Tomáš Pajonk vnímá za eskalací napětí v Sýrii ještě něco jiného, co nebylo řečeno

V posledních dnech se hodně zhoršily vztahy Západu s Ruskem. Stojíme na prahu nějaké nové studené války? Nebo proč k vyhrocení vztahů dochází, komu tohle může prospět?

Nová studená válka ve formátu USA, potažmo Západ vs. Rusko podle mě nehrozí. Rusko dnes nemá zdaleka takovou sílu, jako měl Sovětský svaz v minulém století. Ani vojensky, ani ekonomicky, koneckonců má HDP na úrovni Španělska. Dost by mohlo s rovnováhou sil zamíchat rýsující se spojenectví Ruska s Tureckem, které je pro NATO nejdůležitějším spojencem v blízkovýchodním regionu. Klíčovou roli taky sehraje Čína, která mohutně expanduje do Afriky a pomalu ale jistě přebírá od USA roli světového lídra. Rusko umí diplomaticky velice šikovně prodat své přednosti, reálně ovšem za světovými mocnostmi zaostává. To ovšem nic nemění na tom, že je významnou mocností regionální.

Američané spolu s Británií a Francii v sobotu zaútočili na Sýrii tomahawky, Rusové tvrdí, že se naplnily nejčernější scénáře a slibují odvetná opatření. Nehrozí dokonce přímý střet Američanů s Rusy. Nemáte z toho obavy?

Jak jsem zmínil v odstavci výše, přímého střetu americké a ruské armády se neobávám. Ani jedna strana by z toho nic neměla. Možná se dají očekávat „dobrovolníci“ ze strany Ruska, kteří budou podobně jako na Ukrajině hájit ruské zájmy, a zase jiná skupina neoficiálních bojovníků prosazující zájmy USA. Obě dvě země mají agresivní zahraniční politiku a bojují o vliv v regionu už několik desetiletí, vždy to ale znamenalo spíš podporu radikálů, než přímý střet, a bude to tak podle mě i nadále pokračovat.

Politikům – americkým, ruským i unijním obecně – se tento typ sporů moc hodí. Občané mají vnějšího nepřítele, nemusí se tolik řešit domácí problémy a lze donekonečna rozebírat Rusy, Američany atd., zatímco se pěkně posunují státní zakázky a dochází k legálním loupežím. Občané se dívají na mezinárodní válečný fotbal, fandí, tváří se jako mezinárodní experti, hádají se v hospodách a na facebooku, ale podstatné věci, jako že stát bere lidem už vice než polovinu toho, co vytvoří, nikdo neřeší. Politikům je pak tuze dobře, vydávají silná slova a proklamace, sbírají fanoušky.

U nás doma běží nekonečný příběh sestavování vlády. Kdo je podle vás za dosavadní neúspěch vyjednávání zodpovědný?

Stačí se podívat, komu tento „nekonečný příběh“ nejvíc pomáhá. Hnutí ANO si vesele vládne, mění lidi na vysokých pozicích ve státní správě a dělá rozhodnutí na úrovni vlády, za která fakticky nenese žádnou zodpovědnost, protože Sněmovna zkrátka nemůže odvolat vládu v demisi. Andrej Babiš má samozřejmě stále omezenou moc, protože nemá většinu ve Sněmovně, ale jinak má v podstatě volnou ruku. Tu a tam sice vidíme náznaky jednání o vládě, nic ale nikdy nedopadne. Přitom by stačilo, aby hnutí ANO nebylo stranou jednoho muže a aby přistoupilo na podmínku některých dalších stran, kterým vadí právě osoba Babiše. Situaci také nepomáhá prezident Zeman, který nepověřil vyjednáváním o vládě nikoho jiného a v podstatě svým přístupem situaci konzervuje.

Prezident Zeman doporučil premiéru Babišovi po krachu jednání s ČSSD vytvořit vládu s podporou komunistů a SPD. Není vůbec jisté, že do toho Babiš půjde, ale co by takováto vláda znamenala pro Česko?

Podle mě jsou tyto dvě strany pro většinu voličů ANO nepřijatelné. Proto se také ANO snažilo dohodnout s jinými partnery a zaručit si například od KSČM pouze podporu této vlády, bez její účasti. Pro Českou republiku by to samozřejmě znamenalo milník, poprvé od roku 1989 by byli opět komunisté ve vládě. Obecně se dá těžko říct, jaké konkrétní kroky by to přineslo, protože neznáme možné rozdělení resortů. Rozhodně by to ale znamenalo omezení jak osobní, tak i ekonomické svobody našich občanů. Pevně doufám, že k tomu nedojde.

