a druhý krýt ústup obyvatel. Pokud ten první padne, bude bojovat ten druhý a lidé budou utíkat bez krytí. Pokud padne i ten druhý, není již nikdo, kdo by bránil obyvatele v daný moment. Přijedou další policisté, ale do té doby by měli být lidé prý v bezpečí. Řekl jsem mu, že toto je ale válka, takto se přece postupuje ve válce. Odpověděl jen – ano.

Slyšela jsem příběhy z různých zemí Evropy o tom, jak muslimové neuhýbají lidem z cesty, chovají se suverénně, nemají respekt k nemuslimům na ulicích a dochází k napadením, slovním či dokonce fyzickým. Setkal jste se s něčím takovým?

Setkal. Osobně jsem byl napaden muslimkami. Šli jsme s mojí přítelkyní po Astonu, čtvri Birminghamu. A viděl jsem, jak černě zahalená muslimka nadávala jednomu starému pánovi, který se neuhnul dostatečně rychle, sotva šel o dvou hůlkách. Když jsem to viděl, šel jsem onoho starého Angličana bránit. Dědovi mohlo být určitě sedmdesát pět let a víc. Okamžitě se soustředila na mě a začala mi nadávat. Odpověděl jsem jí přesně stejným způsobem. Přiběhly její kamarádky a jejich děti a napadly nás. Ubránili jsme se, ale příjemné to nebylo. Starého pána mezitím odvezl autobus.

A my jsme utekli, protože člověk ve Velké Británii nesmí nosit nic na svoji obranu. Ani třeba pepřový sprej. Za jakoukoliv obrannou zbraň budete mít problém. A kdybyste na svoji obranu měla třeba nůž, je to již v očích policie útočná zbraň a půjdete před soud. Přítelkyně po tomto zážitku plakala a ani mně nebylo dobře. Ale jít toto někam nahlásit, tak nás ještě obviní z rasového útoku. Nedoporučuji se někde střetnout s těmi, kteří si myslí, že my máme vůči nim jen povinnosti.

Brexit údajně otevírá staré rány ve vztazích s Irskem, a také se řeší hranice se Severním Irskem. Jaký je váš názor na vystoupení z Evropské unie? A dojde k vystoupení nakonec, nebo neschopnost dohodnout se s EU zabrání tomu, co si lidé odhlasovali?

Před brexitem, respektive před referendem o brexitu, vyšla ve Velké Británii brožurka, která byla distribuována zdarma do každé domácnosti ve Velké Británii. V této brožurce, vytištěné za státní peníze v množství 27 milionů kusů, bylo lidem vysvětlováno, jak je dobře, že je Velká Británie členem Evropské unie, a kde bylo lidem poukázáno na to, co zlého čeká Velkou Británii, pokud z EU vystoupí. Euroskeptici od vlády peníze na kampaň nedostali. Možná však právě proto lidé tuto brožurku vzali jako kontraproduktivní a hlasovali, jak hlasovali. Někdo tlačil moc na pilu.

Severní Irsko, tedy mám na mysli politiky Severního Irska, ti chtějí dohodu o brexitu bez kontroly hranic. Jsou zklamaní z britského postoje, ale i někteří Britové jsou zklamaní a irskou reakci označují jako hořkou a podobnou zradě. Zda vůbec bude proveden brexit v podobě, v jaké byl představen před referendem, je sporné. Premiérka Mayová spíše než na brexitu spolupracuje teď s Junckerem na co nejměkčí verzi brexitu. A bude to pravděpodobně skutečně o tom, že nedohoda UK a EU zabrání prosazení toho, co si lidé přáli.

Raději však nechci dál rozpitvávat sebevražednou strategii Evropské unie. Byla to Evropská unie, která svými rozhodnutími prodlužovala agónii Řecka, které jí to teď s potěšením přes migranty vrací.

A iluze o rovnosti zemí v Evropské unii? Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, jsou pouze úkolovány. Jsou dobré na to, aby odebíraly zboží ze západu, aby se na jejich území montovaly levnější výrobky. Jsou vhodné k tomu, aby se na jejich území vyvážel odpad, aby jim bylo určováno, kolik nelegálních migrantů jsou povinny přijmout na své území, a aby se za svoje peníze postaraly o hosty, které si západní Evropa pozvala. Aby posílaly své vojáky tam, kam Brusel poručí. A pokud to nebudou chtít udělat, tak je jim demokraticky vyhrožováno ukončením spolupráce, neposkytováním dotací z peněz bruselských nebo dokonce sankcemi – jako nepříteli!

Souhlasíte s odvážným tvrzením, že čím více muslimů do Evropy pustíme, tím více problémů na kontinentu budeme mít?

