V Riu nyní probíhá olympiáda, a když člověk soutěže sleduje, může přitom vidět i scény, kterak někteří sportovci, ti z muslimských zemí, odmítají podat ruku svému soupeři či rovnou nejsou ochotni proti němu nastoupit, nebo dokonce odmítají s nimi cestovat společným dopravním prostředkem. Nevzpomínám si, že by v minulosti bývala tato spektakulární gesta tak častá. Vnímáte to také tak?
Já se hned na úvod musím přiznat, že sice dovedu pojmenovat většinu tuzemských kytek a motýlů, ale nikdy jsem nesledoval sport. Nikdy jsem jej ani příliš neprovozoval, když nepočítám turistiku. Když jej přátelé sledují, rád se do toho nechám vtáhnout, ale že bych sám sledoval sportovní výsledky, to se mi nikdy nestalo.
Jenže pokud jde o olympijské hry, ty mají podstatný přesah i do společenského a mezinárodního dění, a proto je sleduji z tohoto důvodu. Já v současnosti úplně náhodou rovněž čtu knihu Toma Hollanda Perský oheň. Ta pojednává o řecko- perských válkách a tam samozřejmě je spousta odkazů na olympijské hry ve starém Řecku.
A čtenář se tam dozví, že olympiády byly zpolitizovány už ve starém Řecku. Třeba na nich nesměli vystupovat sportovci z městských států, které byly zrovna ve válce, a aby se této ostudě zamezilo, tak se války prostě přerušovaly. Tehdy to šlo, protože se válčilo jinak než dnes. A být tehdy diskvalifikován z olympiády za nesportovní chování, to sportovce zlikvidovalo nejen na hrách, ale i když se vrátil do svého města. Tehdy byli lidé sportovci, vojáci a politici v jednom a takový průšvih na olympiádě znamenal pro mladého muže, že v pozdějším věku bude zlikvidována i jeho politická kariéra.
Původní myšlenka olympijských her byla, že se tam bude hrát fér a že se zapomene na všechny sváry, které mezi řeckými městskými státy byly. Stejnou myšlenku měl i Piere de Coubertin, když je obnovil. Ve dvacátém století jsme sledovali několik obrovsky zpolitizovaných olympiád, v roce 1936 v Berlíně, a pak to poplivování po sobě mezi Sověty a Američany v omdesátých letech. Ale i když ty olympiády byly zpolitizované, neviděli jsme na nich nesportovní chování samotných sportovců.
V roce 1936 v Berlíně porazil černý americký atlet superarijského Hitlerova sportovce, ale na konci si ruku podali.
Dokonce pokud si vzpomínám, tak spolu oba byli ve velmi přátelském vztahu, během závodů si vzájemně vypomáhali a radili a poté se i po olympiádě stýkali, takže tam mezi nimi nebyl jen respekt, ale snad i nějaké vřelé přátelství...
Vidíte. Přestože to bylo pro Německo velké ponížení a těžká rána tomu jejich blábolení o nadřazené rase, tak se ti sportovci dokázali k sobě chovat rytířsky. Ale mnozí islámští sportovci se rytířsky chovat nedokážou a projevují se, jak se projevují. A jsou to sportovci z různých zemí, které spojuje právě jen sounáležitost v islámské víře. A toto jejich chování vypovídá o islámu velmi mnoho.
Kdyby se olympijská veřejnost chovala tak, jak se popisuje v té knize, co právě čtu, tak by takové sportovce rovnou diskvalifikovala.
Když už jsme začali o reakci na toto chování, tak mě v souvislosti s tím incidentem mezi judisty zaujal názor mluvčího mezinárodní judistické federace, že je pozitivní, že proti izraelskému zápasníkovi jeho egyptský soupeř alespoň nastoupil. Co takový názor ukazuje obecněji o našem vztahu k islámskému světu?
To ukazuje na neuvěřitelně zajímavý fenomén. U nás ho zajímavě popsala blogerka Lea Vojteková, podle které islámu na jedné straně ustupujeme, ale na druhé straně máme tendenci je omlouvat a neklademe na ně stejné nároky jako na sebe. Sice z nich máme strach, ale chováme se k nim jako k mentálně zaostalým nebo malým dětem. Ve stylu buďme rádi, že už se nám miminko nepokakává, jenom se počurává.
