Po zemských volbách v Durynsku, kde na prvních dvou místech skončily Die Linke a AfD, se v Berlíně píše o zemětřesení v německé politice. Co si podle vás velké strany v čele s CDU z této lekce odnesou?

Vidíte, jak někdy historie přežívá ve slovech? CDU má letos podle spolkových průzkumů preference pod 30 procent, SPD kolem poloviny (15–16 procent). Extra varovné je, že i na těch současných hodnotách je drží voliči nad 65 let, kteří postupně vymírají. Už to velké strany (Volksparteien) nejsou, Německo má dnes jenom strany střední velikosti a strany malé. Ale pořád jim ze setrvačnosti říkáme „velké strany“. Já jim budu říkat „vládní strany“, protože aktuální spolková vláda je složena z CDU/CSU a SPD.

No, tak ve vládních stranách teď probíhá verbální souboj. Na jedné straně jsou ti, kdo říkají, že k úpadku obou stran vede právě nepříliš oblíbená velká koalice v Berlíně, která nutí obě strany do nepřirozené koexistence, ve které nemohou nic podstatného vyřešit. Ti navrhují koalici vypovědět, zvolit nová vedení stran a uspořádat předčasné volby, ve kterých by si občané mohli znovu vybrat. Pak jsou ti druzí, kdo říkají, že by bylo nezodpovědné utíkat a že mandát trvá. Ti jsou někdy obviňováni z toho, že se drží koryt a křesel za každou cenu. Vůbec se zdá, že v Německu panuje jakýsi iracionální strach z předčasných voleb, které jsou ve zbytku Evropy docela běžné.

Kancléřka Merkelová, jak je jejím zvykem, mlčí. Ona se ráda vyhýbá nepříjemným tématům.