Osobně jsem názoru, že tzv. technická opatření, blokace v přístupu na určené on-line platformy, bez existující legislativní normy, právní podpory je protiústavní. Jde o cenzuru. Tedy informační regulaci z vůle mocenské autority. Státu. Taková praxe pak u kritického a zvídavého publika nutně generuje otázky, které se snaží potlačit. Tomu odpovídají i aktuální trendy, kdy se dříve zablokovaným webům vrací nejen původní publikum. Zdá se, že si je našli a oblíbili i další čtenáři. Ti odpovídají i definici kritického a zvídavého publika.

Fotogalerie: - Dezinformace a mediální manipulace

Vláda ČR tehdy, v čase přijetí diskutovaného rozhodnutí fakticky učiněného národním správcem českého internetu CZ.NIC, pravděpodobně na její naléhavou žádost a doporučení zpravodajských služeb argumentovala bezpečnostní situací, válkou na Ukrajině, a to v kontextu čerstvé agrese Ruské federace. Premiér dokonce používal pro obhajobu tohoto velmi problematického a pravděpodobně i protiprávního opatření, učiněného na popud jeho vlády, argument, že jsme ve válce. Snaha použít hromadné sdělovací prostředky jako součást kritické infrastruktury státu pro vedení války včetně eliminace on-line informační alternativy je optikou a politikou PR současného premiéra a jeho vlády celkem pochopitelná. On-line informační alternativa, jež je dlouhodobě a paušálně označována jako konspirační, protisystémová, dezinformační nebo jinak pochybná, může, a dokonce i má, podle současné vlády a zpravodajských služeb ČR napomáhat nepříteli. To když komplikuje nebo zřetelně torpéduje vládní informační politiku. Činí tak i projekcí jiné perspektivy nebo alternativy. Ta pak i mnohdy odpovídá realitě bojiště. A to doslova.

Dnes už učebnicovým příkladem je situace kolem Debalceva v roce 2015. Je to didakticky ideální příklad, ukázka totální ztráty akceschopnosti a důvěryhodnosti euroatlantického zpravodajského mainstreamu. Případ Debalcevo nebo chcete-li Debalceve, město na východní Ukrajině, bylo na přelomu ledna a února 2015 centrem lokální ofenzívy kyjevských vládních vojsk proti povstalcům z mezinárodně neuznané, povstalecké, separatistické Doněcké lidové republiky (DLR). Vládní vojska po fatálním obklíčení a porážce v kotli pod Ilovajskem v létě předchozího roku, tentokrát lépe vyzbrojena a připravena, nastoupila proti pozicím povstalců kolem města. Podle oficiálních informací, tiskových prohlášení vlády a tehdejšího prezidenta Petra Porošenka v Kyjevě šlo vše jako po másle. Povstalci se během těžkých bojů pod tlakem vládních jednotek stahují. Zajištění a bezpečná kontrola města je jistou záležitostí. Stejně jako významný průlom do postavení povstalců a podlomení jejich pozic na důležitém směru. Tolik informace Kyjeva, nekriticky a jednostranně, bez ověření, tlumočené západním mediálním mainstreamem včetně českých veřejnoprávních médií.

Pokud jste ovšem sledovali situaci na bojišti, kterou už běžně a velmi přehledně poskytovaly téměř v reálném čase weby napojené na povstalce, situace vypadala přesně opačně. Vládní vojska čelí fatálnímu obklíčení. Kotel se uzavírá, opona padá, představení končí. Ne tak podle západního mainstreamu. BBC ještě dva dny po uzavření kotle a definitivním obklíčení vládních vojsk v Debalcevu inzerovala opačné informace vládních zdrojů v Kyjevě včetně grafické realizace, mapek bojiště a kontrolovaného prostoru. Ty neodpovídaly skutečnosti. Byly lživé. Česká televize na oficiální informaci vlády v Kyjevě, která byla v rozporu s realitou, stavěla aktuální zpravodajství ještě třetí den po fatální porážce vládních jednotek (a den po prozření BBC). Teprve potom informace „aktualizovala.“ Tři dny, které otřásly důvěrou některých do té doby věrných koncesionářů. Zdá se, že se od té doby v redakční práci mnoha médií hlavního proudu, mainstreamu, příliš nezměnilo. PR výstupy vlády v Kyjevě jsou i nyní zveřejňovány jako na běžícím pásu. Tentokrát jsou už ovšem zřetelněji i alibisticky rámovány formulacemi typu: „Podle prohlášení ukrajinské vlády v Kyjevě atp.“