My intuitivně víme, že islám není v pořádku, ale jsme k těm jeho výstřelkům ohleduplní a shovívaví. Já si vzpomenu na citát Winstona Churchilla, že islám je pro člověka jako vzteklina pro psa. Já naštěstí vzteklého psa nikdy neviděl, ale dovedu si představit, že vzbuzuje lítost, jak se tak třepe a slintá. Máme tendenci mu pomáhat. A on nás pak pokouše a nakazí.
Když už jsme začali o tématu soucitu a ohleduplnosti. O migrantech, kteří ve statisících dorazili do Evropy, stále slyšíme, že jsou v neznámém prostředí, mají traumata z toho, co zažili, jsou ve stresových situacích, které způsobují jejich chování. A pak sledujeme zcela chladnokrevné chování, jako když přistěhovalý vrah švédské dívky, dvoumetrový stokilový pořez, suverénně tvrdil, že mu ještě není patnáct a nemohou ho soudit. Nebo když v sobotu zveřejnili v Rakousku výsledky šetření, že polovina imigrantů, čerpajících dávky, na ně vůbec nemá nárok, a přesto stát chladnokrevně kasírují. Jak se k tomu postavit, když na jedné straně vidíme omlouvání a chápavost a na druhé cynismus?
Tohle omlouvání je něco trochu jiného. To je obyčejné malování propagandy široké veřejnosti, aby se proti současným politikům nevzbouřila. A pokud jde o ty údajné stresy z nového prostředí – jestliže člověk má takové pocity, no tak nikam necestuje. A pokud se dostane do situace, že cestovat musí, tak většinová reakce je spíše stažení se a snaha moc nevyčnívat, dávat si pozor a okukovat, jak to chodí.
Ale to, co předvádějí oni, to není reakce vystresovaného člověka. To je reakce lidí, kteří hostitelskou společností pohrdají, nepřišli se do ní začlenit, ale přišli loupit a plenit. Samozřejmě v různé míře, někteří samozřejmě skutečně chtějí začít nový život, ale jsem přesvědčen, že většina z nich skutečně věří, že my jsme kafíři, které bůh potrestal tím, že nevěří, a proto jsme tu od toho, abychom se jim vyvoleným postarali o lepší život. Jestli to pojímají tak, že si to od nás nechají dát, nebo si to sami vezmou, tak to už je odlišné podle jejich povah. To základní uvažování ale sdílejí.
Co má tváří v tvář takovému jednání v masovém měřítku dělat stát?
To, co říkám celou dobu. Doposud nezasažené státy se proti tomu musejí zabezpečit tím, že si oplotí hranice. Ty již zasažené státy si to budou muset vyřídit po svém. Tak jako nejsme odpovědní za každého pastevce v Eritreji (a říkám to nerad, kdyby to šlo, tak bych byl pro, ať se o ně postaráme, ale je jich příliš mnoho), tak nejsme odpovědní za každého hloupého občana Německa.
A navíc – kdo z evropských vůdců konzultoval s evropskými politiky situaci s islámskou migrací? Kdo s nimi projednával šílené rozhodnutí Angely Merkelové z minulého roku pozvat všechny? Takže my za to opravdu neneseme odpovědnost.
Co může dělat samo Německo? Pochytat ty lidi a odvézt je, to nebude možné bez spousty pláče a skřípění zubů. Dnes je jasné, že jakékoliv skutečné řešení povede k opravdu krvavým střetům a možná i k vlně odchodů z Německa směrem k nám a do dalších zemí na východ.
Není jasné, jak tento konflikt dopadne, ale bohužel je jasné, jak to dopadne, pokud nenastane. V tom případě se Německo velmi rychle islamizuje. A ta vlna emigrace směrem na východ přijde stejně.
Psali jsme:
V sobotu jsme v Praze absolvovali sešlost sexuálních menšin Prague Pride a vy jste se již vyjádřil, že podle vašeho názoru by tito lidé měli propagovat vaše logo přeškrtnutých mešit a protestovat proti tomu, jak je se sexuálními menšinami nakládáno v muslimských zemích. A to, že tak nečiní, je podle vás důkazem, že jim „neziskovky vymyly mozky“. Co to podle vás vypovídá o celé LGTB komunitě?
