Obnovujeme naši spolupráci ve chvíli, kdy se Sýrie, kterou dobře znáte, možná dočká krátkého vydechnutí... Nebo to nebude jen vydechnutí a půjde o začátek cesty k mírovému uspořádání? A jakému? K federaci, rozdělení země? Dokonce i západní analytici připouštějí, že s Bašárem Asadem se bude muset počítat, jako kdyby na to chtěli „připravit“ veřejnost.

Začnu od konce. Ano, čím dál víc západních zdrojů pomalu, ale jistě přiznává, že Bašár Asad v čele Sýrie zůstane, přinejmenším pro dohlednou budoucnost. Na tom všem je vlastně zajímavé hlavně to, proč očividné přiznávají až tak pozdě, a ještě zajímavější je pak vlastně sama podstata problému, tedy kde někteří lidé na Západě stále berou právo rozhodovat o tom, kdo kde a komu smí nebo nesmí vládnout. Ale nešť, „veřejnost“, která se o vývoj situace v Sýrii opravdu zajímá, si reálné postavení i význam Asada a jeho režimu uvědomuje už delší dobu, a tu zbylou, větší část „veřejnosti“, která to sleduje jen na základě podivných kusých informací z mainstreamových médií, je asi nyní opravdu potřeba připravit na to, že vše, co naši politici jako kolovrátky opakovali posledních pět let, se konat nebude.

A o povaze budoucího vývoje zcela jistě napoví „ukončení nepřátelských akcí“, jak se na nich dohodlo Rusko s USA. Zdá se mi, že je to dohoda výhodná především pro USA, protože další postup syrské armády s jejími spojenci a s ruským leteckým krytím a bombardováním v zásadě každým dnem měnil „ženevská mírová jednání“ ve stále větší zbytečnost, z níž by si mírový nobelista Barack Obama před koncem mandátu nemohl odnést žádnou „zásluhu“ za ukončení války. Částečné zastavení bojů, které by mělo začít platit v neděli o půlnoci, amnestie, kterou pro ozbrojence různých protivládních skupin vyhlásil Asad, i sílící dezerce různých džíhádistů z oblastí bojů přitom mohou situaci na bojišti „pročistit“ a usnadnit tak další postup i Sýrii, Íránu a Rusku. Už v rámci sankcionované pokračující války proti Daeši a Al-Káidě nebudou muset tolik klopýtat o Západem podporované „umírněné teroristy“. Čili dohoda zároveň vyhovuje i Rusku.

Washington přitom, nejspíš ve snaze nevypadat jako slaboch, který přenechal otěže Moskvě, mezitím mluví o případném „plánu B“, kterým má být právě rozdělení Sýrie. Rusko oficiálně jakékoli úvahy na dané téma popírá, ale Kurdové tvrdí, že i se souhlasem Moskvy už se jedná o „trojí Sýrii“ – jedna by byla „Asadova“ a byli by v ní nejspíš alavité, křesťané, drúzové a nábožensky „vlažní“ sunnité, pak by vznikl syrský Kurdistán, který se už od ledna oficiálně jmenuje Rojava, a k tomu by existovala sunnitská Sýrie, v níž by se mohla shromáždit většina současných džihádistů a stoupenců současných protivládních skupin. Upřímně řečeno, moc si to v praxi představit neumím, obzvláště pak federativní soužití se Sunnistánem, který by podle všeho byl napájený saúdským nenávistným wahhábismem. Ale počkejme. Myslím, že jasněji bude v tomto ohledu už vcelku brzy, v řádech týdnů či měsíců.

Jednou jste napsala, že „Putin je vybombarduje všechny a Alláh si je přebere“. Pojďme čtenářům objasnit, kdo jsou to aktuálně ti „všichni“, kromě notoricky známého Daeše: Spojenci Asada, Íránci, an-Nusrá, syrští Kurdové, Turkmeni, frakce Svobodné syrské armády a další. Česky řečeno: Kdo s kým proti komu? Kdo je to ta ,,umírněná opozice“?