Vraťme se úvodem společně k víkendovým prezidentským volbám. Překvapily vás něčím?
Jak zatím hodnotíte kroky zvoleného prezidenta Petra Pavla?Anketa
Po každých volbách se spekuluje, proč ten či onen kandidát uspěl a naopak. V čem vidíte hlavní příčiny konečného neúspěchu Andreje Babiše?
Andrej Babiš prohrál prostě proto – a to se vědělo už od začátku a já sám jsem to i v rozhovoru s vámi predikoval, když jsem řekl, že pokud Babiš postoupí do druhého kola, nemá šanci, protože tam skutečně bude bojovat proti všem. A stalo se. Zastavit předsedu ANO v boji o Hrad se vydalo mnoho lidí, kteří by možná za jiných okolností k volbám ani nedorazili. Ale cítili tu potřebu vůči Babišovi se jasně vymezit. Realita je zkrátka taková, že momentálně má Andrej Babiš v této zemi více odpůrců než příznivců.
To všechno ale bylo známo předem. Proč tedy Andrej Babiš vůbec kandidoval? Věřil skutečně, že vyhraje, nebo si chtěl spíše ověřit svou sílu před dalšími parlamentními volbami, do kterých (a to zatím není jisté) povede hnutí ANO?
To je na hraně. Můj osobní pohled, na nějž se omezím, je pouze ten, že Babiš kandidovat neměl. Mohl tam určitě figurovat jiný kandidát ANO, ale nikoliv Andrej Babiš.
Hospodaření státu ve volebním období dosluhujícího Miloše Zemana se chystá rozklíčovat hned několik subjektů, mezi nimi i budoucí prezident Petr Pavel, který dokonce podle svých vlastních slov zvažuje podání trestního oznámení. Hlavními osobami, které vzbuzují pochybnosti, je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář či jeho pravá ruka Martin Nejedlý. Je dle vašeho názoru v pořádku, aby nastupující prezident zahájil svou vládu tím, že se zaměří na to, co se v časech působení jeho předchůdce Miloše Zemana udělalo špatně?
Rozumím tomu, že když někdo nastupuje do nového působiště – natož do takovéto funkce, pak by patrně měl mít k dispozici transparentní audit, aby mohl začít pracovat takříkajíc s čistým stolem.
Zde bych připomněl, že rovněž i poslanci navrhují, aby se vedle policie a Nejvyššího kontrolního úřadu zabývala hospodařením a fungováním Pražského hradu také sněmovní vyšetřovací komise, takže těch žalujících stran a těch podnětů může být nakonec povícero, nicméně se domnívám, že Petr Pavel by sám už z povahy své nové pozice žádnou žalobu podávat neměl. To je záležitostí policie, potažmo případně soudu.
Fotogalerie: - Na Bělehrad!
Posuňme se teď dále na východ. O výsledku války na Ukrajině se prý rozhodne během příštích dvou měsíců. Usuzuje tak alespoň bývalý velitel polských pozemních sil a nynější generál v záloze Waldemar Skrzypczak. V rozhovoru pro televizi Polsat News uvedl, že v nejbližší době očekává ruskou ofenzívu hned z několika směrů a po jejím ukončení – ať už ty boje dopadnou jakkoliv – přijdou na řadu mírové rozhovory. Váš pohled?
Já tomu nevěřím, mně tam chybí právě to jednání s nějakým reálným očekáváním, protože hlasy, že všechno skončí odchodem ruských vojsk z okupovaných území včetně Krymu, jsou pro mě z oblasti science fiction.
Spojené státy připravují nový balík vojenské pomoci pro Ukrajinu v hodnotě 2,2 miliardy dolarů (asi 48 miliard korun), který by kromě zbraní a munice mohl poprvé obsahovat i rakety delšího doletu. Agentuře Reuters to v úterý potvrdily dva nejmenované zdroje obeznámené s přípravou vojenské pomoci. Zatím ovšem Američané nedodali Ukrajincům ani slibované stíhačky F-16 a o tancích Abrams hovoří v horizontu bezmála jednoho roku, kdy už může být také po válce. Váhají podle vás s pomocí záměrně?
