Řecku akutně hrozí bankrot. Pokud se do úterka 30. června nedohodne se svými věřiteli, nebude moci splatit prostředky jednomu z nich, Mezinárodnímu měnovému fondu, které k danému dni dluží. Podaří se nakonec dohodu uzavřít, nebo ne?
Myslím, že k dohodě dojde. Nebude to ani za pět minut dvanáct, ale doslova za minutu dvanáct.
Proč myslíte?
Řecko je z ekonomického hlediska zanedbatelné. Odpovídá za méně než dvě procenta ekonomického výkonu eurozóny. Hraje však podstatnou roli z geostrategického hlediska. To je v celé té současné diskusi kolem řecké krize často opomíjený fakt.
Buďte konkrétní.
Země vydává na obranu poměrně závratné sumy. Konkrétně více než dvě procenta svého hrubého domácího produktu. Více v tomto ohledu dávají na své obranné složky ze zemí NATO pouze Spojené státy a Francie. Průměrná členská země NATO přitom dává na obranu 1,5 procenta hrubého domácího produktu a taková Česká republika ještě výrazně méně, asi jedno procento HDP. Značí to tedy, že výdaje Řecka na obranu jsou v poměru k velikosti ekonomiky o více než sto procent vyšší než výdaje České republiky na obranu.
Proč?
Geografická lokalizace Řecka z něj dělá jakousi vstupní bránu z arabského světa do Evropy. Z geostrategického hlediska je dále podstatné jeho umístění u Středozemního moře. Ne náhodou Řecko vstoupilo do NATO už v roce 1952. Nejen v době studené války představovalo důležitou předsunutou baštu Západu a potažmo Spojených států. Budou to podle všeho nyní opět Spojené státy, které se výrazně – byť spíše zákulisně – zasadí o to, aby Řecko s věřiteli dohodu uzavřelo.
Psali jsme:
Bude to tedy nakonec geostrategický zájem Spojených států, který převáží nad ekonomickými ohledy Německa, pročež se k dohodě dospěje?
Tak nějak. Nezapomeňme ale, že Německo má v Řecku také silné vojenské zájmy. Německo je po USA a Rusku třetím největším globálním vývozcem zbraní. Řecko je přitom třetím největším světovým odběratelem německých zbraní, po USA a Izraeli. A teď si představme, že by Řecko zbankrotovalo, že by se tedy citelně zvýšila pravděpodobnost jeho odchodu z eurozóny a tedy i z Evropské unie. Země se špičkovou vojenskou technikou, lokalizovaná na geostrategicky neuralgickém bodě, by se stala do značné míry bezprizorním státem, jakýmsi odpadlíkem.
Ačkoli členství v NATO by Řecku pochopitelně zůstalo, země by se i tak mohla stát poměrně nevyzpytatelným jazýčkem na vahách na geopolitické šachovnici. Představme se třeba finanční pomoc Moskvy nebo Pekingu, umocněme ji náladou v řecké, náhle „odpadlické“ společnosti, náladou plnou frustrací a zloby, a dostáváme třaskavý koktejl. To vše v čase, kdy „kousek vedle“ mobilizují své síly fanatici Islámského státu. Když říkám „kousek vedle“, myslím to s nadsázkou, ale ne zas tak velkou, vždyť Řecko a Islámský stát od sebe dělí jediný stát – Turecko.
Psali jsme:
Od bankrotu Řecka je ale k jeho vystoupení z Evropské unie ještě dlouhá cesta, ne?
Ne tak docela. Vlastně stačí, aby – pokud by nedošlo k dohodě Řecka a věřitelů – Evropská centrální banka přestala zemi dodávat záchranné finanční prostředky. Aténám pak nezbude nic jiného než začít tisknout nějakou svojí vlastní měnu, třeba „novou drachmu“. Právně však nic jako „odchod z eurozóny“ neexistuje. Tisknutí vlastní měny by ale takovým odchodem de facto bylo.
Právně existuje pouze „vystoupení z Evropské unie“. Aby si tedy Řecko mohlo na svém území legálně tisknout vlastní měnu, muselo by formálně vystoupit z Evropské unie. Mohlo by do ní okamžitě podat opět přihlášku a vstoupit s podobným statusem, jaký má třeba ČR, tedy členská země EU, která však neplatí eurem. To vše by se však nemohlo odehrát „přes noc“. Země by se tak minimálně na nějaký čas opravdu stala oním bezprizorním státem na geopolitické šachovnici.
Znamená to, že to, co se nyní kolem Řecka děje, všechny ty summity a konference, je jaksi druhotné?
Myslím, že ano. V historii tomu zpravidla tak je, že běží jeden, oficiální scénář, o kterém slýcháme v televizi a čteme v médiích. Ve skrytu naopak běží scénář druhý, neoficiální, ale mnohdy rozhodující. Jakýsi „matrix“. O něm se dozvídáme často až s odstupem let či desetiletí, ze vzpomínkových knih klíčových účastníků, z odtajněných archivních materiálů tajných služeb atp. V rámci tohoto druhého scénáře tedy Řecko bude zachráněno. Z geopolitických důvodů. To však nic nemění na tom, že čistě ekonomicky je jeho záchrana nonsens. Jenom se protahuje agonie.
Pokud do 30. června k dohodě dojde, znamená to totiž to, že Mezinárodní měnový fond či Evropská centrální banka poskytnou Řecku další půjčku, díky které Řecko splatí své předchozí půjčky těch samých institucí. Instituce tedy dokola půjčují, aby jim mohly být vypláceny jejich předchozí půjčky. To moc ekonomické logiky nemá.
Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom ekonomického portálu Roklen24.cz, je členem správní rady think tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další) a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