Psali jsme:

Jourová, Moravec, Klíma... Po víkendu bude akce. Petr Žantovský se obává jejích dopadů

Poslouchali Svobodnou Evropu. Teď by vypínali. Advokát Rajchl jasně o tom, co se už nesmí říkat

Konec cenzury, zablokované servery se vrátí. Již brzy

To „hezké“ kolem Ukrajiny končí. Holec ví, co čeká Fialu

Vláda signalizuje, že by ráda proti dezinformacím čelila zákonem. Kritici uvádějí, že legislativa dnes zná např. trestný čin pomluvy. Je takový zákon skutečně třeba?

Pokud současná vláda nepřehodnotí vlastní dosavadní strategii a taktiku „boje“ s informační alternativou a dezinformacemi, jak tvrdí, a bude trvat na svém původním pojetí „nulové tolerance“, pak ano. Právo veřejně vyjádřit vlastní názor, pokud tento není v rozporu s platným právem, má totiž dosud každý občan ČR. V právním, demokratickém státě je svoboda slova zaručena. V případě, že výroky učiněné ve veřejném prostoru naplňují skutkovou podstatu trestného činu, je takový výrok trestním právem i postižitelný. Jinak řečeno, s některými názory, výroky a postoji některých lidí včetně těch, kteří jsou označováni za kontroverzní nebo problematické, nemusíme souhlasit, mají právo jako každý občan svobodného, liberálně demokratického státu je prezentovat, pokud nejsou v rozporu s dosud platným právem ČR. To většinová produkce diskutovaných webů, ať si o jejich obsahu a redakční politice myslíme cokoli, není.  

Osobně jsem názoru, že nejlepší způsob boje s dezinformacemi, které jsou aktuálně a moderně označovány jako fake news, falešné zprávy, je nekompromisně kvalitní redakční práce. Poctivá a odvážná žurnalistika. Bez ideologie a PR.

Sepsal jste publikaci o propagandě. Jak vnímáte ruský vysoce restriktivní přístup k informování o válce, mírně řečeno?

Negativně. Brání mi totiž v orientaci na bojišti. Z hlediska vedení vojenských a bojových operací je to ovšem pochopitelné. Informace včetně obrazových záznamů jsou pečlivě editovány. Zveřejňovány jsou s několikadenním nebo i týdenním zpožděním. To podle vývoje situace a záměrů operátorů informační války. Výše jsem zmínil zkušenost z doby, kdy na Donbase probíhaly střety ukrajinské vlády a armády se separatisty (Debalcevo 2015). To byla doba a situace, kdy šlo zásadnější pohyb na bojišti, pokud se odehrál, sledovat i s jen hodinovým zpožděním. Žádná informační regulace (cenzura), blokace ze strany soupeřících bloků, států se do referování z bojiště, až na výjimky, tehdy ještě nepromítala. Jinak platí, že ruská národní praxe vztahů s veřejností (propaganda a PR) má úplně jiné kontury, obsah a formu, než je praxe naše, euroatlantická. Je to dáno kulturou, národní mentalitou (včetně místy poměrně odlišné emocionality) a tradicí. Ta je tam hodně důležitá. Obsahy a forma se dramaticky liší pro publikum domácí a zahraničí. Jsou věci, o kterých se v Rusku v čase války, když se bojuje, statečně mlčí. Bez ironie.

Fotogalerie: - Za ukrajinské děti

Je opodstatněné, že ukrajinské orgány např. šířily legendu o zázračném letci zvaném Duch Kyjeva či tvrdily, že obránci Hadího ostrova zemřeli? Z Ukrajiny zaznělo, že vzhledem k situaci je třeba „nutná propaganda“.

