Jednání v Poslanecké sněmovně stále trvá. Přitom výsledek hlasování je předem jasný. ANO a SPD mají společně ve Sněmovně 92 hlasů, vládní koalice má 108 hlasů z 200. K vyslovení nedůvěry vládě je třeba nejméně 101 hlasů poslanců. Co k tomu říci?

Dobré je vědět to, že instrument vyjádření nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou je nástroj, který má smysl a je důležitý. Používá se ve dvou případech. Tehdy, když je opozice přesvědčená, že je schopná vládu shodit a důvěru jí odebrat. Hlavně v momentě, když vláda udělá něco takového, co se zprotiví i části jejich vlastních podporovatelů a chová se nesprávně.

Druhý případ je, když ten, kdo hlasování vyvolává, ví, že nemůže uspět, ale považuje situaci za tak důležitou, že mu stojí za to být hvězda všech médií a všech zpráv. Je to symbol. Tak zvaný deklarativní akt. To je účel, ke kterému slouží.

Bojím se, že v české politické kultuře se tento instrument používá ne tehdy, kdyby měl, ale v době, kdy je vláda oslabená. Buď když čelí důležité výzvě, nebo velké krizi. Pokud se podíváme do roku 2009, tehdy jsme předsedali EU a řešili spousty agend, v té době se ČSSD rozhodla vyvolat hlasování a vyhrála ho. Nejenže ztrapnila předsednictví, ale zrušila i vládu. Něco podobného se děje teď. Vláda na jedné straně předsedá EU, ale čelí ohromné krizi. Za těchto okolností opozice cítí, že je vláda oslabená, a tak používá nástroj a vyvolává hlasování o nedůvěře. Právo na to má, otázkou je, jestli by teď opozice neměla být spíš obchodním partnerem, než čímkoliv jiným.