Statistici začali ve zprávě pro vládu apelovat, aby se věk pro odchod do důchodu zvýšil na 67 let. Vy jste takové záměry kritizoval a psal jste o tom, že by měl být uplatněn princip solidarity jednoduše řečeno mezi těmi, kteří do důchodu jít chtějí, a těmi, kteří nemohou nebo nechtějí. Můžete pro ParlamentníListy.cz vysvětlit, proč podle vás zvýšení hranice odchodu do důchodu na 67 let není dobré řešení?
Paušální zvýšení hranice na 67 let by bylo doslova týráním velké části populace a nic by nepřineslo. Vzpomeňte si, jak se někteří u nás rozhořčovali, když v Rusku navrhli zvýšení hranice odchodu do důchodu na 65 let, které dle demografických parametrů odpovídá našim 67. Je to nepochopení smyslu penzijního pojištění, které má svoje kořeny i v samotné formulaci zákona o penzijním pojištění. Ten říká, že pojistná událost nastává dosažením určitého věku a splněním dodatečných podmínek. To je, jako kdyby v zákonu o havarijním pojištění bylo, že máte nárok na výplatu pojistky, když ujedete 200 tisíc kilometrů. Absurdní. Co je pojistnou událostí v systému penzijního pojištění? No přece to, že člověk v důsledku stárnutí ztrácí plně či částečně schopnost zajistit si dostatečné prostředky k důstojnému životu výdělečnou činností. Proto musí být funkční a efektivní penzijní systém založen na solidaritě mezi těmi, u kterých pojistná událost ještě nenastala, s těmi, u nichž nastala.
Jinými slovy – do systému penzijního pojištění by měly být zabudovány účinné motivace zaměřené na to, aby měl člověk zájem na prodloužení doby svého produktivního, resp. výdělečného uplatnění, ale jen v těch případech, kdy je to reálné. V žádném případě nelze problémy demografického vývoje řešit paušálním prodloužením věku odchodu do důchodu. Proto náš tým na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) navrhl velmi elegantní řešení založené na dobrovolnosti. Týkalo by se jen těch, kteří mají zájem být produktivně činní i po dosažení věkové hranice 65. Ti by mohli vstoupit do postgraduální nadstavby současného průběžného penzijního systému, která by to, co do tohoto systému odvedli, měnila dle pojistné matematiky a věku dožití po odpočtu příslušné solidární částky na stabilizaci penzijního systému do jejich doživotní renty. Přitom tak, aby mohli postupně rozvolňovat své pracovní aktivity a částečně z nadstavby čerpat dle svého uvážení. Podrobnější představu si lze udělat třeba dle tohoto článku, ve kterém jsme reagovali na diskuse o již zmíněném prodloužení doby odchodu do důchodu v Rusku.
Podle premiéra Andreje Babiše by měla důchodová reforma stát na dvou bodech: každý by si měl spořit na vlastní pěst, a kdo vychová víc dětí, bude oceněn. Takto informoval server idnes.cz. Inspiroval ho prý Rusnokův návrh. Nabízí se řada otázek, proč diskriminovat lidi, kteří například nemohou mít děti, a povinné penzijní spoření je kapitola sama pro sebe... Jak hodnotit záměry premiéra?
Babiš jako šéf ANO chtěl evidentně vzít vítr z plachet ministryni práce a sociálních věcí Maláčové z ČSSD, která vnesla do diskusí o výši důchodů genderový prvek. Podpora pořízení a výchovy dětí je patrně vhodnější než řešení genderových nerovností, které mají více příčin a jsou obtížně odstranitelné. S tzv. Rusnokovým návrhem je to složitější. Prošel některými změnami a o některých parametrech cudně nehovoří. Vím, že někteří moji kolegové se obávají, aby se přes tento návrh někdo zase nepokusil propašovat do penzijního systému odchod od průběžného k fondovému. To by mělo tragické důsledky. V době, kdy globální ekonomika směřuje do výrazných turbulencí na finančních trzích, by to pro naši zemi znamenalo vytvoření z těchto fondů skládky toxických finančních aktiv, jak se tomu již v některých zemích kolem nás stalo.
