Jičín je považován za součást „modrého pásu“ obvodů, kde celkem pravidelně vítězí ODS. Je těžké být v této atmosféře komunální političkou za SPD?
Ačkoli se stále rozkoukávám, prozatím mohu říci, že to není o stranách, ale o lidech. Díky práci všech v opozici, která leckdy upozorní na možná úskalí návrhů koalice, se vcelku daří najít vhodné kompromisy, za což jsem velmi ráda.
Jak se vám se značkou SPD v zádech daří v komunální politice prosazovat vaše návrhy, případně nějak systematičtěji spolupracovat s ostatními stranami a hnutími? Třeba na parlamentní úrovni je to, jak známo, trochu problém…
Prozatím jsem se nesetkala s žádnou ryze negativní odezvou ohledně strany SPD. Komunikace napříč stranami se daří, za dobu mého působení v zastupitelstvu se podařilo prosadit několik bodů z programu SPD, některé jsou již realizované, u jiných je realizace v dohledu – opravy chodníků a silnic (Ul. Karla Vika, Hofmanova ul.), silniční značení na místech častých dopravních nehod vlivem nedostatečné přehlednosti (Jungmannova ul. – výjezd z autobusového nádraží), doplnění košů na psí exkrementy v centru města, nově i současná rekonstrukce dětského hřiště ( „U trati“ – byl 17 let starý kamion, bude lokomotiva), které bude splňovat požadavek na námětovou hru nejmenších dětí (ve městě takové chybělo a původní námětový prvek pro dětskou hru měl být nahrazen několika fádními prvky ze zrušeného hřiště na Čeřovce). V řešení je i otázka adekvátní čekárny na autobusovém nádraží, která tam bohužel chybí léta. Dále se pak podařilo domluvit finanční úlevu domům při záboru prostranství při zateplování domů.
Myslím, že se všichni v zastupitelstvu shodujeme na prioritách našeho regionu, což napomáhá ke spolupráci. Taktéž různorodost oborů, ve kterých se zastupitelé pohybují v rámci zaměstnání, poskytuje náhled na otázky z různých úhlů pohledu.
Jak moc a ve kterých oblastech do vaší komunální agendy zasahuje celostátní politika?
Neřekla bych, že nějak výrazně zasahuje. Jsou ale otázky, ve kterých se liší postoje lidí i stran. Což je vcelku běžný jev. Nicméně tyto otázky se nijak netýkají komunální politiky.
Působíte jako učitelka v mateřské školce. Máte pocit, že předškolní výchově coby základu celého vzdělávání je věnována v politice dostatečná pozornost?
Předně – mateřská škola je vzdělávací instituce spadající pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Mateřská škola děti vychovává – socializuje, ale předně vzdělává. Rozhodně si myslím, že je na chvostu zájmu ministerstva a to jak se zhoršujícími se podmínkami pro výkon práce učitele, nedostatečným ohodnocením učitelů – převážně 9. platová třída, přetěžováním (31 hodin přímé výchovně-vzdělávací činnosti – 9 hodin nepřímé je zhruba polovina doby, kterou člověk stráví přípravou na výchovně-vzdělávací proces a administrativou ), plnými kolektivy převážně na „výjimku“ 28 dětí, která ovšem bývá pravidlem, kolektivy s inkludovanými dětmi, které vyžadují speciální péči, ovšem od nespeciálních pedagogů a kdy běžně téměř 1/3 dětí potřebuje pedagogickou podporu v nějaké oblasti, protože tam rozkryjeme deficit.
Diagnózy se převážně stanovují (Bůh ví proč) v pozdějším věku, takže s těmito dětmi pracujeme v plném kolektivu bez snižování počtu dětí. Při zachování vysoké úrovně kvality vzdělávání, z které každá učitelka „srdcem“ nesleví, nynější podmínky hraničí s vydíráním ze strany MŠMT, neboť požadavky nejsou vyslyšeny léta a oni si jsou jisti tím, že naše obětavost nemá hranic. (Viz školky v provozu po celou dobu nouzového stavu a to i v době, kdy bylo úplně vše zavřené a platil zákaz vycházení). Toliko k přístupu MŠMT k mateřským školám…
Desítky učitelek mateřských škol díky tomu zemřely, jsou totiž v celodenním fyzickém kontaktu s celým kolektivem dětí, ale školkám nikdo netleskal, nikdo je oficiálně neodměnil. Doposud toto považuji za jednu z největších zrůdností naší tehdejší vlády, neboť bych si bývala nikdy nemyslela, že možnému smrtelnému virovému onemocnění vystaví vláda nejprve ty nejmenší a ty, co se o ně starají (rodiče, učitele ze školek)…
Tedy rozhodně ne. Další vzdělávání staví na základech mateřské školy, ale MŠMT rozhodně mateřské školy vůbec nepodporuje, dokonce jim hází otevřeně klacky pod nohy všemi možnými způsoby, čímž naprosto popírá funkci mateřských škol jako základního kamene pro utváření osobnosti dětí a hodnot dalších generací.