Z hlediska efektivní praxe ovlivňování mínění, PR, platí, že nejlepší PR nezanechává žádnou stopu. Nebo jinak řečeno, že nejlepší propaganda jako propaganda vůbec nevypadá. Příklady, které zmiňujete, nejsou ve smyslu měřítka výše uvedeného hodny pozornosti. Lež má krátké nohy. V případě odhalení, což je i tento případ, je efektivita žádoucího ovlivnění mínění významně omezena. Propaganda musí nutně pracovat s pravdou, realitou, jen tak může být hodna důvěry, a tedy i být funkční pro potřebu mobilizace a rezistence. Což je i ukrajinský případ. Propaganda jako taková pak už tradičně poskytuje i prosystémovou reprezentaci reality, a to v zájmu zachování statu quo, skrze reprodukci ideologického rámce jeho elity. To platí i pro naše kulturní a politické prostředí.  

Na adresu propagandy mám potřebu dodat, že je to nutné a rozhodně to není sprosté slovo nebo zásadně nepřijatelná praxe. Je to věda a umění ovlivnění mínění. Černé řemeslo. Nástroj řízení a komunikace moderní společnosti. Jelikož je jako taková vnímána výrazně negativně, a to v důsledku jejího často i negramotného užití totalitními režimy 20. století, má označení takové praxe původním termínem propaganda negativní konotace, a to především u laické veřejnosti. I proto je moderněji a stále častěji označována i výrazem public relations (PR). Hranice užití propagandy včetně charakteru poselství je i hranicí individuální etiky všech těch, kdo s ní zacházejí. Platí to ovšem pro čas stability a míru. Válečná propaganda, kam patří i psychologické operace (PSYOP), má vlastní pravidla. Jediným měřítkem je efektivita.    
       
Bezprostředně po ruské invazi signalizoval nejvyšší státní zástupce, že trestné bude i její schvalování, akceptování či omlouvání. Jde o správnou aplikaci zákona?

Nejsem praktikující právník, nedokážu to odborně posoudit, a to bez ohledu na skutečnost i starý vtip, že dva právníci vždy vygenerují alespoň tři odlišné právní názory. Osobně to vnímám jako preventivní a oktrojovanou snahu vystrašit a zastrašit. To vše v kontextu informační války a mocenského soupeření v Evropě a ve světě. Efekt ovšem může být nakonec úplně opačný. Pasivní rezistence pak může mít i docela komické podoby. Například dobrovolnou redukci abecedy.

Fotogalerie: - Ukrajinští Romové na Hlaváku

Již zmíněná vládní iniciativa proti dezinformacím, řízená Michalem Klímou, obsahovala i vytvoření webové stránky, která vyzývala k nahlašování dezinformací, a to i na policii. Šlo v současné době o oprávněný krok?

Dezinformace lze nejčastěji chápat a definovat jako informace, jež mají vytvořit klamný, falešný dojem, a to nejčastěji o skutečnostech, o nichž referují. Nelze tvrdit, že jsou nutně a vždy nepravdivé, v rozporu s realitou. Právě naopak, funkční dezinformace pracuje s plnohodnotnou realitou. Důležité momenty nebo detaily ovšem vynechá. Klamný dojem je pak téměř dokonalý. Rozhodující je úmysl. Motivace úmyslně poškodit chráněný zájem. Ta se těžko prokazuje. V běžném občanském životě a komunikaci se pak opravdu nejčastěji nabízí pomluva jako jednání, které lze v případě způsobení újmy i soudně trestat.
 
Nelze vyloučit, že vláda na základě veřejných reakcí a negativní zpětné vazby svoji strategii a taktiku tzv. boje s dezinformacemi přehodnotí. Už se to částečně i stalo, zdá se (konec blokace některých webů). Jak jsem již zmínil, za nejlepší způsob boje s dezinformacemi považuji kvalitní redakční práci. Poctivou a odvážnou žurnalistiku. Bez ideologie a PR. Tu mohou a mají čistě teoreticky obstarat zejména média veřejné služby, jejichž provoz je hrazen z koncesionářských poplatků. Redaktorům a redakcím bych rozhodně dopřál podstatně lepší podmínky pro jejich práci. Více času, méně práce pod tlakem, a tedy i stresu a výrazně lepší mzdu.          