Komentátor HN Petr Honzejk napsal, že by však tato výše zmíněná vláda možná i většinové části společnosti vlastně ani nevadila (i když by další část veřejnosti zcela jistě hlasitě protestovala). Je vidět ve střední Evropě trend k vládě silné ruky i na úkor vzdání se části občanských svobod?

Podle mě jsou tyto tendence spíš spjaté s tím, co lidé vnímají jako druhou variantu. Když to přeženu, tak mezi mezinárodním socialismem (v podstatě směřování EU) a národním socialismem lidé v podstatě raději volí silný stát domácí, asi mají pocit, že je jejich. Z těchto dvou voleb je to dost pochopitelné. Je však možné se vymezovat proti politice EU, sociálním experimentům a socialismu obecně – ale zároveň nebýt pro vládu silné ruky a zachovat svobody občanům.

Toto je hlavní myšlenkou Svobodných, chceme suverénní a svobodnou zemi, nemusíme si vybrat jenom jedno, nebo to druhé. Nemusíme chtít ani unijní autokracii byrokratickou, ani ruskou autokracii oligarchů a svět politického krytí všeho, co člověk chce dělat. Chce to prostě stát, který řeší zásadní priority svých občanů a je jim dobrým sluhou, ne pánem a vládcem. Není to stát maminka, která jim utírá zadek a pořád jim říká, co musí, nemusí a mají – ale stát ve smyslu, že už jste dospělí lidé, tak o sobě máte rozhodovat sami, a ano, můžete dělat i chyby, které si pak musíte vyřešit. Ať už sami, či s pomocí druhých.

Je možné, že by celé čtyři roky vládla u nás současná vláda v demisi?

Před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR bych jednoznačně odpověděl, že to možné není. Dnes ale už k této problematice přistupuji jinak. Nelze říct, jak momentální vládní krize dopadne. Tomu, který drží všechny karty v ruce, současná situace vyhovuje. Je to tedy spíš otázka na Andreje Babiše, než na mě. Já pouze doufám, že bude chování všech zodpovědných lidí po zásluze odměněno ve volbách. Přání je to ale spíš zbožné. My Svobodní se teď rozhodně nechceme utápět v kritizování Babiše, naopak chceme přijít s vlastními řešeními problémů lidí v naší republice a začneme už teď v komunálních volbách.

Na síti facebook se věnujete vyšetřování zakladatele firmy Facebook Marka Zuckeberga před senátní komisí amerického Kongresu. Facebook používám, jsem s ním spokojený a všechny údaje na něj dávám dobrovolně. Vy k tomu píšete: „Americký Kongres drtí Zuckeberga za to, že je monopolista a naznačují mu, že má podíl na genocidě v Barmě... Zatímco vláda USA skrz NSA špehuje de facto všechny občany, má aktivní podíl na X ozbrojených konfliktech ve světě. Facebook je dobrovolný, špehování vlády není. Úroveň pokrytectví tohoto procesu je děsivá.“ O co jim podle vás jde?

Svým příspěvkem jsem chtěl poukázat na pokrytectví americké vlády. Facebook je soukromá firma a data uživatelé poskytují v souladu s pravidly, která firma Facebook jasně a zřetelně nastavila. Celý problém okolo Cambridge Analytica se týká toho, že Facebook umožňuje vědcům a výzkumným pracovníkům (ne firmám generujícím zisk) větší přístup do své databáze, aby měli v rámci výzkumu více dat. Cambridge Analytica najala vědce, který se tvářil, jako že dělá výzkum, reálně ovšem sháněl citlivé informace a ty potom byly využity v prezidentské kampani. Facebook byl tedy podveden, sám ovšem nic nelegálního neprovedl.

Z celého výslechu se ale nakonec stalo grilování Zuckerberga, kdy přesně ti politici, kteří podporují špehování občanů vládou, potom kritizovali obchodní model firmy Facebook. Zatímco ze sítě facebook se ale můžete odhlásit a žádné informace poskytnout nemusíte, z vládního programu na špehování občanů se odhlásit nejde.

Politikům jde samozřejmě hlavně o publicitu, kdy chtějí vypadat jako bojovníci za svobodu. Prostě a jednoduše pokrytectví toho nejvyššího řádu. Svobodní jsou jednoznačně proti tomu, aby stát špehoval své občany. Nechceme se vzdát našich svobod výměnou za falešný pocit bezpečí.