Může to tak být, necítím se být takovým odborníkem, abych si troufl na nějakou hloubkovou analýzu, ale faktem je, že v USA existuje velmi početná a vlivná část politiků a voličů, kteří pomoc Ukrajině prostě neschvalují (určitě ne vojenskou), kteří by se nejraději vydali cestou z historie dobře známé politiky izolacionismu. A argumentují pochopitelně tím, že Amerika sama má mnoho vlastních problémů, které je nutno řešit.
Bohužel se rovněž domnívám, že i když je tu třeba nyní i bianco šek pro Ukrajinu na zbraně německé výroby, tak pořád je to v konečném součtu málo na to, aby Ukrajinci mohli čelit velké ruské ofenzivě, která se evidentně chystá.
Vladimir Putin se prý podle agentury Bloomberg připravuje na dlouholetou válku. A stále má přitom většinovou podporu obyvatel, i když desítky tisíc ruských vojáků už na Ukrajině padly. Čím odůvodnit tu slepou víru Rusů ve vítězství, a především odhodlání stále se o něj pokoušet, byť za cenu nejvyšší?
Za situací na Ukrajině stojí ruské imperiální myšlení, vydatně podporované současnou propagandou. Rusové mají zkrátka pocit, že si vlastně berou zpět pouze to, co jim historicky patří a na co mají nárok a jakýkoliv odpor jim proto připadá eufemisticky řečeno nesmyslný a nepřirozený. To lze vyčíst jednak z těch Putinových projevů a vyjádření, a ještě jasněji to opakovaně konstatoval i Medveděv, což opravdu není žádný kašpárek na drogách. Růst Ruska je podle něj naprosto zákonitý – a jakýkoliv odpor proti tomu je v podstatě bojem proti bohu a přírodě.
Maďarský premiér Viktor Orbán zase jednou rozvířil mediální a diplomatické vody svým prohlášením, že „Ukrajina je země nikoho, stejně jako Afghánistán.“ Je to jen neškodná glosa, nebo má i vážnější věcnou podstatu?
Jsou v tom především ekonomické zájmy, které vidíme i na současném dojemném bratrství Maďarska s Tureckem, což je historicky skutečně lehce bizarní spojení, protože oblast Uher srovnali Turci několikrát se zemí (přesněji tehdy Osmanská říše). Ale jinak Orbán v podstatě papouškuje tu ruskou rétoriku a pohled na věc, protože pro Rusy Ukrajina skutečně je zemí nikoho, kterou oni neuznávají.
A vytvořit z Ukrajiny jakési nárazníkové pásmo mezi Východem a Západem, to už je Rusům málo, podle mě chtějí takové pásmo přenést minimálně do východního Polska.
Mimo jiné v důsledku války na Ukrajině je Evropa sužována energetickou krizí, jejíž konsekvence zatím ale nejsou natolik fatální, jak se původně očekávalo. Souhlasíte se mnou?
V podstatě ano, evropská politika se zatím nesložila a funguje. I když ode dneška (1. února) začíná platit embargo na ruskou naftu, které leckteré země postihne, protože obchod s naftou je něco jiného než obchod s ropou. Nicméně máte pravdu v tom, že zatím to vypadá daleko lépe, než to vypadat mohlo a než mnozí z nás anticipovali. Ale jak už jsem řekl v jednom z našich loňských rozhovorů, zajíci se mají sčítat až po honu, takže je nutno uvážit, že máme za sebou jen cca třetinu zimního období a problémy zásadního rázu zde nastat ještě kdykoliv mohou. A těch proměnných faktorů je mnoho, od předpovědi počasí, přes strategii jednotlivých států, jak energetické krizi čelit – až po ceny ropy a plynu na burze.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomáš Procházka