Z dotyčné webové stránky vyplývalo, že za nežádoucí se považovaly i dedukce směřující k tomu, že ruská invaze byla vyprovokována dlouhodobým postupem Západu. Je toto skutečně dezinformace, když jde spíše o svého druhu analýzu?

Fotogalerie: - Výzva vládě ČR

Automatická tvrzení, že dezinformace nutně znamená lež, případně že každý má právo na vlastní názor, nikoli ovšem na vlastní fakta, jsou věcně chybná. Už proto, že na faktech, pokud se k publiku dostanou, panuje většinou shoda. Tedy jestliže za fakt nepovažujeme subjektivní projekce typu, že nejlepší barva je např. modrá, nebo že moje košile je hezká. V případě zřetelných faktů se liší, a to i významně, až jejich interpretace. To je logické i pochopitelné. Například spor o to, kdo, kdy a jak konkrétní konflikt začal. Pro mne osobně druhá světová válka začala už obsazením Čech, Moravy a Slezska Hitlerovým Německem. Pokud někdo tvrdí, že to bylo už podepsáním Versailleské mírové smlouvy v roce 1919, dokážu přijmout, pochopit i takový výklad. Oficiálně dosud nicméně platí, že to bylo až útokem nacistického Německa na Polsko 1. září 1939. Vůbec bych se ovšem nedivil, pokud by tento fakt a jeho oficiální interpretace byly nyní revidovány. Jisté pokusy už se objevují, a to stále častěji.       

Jsem názoru, že současná politika boje s dezinformacemi, řízená vládou, má ve vztahu k aktivnějšímu a kritickému publiku poměrně omezený dopad. Naopak u tohoto druhu publika prohlubuje jeho pochybnosti a nedůvěru. Takové publikum pak může hledat informace jinde, a to i v prostředí on-line alternativy včetně těch platforem, jejichž jméno se nevyslovuje.

Jak změnily poslední tři měsíce českou mediální krajinu a které z oněch změn budou již trvalé?

Prohloubily a potvrdily se trendy, které byly patrné už v minulosti. Počínaje nejpozději lety 2013 a 2014. Jde o zřetelný a nezadržitelný nástup on-line alternativy. Ta je s minimálními náklady významnou konkurencí zavedeným redakcím médií hlavního proudu. Množství alternativních on-line zdrojů ovšem dosud není oficiální mocí a médii hlavního proudu legitimizováno, tedy vnímáno a prezentováno jako důvěryhodné, tudíž i hodné citování nebo odkazování. Ignorování mediální alternativy hlavním mediálním proudem (mainstreamem) je nutné vnímat především optikou oficiální ideologie i vrcholícího konkurenčního boje, kdy média hlavního proudu, mainstreamu, zřetelně ztrácejí po desetiletí dominantní pozici informační autority. Mainstream totiž v důsledku existence alternativy, a tak i možnosti srovnání informačního obsahu často ztrácí důvěryhodnost a vliv. Možnost srovnání a formulace vlastního názoru na základě alternativní informace, jejíž důvěryhodnost se potvrzuje v čase, pak posiluje popularitu a relevanci on-line mediální alternativy na úkor tradičních médií hlavního proudu (tisku, rozhlasu a televize). Tenhle trend a soupeření bude pokračovat

Psali jsme:

Totalita! Jourová může být nejmocnějším člověkem v EU. Kuras otevřel jistý dokument

Jourová, Moravec, Klíma... Po víkendu bude akce. Petr Žantovský se obává jejích dopadů

Neskutečná ostuda, popření právního státu. Blokace webů lidem ukázala, co s nimi vláda hraje, soudí právník Musílek

Železný a Zahradil ve rvačce o Kodex ČT. Mezitím ale vyplul závažný problém proti samotné televizi

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.