Nyní dostanete v tomto volebním období už třetího ministra školství. Očekáváte nějaké změny?
Jen změny k horšímu… Ačkoli si vždycky myslím, že více nekompetentní člověk už tam být nemůže, vždycky mě překvapí, jaký nový způsob ministr najde pro zničení zbytku ještě fungujícího školství. Za praxi 33 let ve školství jsem již přesvědčena o tom, že to nemůže být náhoda.
V poslední době se vede debata o platech ve školství, ve které mimo jiné zaznívá, že by mělo být přidáváno pouze „pedagogickým pracovníkům“. Je to podle vás správné?
V tomto mám pravděpodobně odlišný názor od většiny dotazovaných.
Učitel pracuje s celým kolektivem, má za něj právní zodpovědnost, má zodpovědnost za úroveň vzdělání dětí a žáků a navíc etickou zodpovědnost, je-li dobrým učitelem. Pracuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí nepřetržitě po celou svou pracovní dobu. Vzdělává, plánuje, tvoří didaktické pomůcky, evaluuje činnost. K tomu vykonává množství specializovaných činností z různých oblastí - komunikace se zákonnými zástupci, diagnostika, komunikace s odbornými lékaři a centry, administrativa, vzdělávání v oblasti speciální pedagogiky, IT dovednosti, kulturní programy pro děti, veřejnost, dovednosti v oblasti zdravotní, zpracování propagačních materiálů…
Myslím, že náročnost takto širokospektrého působení a fyzické i psychické nepřetržité zátěže je třeba náležitě ohodnotit.
Mluví se o tom, jak pandemie a uzavření života poznamenalo fyzicky i psychicky děti. Pozorujete nějaké změny i na své úrovni předškoláků?
Rozhodně ne. Naopak jsem vnímala, jak pandemie rodiny stmelila a jak si mnozí uvědomili důležitost rodinných vztahů. O vzdělávání děti nepřišly, naše zařízení bylo v provozu po celou dobu vyjma měsíce a půl, kdy téměř veškerý personál onemocněl. Před pandemií ani během pandemie nebyla vůbec zřejmá žádná změna v režimu školky, vzdělávání či přístupu, který by naši svěřenci postřehli. V době nouzového stavu jsme o to víc pracovaly jako učitelky běžným způsobem a školka byla jediné místo, kde byl svět ještě v pořádku.
Když v lednu probíhala prezidentská kampaň a v ní se debatovalo, zda je správné chtít mír, zaznívaly i názory, že děti jsou vystrašené, že je prezident Pavel zatáhne do války. Zaznamenala jste vy ve školce, že by děti byly nějak více vystresované?
Vůbec. Naštěstí předškolní děti se o politiku nezajímají a naši rodiče jsou natolik soudní, aby na ně své obavy nepřenášeli.
Když už jsme u toho tématu míru a Ukrajiny, co říkáte na kauzu pražské učitelky Bednářové, vyhozené na základě udání žáků kvůli slovům, že v Kyjevě žádná válka není, která nyní má jít k soudu za popírání genocidy?
V podstatě mě spíše zaráží, že jsme se ocitli znovu v totalitě, mnohem hlouběji, než byla ta předrevoluční…
Jeden z politologů nedávno řekl, že „naštvanost veřejnosti překročila kritickou hranici“. Máte ten dojem také?
Rozhodně. Co mě nepřestává překvapovat je to, že namísto toho, aby politici reagovali na protesty vysokého procenta národa nějakou změnou v jejich prospěch, vyslyšením, dialogem, reagují popíráním skutečnosti (hlavně skrze média, která neuvádí pravdivé informace ohledně počtu účastníků demonstrací) a postavením těžkooděnců Policie proti vlastním lidem. Lidem od 30 do 70 let, kteří vidí, kam se naše republika řítí s touto vládou…
Mám obavy, že tohle nemůže dobře dopadnout. A je úplně jedno, kdo tam mluví. Ti lidé tam stojí za naši republikou a jistotami, pro které celý život pracovali, hodnotami, které jsou normální a ne zvrácené, jak je to nyní moderní…
Na kterého s ministrů aktuálně slyšíte od lidí nejvíce stížností? A co jim na něm vadí?
Na odpověď by mi nestačila stránka – nejen o ministrech. Myslím, že lidé, kteří sledují zákulisní dění, vědí a ti, kteří nevědí, nechť dál spí klidným spánkem nevědoucích.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
