Jak byste popsal současný stav naší země? Primárním tématem je pochopitelně energetická krize a aktivita vlády, která nastoupila před necelým rokem.
Otázka energetické politiky v Evropě je velký problém, do toho stanové cíle v naplňování Green Dealu a další věci. Nikdo netušil, že Rusko 24. února napadne Ukrajinu, což se do situace také dramaticky promítlo a ceny začaly růst ještě rychleji. Řekněme si ale, že v našem případě je nutné oddělit elektrickou energii od plynu. V případě plynu byla Česká republika bohužel kvůli minulosti závislá na jediném majoritním dodavateli, tedy Rusku. Vždycky je špatně, když jste v čemkoli závislí na jediném dodavateli. Nicméně elektrickou energii si vyrábíme sami, v rámci našeho energetického mixu bychom měli posilovat zejména jadernou energii.
Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
Česká republika je velmi významným vývozcem elektrické energie, dokážeme ji vyprodukovat levně a nedává smysl, že ji zpátky pro vlastní spotřebu nakupujeme velmi draho. Narůstající problém se od loňského roku začal výrazně zrychlovat v jarních měsících tohoto roku a řada evropských zemí jako Španělsko, Portugalsko, Francie, Německo či Slovensko řešila různé způsoby, jak cenu energií zastropovat nejen pro domácnosti, ale zejména pro průmysl. Z úst našich vládních představitelů jsem slýchával, že ceny zastropovat nelze, že je to populismus, a najednou se záhy dozvíme, že zastropovat lze.
Přesto se ten cenový strop značně liší od některých okolních zemí a je poměrně vysoký.
Ano, řada zemí v Evropské unii má cenový strop mnohem nižší, než je nejen ten náš, ale než je strop EU. U nás vidíme, že česká vláda mnoho měsíců nekonala a ČEZ, který je ze 70 procent v rukou státu, si dělá, co chce. Přitom by mohl energii dodávat napřímo a levně. Řešení prostě přicházejí pozdě, některých jsme se stále nedočkali.
Slyšíme obavy z průmyslu, že se firmy stávají nekonkurenceschopnými kvůli extrémním cenám vstupů do výroby, které jsou dvakrát, třikrát i čtyřikrát vyšší než v některých jiných zemích EU. Tím bude produkce nekonkurenceschopná, může dojít k omezování výroby, propouštění lidí, a jsme v začarovaném kruhu. Klesne HDP, ale i zdroje státu, v jehož životním zájmu by měl být fungující průmysl. Jinak to nakonec postihne všechno včetně školství nebo zdravotnictví.
Otázka průmyslu je mimořádně důležitá, protože na největší firmy dosud žádná státní úleva nebo zastropování cen nemíří.
Ano, ze strany politiků jsme slyšeli slova o svetrech, ale ta průmyslu nepomůžou. Slýcháme rovněž čas od času, že naše země by se měla více zaměřovat na technologie, inovace, informatiku a další moderní přístupy. To je samozřejmě velmi vhodné, ale trvá nějakou dobu, než se k tomu dopracujeme. To není z týdne na týden. Jde o rekvalifikace, vybudování nových pracovních příležitostí atd. Naše země je především průmyslová, což je mimořádně energeticky náročné.
České firmy byly vládou nechány totálně napospas, ale jiné země včetně našich sousedů své firmy velmi podporují a pumpují do průmyslu veliké peníze. Projeví se to sníženou konkurenceschopností našich firem, protože budou mít vysoké vstupy. Souvisí s tím i otázka potravin. Jestliže Polsko a Německo potravinářskou výrobu a zemědělce výrazně podporují a u nás k tomu nedochází, pak k nám budou jezdit rohlíky z Německa a Polska, protože naši pekaři nebudou schopni konkurovat. Lidé zde pak přijdou o práci a opět se to negativně promítne do celkové situace naší ekonomiky a životní úrovně.
Fotogalerie: - Zemanovo vyznamenávání
V souvislosti s potravinami se začalo opět hodně mluvit o Německu, kde jsou mnohdy potraviny levnější než u nás, nemluvě o kvalitě. Přitom Němci mají zhruba dva a půlkrát vyšší platy než Češi. Není to poněkud bizarní?
Ukazuje to opět, že vláda nechává naše zemědělce a potravináře na holičkách. Řada zemí EU je významně podporuje, u nás nikoli. Logicky pak nemůžeme konkurovat a vymlouvat se na volný trh naprosto nedává smysl. Když německé firmy dostanou značnou státní podporu a české nikoli, nemohou u nás cenu udržet na normální hladině a mohou se dostat do stavu, kdy náklady tak vyletí nahoru, že už jejich produkty nikdo nekoupí. Rovněž v Polsku jsou zemědělci státem silně podporovaní.
Dlouho se v České republice razilo, že se zemědělci na trhu musejí uživit sami, což se může jevit jako dobré z hlediska určitých principů, ale museli by se tak v EU chovat všichni. Naši zemědělci a potravináři jsou v nerovném postavení a těžko se mohou dlouhodobě udržet. Srovnáme-li to například s fotbalem, tak pokud váš tým bude mít staré rozdrbané tenisky a ti druzí nejlepší kopačky a kvalitní zázemí, pak se vám to pochopitelně bude hrát mnohem hůř. Naši producenti se snaží ze všech sil, ale současná krizová situace není vyvolána ničím, co by oni sami způsobili nebo mohli ovlivnit. Je to sice problém trvající delší dobu, ale nyní vidíme nejtěžší důsledky.
Proč je tak složité dobrat se ke společnému evropskému řešení těchto problémů?
Většina států na to nečekala a přišla s vlastními recepty, hleděly na své občany, na svůj stát. Německému voliči je jedno, jak se má ten španělský nebo český, jeho zajímá, co pro něj dělá jeho německá vláda. Jenže ve chvíli, kdy velká část států již přijala vlastní řešení, se těžko najde shoda na řešení jednom, celounijním.
Občané si už měsíce stěžují, že vláda nekoná, obávají se budoucnosti. Sice se konala řada demonstrací, ale ty vládu svrhnout nemohou, to mohou jedině volby, které budou až za tři roky. Vidíte zde prostor pro prezidenta, aby se pokusil pomoci?
Určitě ano. Prezident samozřejmě nemá zákonodárnou iniciativu, ale má hodně formálních i neformálních možností. Může se účastnit zasedání vlády, vyvíjet na vládu tlak, iniciovat některé kroky v Senátu a Poslanecké sněmovně. Hlavně ale může napříč politickým spektrem mezi klíčovými hráči dohlížet na to, aby kroky byly rychlé, efektivní a účinné. Je to také otázka komunikace, která by měla být společná. Teď můžeme občas vidět různé boje mezi prezidentem a Senátem, prezidentem a některými ministry atd. Stát musí vystupovat společně a prezident coby volený zástupce občanů by měl být nezávislý a má vyvíjet tlak, ptát se vlády. Ne jako nyní, kdy vláda řekne, že zastropovat ceny nejde, za dva týdny prohlásí opak. Do toho přijdou různé tarify a jiné věci, o kterých se měsíce jen diskutuje, tak v tom se lidé nemohou vyznat a logicky mají obavy z budoucnosti. Nemluvě o tom, že se vůbec neřeší práce s DPH, čímž se by mohlo občanům pomoci s některými komoditami, jako jsou potraviny. Nebo jiný příklad: navrhoval jsem seniorům odpustit poplatky v lékárnách za léky. Proč nikdo u nás takové úlevy nechce udělat? Polsko k tomu sáhlo, a protože je naším sousedem, opět je tam levněji než tady.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