Určitě bych to neoznačil za odvážné tvrzení. Politici a různí prý uvědomělí lidé chtějí dělit islám na militantní a umírněný. Ale není tomu tak. Je jen jeden islám. Jen jeden. Muslimové vyznávají islám, tečka. A nějaké rozdělení na radikální a umírněné muslimy, to není nápad muslimů. Pravověrný muslim se řídí Koránem a verši Sunny – jde o dva primární zdroje teologie a práva v islámu. Korán je pro muslimy svatá kniha. Sunna představuje normativní zákon chování, popisuje chování Proroka Mohameda. Jinými slovy, muslimové musejí aplikovat své duševní i fyzické činy tak, aby svými činy odpovídali požadavkům Sunny a Koránu. Pokud ne, jde o odpadlíka – a odpadlictví se v islámu trestá smrtí. Obávám se, že pokud někdo upřednostňuje normativ chování pocházející z naprosto odlišného prostředí a trvající beze změny třináct set let v dnešní Evropě, musí nastat kolize a problém. Takže je to přímá úměra, čím více muslimů v Evropě, tím více problémů.

Evropa si nejen pod sebou podřízne větev, ale ještě pod tou větví hloubí obrovskou jámu, aby až spadne, se ani na nohy nemohla postavit. Evropa, tedy konkrétní politici pozvali a teď dokonce podporují vniknutí nelegálních migrantů do Evropy. Evropa nebrání hranice. Státy Evropské unie pode Schengenského protokolu, které mají hlídat vnější hranici EU, inkasují od ostatních členů za ochranu hranic peníze. Tedy také od České republiky. Jenže ty státy nejen hranice nehlídají, ale dokonce si na své území dovážejí dobrovolně, ba i s pomocí vlastní armády, nelegální migranty, které nakládají na lodě u afrických břehů. Někdo toto nařídil, někdo to povolil, neděje se to samo. Někdo je za toto zodpovědný! A Evropa na to doplatí. Již teď je v tom sama.

Austrálie nelegální migranty nepřijímá, stejně tak Japonsko, a po odmítnutí globálního migračního plánu OSN, který prezident Trump odmítl před pár dny, ani Spojené státy nebudou chtít již nadále přijímat nelegální migranty. Kanada zatím, opakuji zatím, pod vedením premiéra Justina Trudeau bere určité množství nelegálních migrantů, ale má stejně jako Nový Zéland nebo Austrálie nastaven poměrně přísný přistěhovalecký režim. Jsme v tom doopravdy sami.

A jako jsem řekl, že není cesty zpět pro Velkou Británii, není cesty zpět ani pro další země západní Evropy. Myslím, že je zde ani nemusím vyjmenovávat. To je pro Evropu problém číslo jedna.

Evropa sedla na lep sankcím – a sama na ně doplatila nejvíc. Evropa zajde na svou nesoudržnost a na zavírání očí před realitou. Evropský parlament přijal a nechal řečnit počátkem října na své půdě palestinskou muslimskou teroristu Leilu Khaled, která porušuje zákony a propaguje otevřeně rasismus. Evropská unie chce násilím rozvrátit země, které nejsou ochotny páchat společnou sebevraždu. Evropští politici se podporou různých performancí od taky-umělců z podivných neziskovek rozhodli postavit teroristy na úroveň mučednictví. Evropská unie chce uvalit sankce, pokuty a vyhrožuje soudem těm státům EU, které odmítají chrochtat nadšením nad moudrým přerozdělením nelegálních migrantů. Tohle nemůže dopadnout dobře. Já pevně věřím v to, že vlastizrádci budou skutečně pohnáni před soud za své činy, které vedou k oslabení soběstačnosti. Rozhodovat se o vlastní zemi se nazývá svrchovanost. Práva útočníků nesmějí nahrazovat práva občanů.

Evropu zaplavují lidé, které nepotřebujeme. Evropa nepotřebuje nelegální imigranty. Evropa potřebuje vzdělané, pracovité a zákony dodržující lidi. Evropa potřebuje chytré děti svých obyvatel. Docela určitě se obejdeme bez lidí, kteří nemají vzdělání, nemají pracovní návyky ani praxi. Obejdeme se bez těch, kteří volají po solidaritě, multikulturním soužití, kteří požadují svoje lidská práva – ale o jakýchkoliv povinnostech nikdy neslyšeli. Obejdeme se bez těch, kteří svým jednáním zaujímají postoj – chceme tvoje peníze, chceme tvůj dům, chceme tvoji zemi, chceme abys nám zajistil důstojný život, který si sami svojí leností, neschopností a vyčůránstvím nedovedeme anebo nechceme zajistit.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Horší než v chlívě! Herec sledoval Kalouska a jeho lidi. Také pravil: Znal jsem Havla a řeknu vám...

12:17 Horší než v chlívě! Herec sledoval Kalouska a jeho lidi. Také pravil: Znal jsem Havla a řeknu vám...

AUDIT ČESKÉ SPOLEČNOSTI „Nedivím se Babišovi, že mu praskly nervy,“ říká ohledně toho, co se dělo ve…