Jako vicepremiérka jste se věnovala v Nečasově vládě boji proti korupci. Máte pocit, že to mělo smysl, když dneska vidíte, co se děje? Máme trestně stíhaného premiéra, náměstkem na Ministerstvu kultury se má stát člověk, který neuměl vysvětlit dary v celkové výši přes milion korun od soukromých firem, které dostával jako náměstek primátora, odejít museli z vlády plagiátoři diplomových prací, předseda sociální demokracie sedí na dvou židlích významných silových resortů. Do Senátu kandiduje dokonce nepravomocně odsouzený exministr a bývalý hejtman David Rath.
Časy se nepochybně změnily. Když si vzpomenu, jak dříve média pečlivě monitorovala dění ve vládě a každého jednotlivého člena... A hlavně – jaký měla tenkrát případná odhalení vliv na veřejné mínění. To je dnes zcela jinak. Nejen že máme trestně stíhaného premiéra, jehož počínání s dotacemi označil za podvodné i evropský úřad OLAF, a policie a státní zastupitelství i po podané stížnosti obviněného Andreje Babiše ve stíhání pokračují. Ono to vlastně většině lidí ani moc nevadí. Tento člověk byl prezidentem opakovaně pověřen sestavením vlády a následně jmenován premiérem, ale hlavně byl voliči zvolen a je dlouhodobě na vrcholu žebříčku popularity mezi politiky. A je třeba uznat, že výhry ve volbách Babiš dosáhl již po vzneseném obvinění z dotačního podvodu. Celkem chápu, že povzbuzen tímto příkladem a v této atmosféře David Rath kandiduje do Senátu ČR s heslem boje proti korupci. Je to jako z absurdního dramatu. Ale v demokratické politice je volič tím nejvyšším arbitrem, takže chápu i to, že se Babiš cítí být po volbách díky hlasům voličů ve své pozici zcela legitimně. Proč takto voliči rozhodují a jak je možné, že tak zásadně změnili náhled na to, co lze či nelze u politiků tolerovat, není jednoznačné. Zda je nyní volič ukolébán relativně velmi dobrou ekonomickou situací a chybně ji připisuje Babišově vládě, zda mají na náladu ve společnosti vliv Babišova většinová média a to, co se v nich píše či ještě více to, co se v nich nepíše, nebo zda jsou voliči natolik znechuceni přešlapy předchozích vlád klasických politických stran a touží po nějakém (jakémkoli) silném lídrovi. Asi je to od všeho trochu.
Fotogalerie: - Sbohem, Peake
Máme ctít presumpci neviny u politiků?
V rámci trestního řízení je samozřejmě potřeba presumpci neviny ctít. V politice tomu ale od roku 1989 vždy bylo jinak i u menších prohřešků, než je podezření z dotačního podvodu. Koneckonců, v případě ministrů, kteří byli obviněni z plagiátorství, není ani trestní stíhání či disciplinární řízení vedeno. Přesto odstoupili. Prostě některé věci se politikům netolerují. Ale odstupování těchto politiků za opisování v diplomkách považuji za trapnou kamufláž a hru na čistou vládu v situaci, kdy premiérem je člověk stíhaný pro dotační podvod.
Přestali Češi věřit v právo i morálku, když jim takové věci nevadí, alespoň části z nich?
Ve způsobu, jakým veřejnost vnímá své politiky, hraje obrovskou roli politický a osobní marketing, který má Babiš vynikající a má na něj finanční zdroje. Bohužel, i ty veřejné.
Z funkce ministryně obrany musela nedávno (nedobrovolně stejně jako kdysi vy) odejít další žena – Karla Šlechtová. Prohlásila, že za jejím odchodem stály lobbistické tlaky, že zbrojařské firmy jsou velmi silné. V resortu obrany se točí miliardy, armádní zakázky figurují v řadě kauz, některé se neprokázaly, jako v případě bývalého náměstka ministra obrany Martina Bartáka. Jiné se ještě řeší jako nákup letadel Casa. Měla jste také obdobné podezření, že je potřeba v resortu udělat pořádek, aby zadávání veřejných zakázek bylo průhlednější?
Zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu obrany je dlouhodobý problém a rozhodně se jej nepodařilo zatím vyřešit ani hnutí ANO. Jak je všeobecně známo, já jsem si nestačila na Ministerstvu obrany ani vybalit. Ale hned bylo jasné, že pokud nenechám faktickou kontrolu nad ministerstvem a armádní a ministerské zakázky lidem, kteří tam byli vybráni někým jiným, tak poletím. Tak jsem letěla.
Některé strany zpochybňují účast našich jednotek v zahraničních misích a volají po ukončení naší účasti v nich. Znovu to ze strany SPD a KSČM zaznělo v souvislosti se zabitím tří českých vojáků v Afghánistánu. Myslíte si, že má smysl, aby čeští vojáci bojovali v zemích, kde terorismus vzniká, nebo je to zbytečné riziko pro naše vojáky?
