Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat?
Především to vypovídá o obrovské nepřehlednosti, vidíme například, že nikdo přesně neví, co je obsahem dohody s Čínou. Já jako člověk, který velmi ctí věci týkající se hospodářské spolupráce, jsem rád, že se spolupráce s Čínou realizuje, otázkou ale je, co je předmětem dohody. Je také patrné, že vláda je nejednotná, že si lidovci dělají jako obvykle, co chtějí, a hrozí odchodem vlády, což ale neudělají, protože to neudělali nikdy. A svědčí to také o tom, že opozice se už neformuje kolem lídrů, jako byla ODS, ale kolem starostů a pana Gazdíka, který po relativně úspěšných volbách nabral sílu. Je vidět těžká rozpolcenost a diference mezi názorovými skupinami, jedna dolézá k prezidentovi, druhá tvrdí, že má nárok volat až téměř po sesazení prezidenta. To mi připadá velmi nebezpečné. Stejné důvody se objevovaly, když začínal Majdan na Ukrajině.
Kdyby v 1. kole volby prezidenta kandidovali Miloš Zeman i Tomio Okamura, jak byste se zachoval(a)?Anketa
Jak vážnou věcí je propad ČSSD podle posledního průzkumu, v němž se strana objevila až na třetím místě za komunisty?
Průzkumy jsou jedna věc, volby druhá. U voleb se vždy straší komunisty, ale lidé, kteří jsou v levicové části spektra a jsou nespokojeni s fungováním sociální demokracie, se nakonec zaleknou a zase dají svůj hlas ČSSD nebo jiné alternativě. Určitě je to ale pro ČSSD signál, že jejich odklon od klasických levicových témat a spolupráce s Babišem mohou jejich voliče odradit. Částečně přecházejí k ANO, částečně ke komunistům. A důležité pro ně bude, jaký postoj sociální demokraté zaujmou k prezidentu Zemanovi, protože spousta jejich voličů jsou zároveň voliči prezidenta Zemana a dnes si možná říkají, že věří svému prezidentovi, ale strana za ním nestojí, a tak svou podporu ČSSD stáhli.
Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti Miloši Zemanovi zahrnující demonstrace a pokřikování před Hradem ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři?
Toho se bojím a panu Gazdíkovi jsem se snažil vysvětlit, že jejich akce mohou konflikt vyhrotit. Myslím, že za to nese odpovědnost, protože místo toho, aby jako ústavní činitel sjednocoval, snaží se zemi rozvrátit. Nebude záležet na tom, odkud ta „první facka“ přijde, zatím je to na úrovni mediálních a verbálních útoků, pokud ale padne, není vyloučeno, že se ostré střety mohou začít odehrávat. Lidé v České republice jsou napjatí, je zde nervozita a je v tom i paradox, protože ekonomicky zažíváme jedno z lepších období.
Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí?
Tak jak se snaží společnost vysvětlovat, že nestojí o muslimské migranty a že jsme sekulární stát, nevidím ani důvod, proč bychom se na vládní úrovni měli setkávat s duchovními hodnostáři. Politický rozměr dalajlámovi dávají média, a pokud je to duchovní vůdce, nechť se s ním setkává kdokoli v soukromí, ale ať to nepoužívá jako politickou páku, to do slušné politiky nepatří. Ministr Herman trval na tom, že bude setkání oficiální.
Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný?
Pokud šlo jen o to, vyjádřit, že naše vztahy s Čínou nejsou narušeny a že spolupráce pokračuje dál, nevidím na tom nic špatného. Média tomu dala patos, že je to výraz servilnosti vůči Číně, musíme si ale uvědomit, že naše republika má deset milionů obyvatel, a to je jedno provinční čínské městečko. Musíme si uvědomit, na čí straně je síla. Podle prezidenta by zde Čína mohla investovat, a pokud chceme, aby tady lidé měli práci, musíme spolupracovat se zeměmi, jako je Čína, a v žádném případě bych před tím oči nezavíral.
Psali jsme:
Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné?
Napsal jsem na Facebook přímou žádost umělcům, aby nestávkovali, protože by si toho nikdo nemusel všimnout. A jestli budou stávkovat, doufám, že třeba pan Bartoška nechá stáhnout reklamy, ve kterých vystupuje a má z nich peníze. Spousta z nich je také závislá na neziskovkách a bylo by dobré se podívat na jejich fungování. Neziskovkám v ČR jde údajně 43 miliard ročně a já jsem velice blízko rozhodnutí, abych při jednání o rozpočtu navrhl, že se všechny položky na neziskovky převádějí do důchodového systému.
Mění se nějak po posledních událostech a nedávných volbách „politická mapa“, vycházejí nové politické hvězdy?
Lidé názory nijak radikálně nemění, jestli tady v 90. letech bylo 12 % lidí, kteří stabilně dávali hlasy KDU-ČSL, nezmizeli, a jestli nyní cítí, že to má smysl, zase je lidovcům dají. Těžko říct, jestli se objevují nové hvězdy, pan Gazdík se může cítit jako nová hvězda, ale velice rychle se zase může stát, že lidé pozornost odvrátí jinam. Klidně se ale může stát, že Starostové budou černým koněm sněmovních voleb. To je otevřená hra a v tom je politika krásná.
Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili věnujeme v naší zemi v těchto týdnech pozornost tomu, čemu máme?
Podívejme se na zprávy z minulého týdne – četl jsem stále o panu Bradym, o panu Hermanovi anebo Krausovi, ale že se projednával v prvním čtení rozpočet, jsem se nikde nedočetl. Je to absurdní, když se mezi sebou koalice hádá. Obávám se, že lidovci chtějí simulovat roli pana Babiše, který představuje opozici v koalici, ale ještě silněji, než to dělá Babiš. To vše je jen počátkem kampaně před sněmovními volbami a myslím, že se ještě máme na co těšit.
Terčem příznivců Miloše Zemana jsou média, zejména Česká televize. Selhala a selhávají média, a třeba i ČT, v posledních týdnech?
Česká televize s ohledem na to, že je financována z peněz českých občanů, by se měla více snažit poskytovat vyrovnanější zpravodajství. Lidé, kteří zažili minulý režim, jsou už citliví na podávání jednostranných informací a mám pocit, že se tak v ČT už děje. Většina celoplošných soukromých médií se naopak nezaměřuje na podstatu věci a má spíš bulvární charakter. Chybí tady stav novinářů, kde by převažovala stavovská čest a snaha hledat pravdu. Je to škoda, protože prostor pro takovou novinařinu tady je.
Blíží se výročí 17. listopadu a s ním i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ, či na Východ. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé určitě měli slyšet?
Myslím, že skutečné hodnocení budou moci dělat historici možná až s mnohem větším časovým odstupem. Pravda je, že došlo k naprosto zásadní majetkové revoluci, kdy se na pár let zhaslo a pak se zjistilo, že toho tady moc nezbylo. Na druhou stranu tady dnes byznys funguje a zaměstnanost je relativně vysoká, žijeme v bezpečné zemi, ale všechno toto pohodlí se může ztratit, když si hráči světových šachů rozhodnou, že přijde konflikt. Měli bychom si víc vážit všeho, co tady je. Největší problém je podle mne rozpad hodnotového žebříčku, zmizel akcent na rodinu, vítězí honba za penězi a vytrácí se obyčejné lidství.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
-635068293949132139.jpg&id=12360)