Předně bych rád tyto lidi pozdravil, a to skutečně z celého srdce. A pak bych na ně mírně zaapeloval, aby neprovokovali tu heteráckou většinu zbytečně mnoho. Nejsem vůbec odpůrce jejich akcí. Jen si myslím, že by to měl být spíš nějaký jednodenní mejdan. Pokud by se někde sešli a strávili den v příjemném dovádění, tak bych byl ten poslední, kdo by jim to vyčítal.
Fotogalerie: - Prague Parade 2016
Jenže ta akce bohužel je politizována. V jejich čele pochoduje tu eurokomisařka Jourová, tu velvyslanec Schapiro. To tyto akce posouvá směrem k sebevražednému euroamerickému mainstreamu, který je neomarxistický, politicky korektní a hází do jednoho pytle menšiny všeho druhu. Sexuální, etnické i tu menšinu mohamedánskou. Jenže to je, jako kdyby jste chtěli v zoo chovat v jedné kleci gazely, slepice a tygra. A to je přesně to, co mainstream přes všechny možné neziskovky, média a další kanály tluče do hlav, že tygr je taky menšina, tak je kamarád.
Na gaypride jsem nikdy nebyl, ale s příslušníky sexuálních menšin jsem mnohokrát mluvil. A dovedu si představit, jak to v této komunitě a na jejích akcích funguje. Jsou tam nějací výboři, kteří to pořádají, a to jsou úplně jiní lidé než ti účastníci.
Normální teplouš nebo lesbička si žije svůj obyčejný život, má přátele, práci, koníčky. A neřeší tu LGBT politiku nad rámec toho, co se jich přímo týká.
Tou politikou se zabývají „profesionální teplouši“, a já mám obavy, že ti se na obyčejné homosexuály nebo transsexuály dívají asi stejně, jako se členové komunistického politbyra dívali na dělníky. Dovolávají se jich jako své základny, ale ve skutečnosti mají úplně jiné zájmy a ambice.
Já mám mezi homosexuály i několik přátel a nikdo z nich se na islám rozhodně netváří příznivě. A pokud by jejich politika skutečně měla být v jejich zájmu, tak by v sobě nutně musela zahrnovat odmítnutí islámu.
Z letošní Prague Pride:
A vůbec ne jen proto, že jejich homosexuální přirozenost je podle islámu trestná a v Islámském státě jejich „bratry“ házejí z oken. Ale zejména proto, že islám poměrně direktivně diktuje člověku jeho sexuální chování. Značná část islámské věrouky je věnována popisu správného sexuálního chování. A podstatou hnutí sexuálních menšin byla deregulace sexuálního chování a osvobození všech praktik, které jsou mimo regule. Takže je to jako oheň a voda.
Příští týden si v Praze užijeme slávu trochu jiného druhu. Přijede německá kancléřka Angela Merkelová a podle informací z Úřadu vlády tuto návštěvu prosazoval zejména šéf premiérových poradců Vladimír Špidla, který chce kancléřce ukázat, že ne všichni lidé zde jsou proti imigrantům. Pokud ta návštěva skutečně takto proběhne, jaký to podle vás bude mít na společnost efekt?
Jenže ono to takovým způsobem určitě neproběhne. Jen z letmého sledování dění vím, že hned několik antiimigračních uskupení chystá po Praze všelijakou rotyku. Paní Merkelová uvidí, že v této zemi opravdu není vítána. A ne proto, že bychom ji neuznávali jako kancléřku sousední země, ale proto, že je blázen. Její bláznivá politika ten problém, který tu samozřejmě byl i dříve, dostala na úplně jinou úroveň. A obávám se, že tím zavřela cestu k nějakému rozumnému řešení, takže teď už je to jenom o tom, jestli Německo padne, nebo jestli bude bojovat. Pěkné nebude ani jedno, na to se jako sousední země připravme.
Dost se divím, že to vymyslel pan Špidla, a svědčí to nejspíš o jeho pokročilém šílenství. Já se původně domníval, že to zorganizoval Andrej Babiš, protože polibek od Angely Merkelové bude pro premiéra Sobotku samozřejmě polibkem smrti. Předpokládám po něm obrovský propad preferencí ČSSD, bohužel ve prospěch hnutí ANO. Lze si představit, že takovýmto způsobem Babiš úplně smete ČSSD z politické mapy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