Naši vojáci na misích odvádějí ohromný kus práce a jsou to právě oni, kteří jsou fantastickou vizitkou našeho státu a naší armády v rámci NATO, když už neplníme rozpočtové závazky a armáda má řadu dalších problémů, včetně nedostatečného materiálního zabezpečení. Rozhodně si nemyslím, že jejich práce v Afghánistánu a na ostatních misích je zbytečná. Nicméně je potřeba tyto mise a naši účast na nich pravidelně podrobovat revizi, každou misi a její dlouhodobou smysluplnost zvlášť. Jako první bych posuzovala reálný vliv takové mise na dlouhodobou situaci v daném státě, kde mise probíhá, ve srovnání s náklady a riziky, která mise přináší. Včetně rizika ztráty životů statečných lidí, kteří pak naší armádě a našemu státu chybí.
Velkou pozornost médií i politiků zaujal v nedávné době případ klientů H-System. Jak se díváte na konání soudů v této věci? Mnozí politici hovoří o selhání soudů, soudy zase o selhání politiků. Co si o tom myslíte?
Nekonečná délka soudního řízení, během něhož jde život postižených občanů dál a ti se musejí nějak zařídit, a až po desítkách let přichází rozsudek, to je největší problém. Obávám se, že stejně tak, jak to v životě bývá, není v této situaci jeden jasný viník. Na začátku byl Smetka, ten byl za své činy potrestán. Velký počet poškozených, značný majetek v konkurzní podstatě i fakt, že poškození šli i proti sobě navzájem a jedna skupina kriminalizovala druhou, věci také nepomohl. S kauzou nejsem dopodrobna seznámena, ale z některých zdrojů se mi zdá, že i nakládání s konkurzním majetkem nemuselo být zrovna nejrozumnější a nejhospodárnější. Nechtěla bych být v této kauze v roli soudce. Jasné je, že po tak dlouhé době musí soudce brát v úvahu nejen doslovnou literu zákona, ale i obecnou spravedlnost a zdravý rozum. Ne vždy to jde dohromady.
A jak vnímáte snahy politiků ovlivňovat a komentovat rozhodování soudů? Ať už jde o prezidenta, premiéra nebo senátora Jiřího Čunka, který dokonce navštěvoval odsouzeného šéfa H-Systemu Smetku ve vězení, podával trestní oznámení na konkursního správce, advokátku Hanu Marvanovou, která zastupovala část podvedených, a dneska je dokonce při jednání s politiky zástupcem družstva Svatopluk?
Je to velká kauza, mediálně sledovaná, takže je přirozené, že se politici k věci vyjadřují, i když vliv na výsledek soudu mít nemohou, nebo by aspoň neměli mít. Dovedu si představit, jak média po politicích jejich názor na věc vyžadují. Když jej pak vyjádří nebo se snaží vyvinout iniciativu, jsou zase obviňováni z vměšování do věcí nezávislé justice.
Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 89, ale nyní volí Andreje Babiše a Miloše Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?
Tak já nevím, jaký je věkový průměr voliče hnutí ANO. Já patřím ke generaci, o níž mluvíte, a rozhodně si ze svých teenagerských let velmi dobře pamatuji atmosféru na Škroupově náměstí, kde na Den lidských práv v prosinci 1988 mluvil Havel, nebo Palachův týden a sametovou revoluci. Ani by mě nenapadlo volit hnutí ANO nebo Zemana. Pořád ještě vidím ten zásadní rozdíl mezi nesvobodou osmdesátých let a svobodou dneška. Ale svoboda je k žití v mnohém náročnější, a tak lidé v pravidelných intervalech hledají relativní pohodlí nesvobody nebo nějaké alternativy, které ale neexistují. Vámi citované výsledky studie Daniela Prokopa mi ale nezapadají do reality zbytku západní Evropy a USA, kde je také patrný odklon od klasických politických stran a hledá se domnělá lepší alternativa. Samozřejmě neúspěšně. Zatím je to hledání naštěstí bez fatálních následků. Zatím.
Liberálně orientovaní pozorovatelé nechápou, proč Češi, kteří se mají tak dobře, podporují „populisty“ jako Zeman, Babiš či Okamura a slyší na to, že se o ně Andrej Babiš postará. Čím to je? Dezinformačními kampaněmi, nebo českou národní povahou?
Opět si nemyslím, že Češi jsou v tomto nějak specifičtí. Politický marketing funguje podobně i v jiných zemích a je silně ovlivněn aktuálními tématy jako migrace, momentální ekonomická situace, případně problémy uměle vytvořenými právě pro účely politického marketingu. Většina lidí nesleduje politiku nějak do hloubky a celkem pochopitelně je zajímá hlavně, kolik mají v peněžence a co na stole. Problém je, když za tyto ukazatele činíme odpovědným pouze a jenom stát, a nikoli sebe samé. To se pak snadno uvěří populistickým slibům.
Blíží se komunální a senátní volby. Vy jste aktivně působila v komunální politice v Praze. Kandidujete znovu, nebo už vás politika a to, co se v ní dnes děje, odradila?
V komunálních volbách nekandiduji a horko těžko vymýšlím, koho budu volit. Politika mne neodradila, jen se teď věnuji práci v advokátní kanceláři, neziskové organizaci Věda nás baví a svým dětem. Také jsem se loni rozvedla, tak teď po dvaceti letech zase chodím na rande, což je v mém věku dost vyčerpávající (smích). Ve volbách se budu orientovat hlavně podle vlastní zkušenosti s konkrétními politiky a stranami v zastupitelstvu Prahy a Prahy 1.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