Není to poprvé, co slyšíme o tom, že by penzijní spoření mělo být povinné. Je reálné, že návrh nakonec projde? A co by to přineslo?
Pokud máte na mysli návrh na povinný třetí pilíř, tak to byl jen úlet. Jinak to ani nelze nazvat. Také jsme na tento nesmysl okamžitě reagovali.
Byla vytvořena důchodová komise a evidentně by měla být otevřena veřejná diskuse na téma změn penzijního systému. Váš tým na VŠFS má vlastní návrh řešení. Budete se nějak účastnit této debaty?
Důchodová komise je složena ze zástupců velmi širokého okruhu subjektů, takže bude rozhodovat jen o dílčích úpravách. Návrhy na zásadní změny jsou v této komisi patrně neprůchodné. Náš tým má v této komisi zástupce i sympatizanty, tak se i přímo zde bude o našem návrhu jednat. Průběžně jednáme na různých úrovních se zástupci institucí, kterých se problém stability a perspektivy penzijního systému týká. V současné době považujeme za důležité publikovat teoretické jádro našich návrhů v odborné tuzemské i zahraniční literatuře, aby prošlo řádnou a kvalifikovanou oponenturou. Za nejvýznamnější považuji, aby se náš návrh dostal do povědomí široké veřejnosti a aby jej lidé porovnávali s ostatními návrhy.
Zkušenost mě naučila, že pokud se má prosadit něco rozumného, nelze to dělat za zády lidí, ale s jejich plným vědomím toho, o co jde, a s jejich podporou. V tom, co navrhujeme, není jen řešení současných problémů v důchodovém systému, ale i vykročení ke komplexnějším proměnám ekonomiky tak, aby v ní hrály stále větší roli ty služby, které umožňují nabývání a uchování schopností lidí, tj. vzdělání, péče o zdraví, ale také lázeňství apod. A ještě něco. Do naší práce se může zapojit každý. Výsledky průběžně zveřejňujeme na blogu, na který jsem několikrát odkázal. Kritiku, připomínky či návrhy lze vyjádřit komentářem k jednolitým příspěvkům. Takto jsme zapojili do výměny názorů už celou řadu lidí schopných kvalifikovaně vyjadřovat svůj názor a přispívat k pochopení toho, o co v současné době jde.
Psali jsme:
A teď k vašemu návrhu. Všichni se shodují na tom, že důchodová reforma je potřebná. Jenže tím shoda evidentně končí. Navrhujete „zabudovat do stávajícího průběžného penzijního systému dostatečně účinné motivace k selektivnímu dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění“. Jak by to vypadalo v praxi? Případně jinak, co je nejdůležitější si uvědomit?
Hlavní parametry našeho návrhu jsou: 1/ Přímá návaznost na stávající systém, změny jsou realizovány jen v oblasti nadstavby tohoto systému, týkají se jen těch, kteří dosáhli důchodového věku, který se nebude zvyšovat nad hranici 65 let, vstup do navrhované nadstavby je dobrovolný. 2/ Základem je průběžný systém a žádná jeho část nebude transformována do fondové podoby. 3/ Systém je motivující, vede k selektivnímu prodloužení doby produktivního uplatnění, posiluje solidaritu mezi těmi, kteří se mohou a chtějí i ve vyšším věku produktivně uplatnit, a těmi, kteří již v důsledku řady příčin schopnost produktivního uplatnění ztrácejí. 4/ Je umožněno postupné rozvolňování výdělečných aktivit spojené se zvýšenou mírou čerpání prostředků z nadstavby.
Vláda navýšila důchody a hodlá v tom pokračovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí v tuto chvíli připravuje návrh na navýšení důchodů ve stejné finanční částce, jako tomu bylo minulý rok. Je to správný postup?
Je to spíše vynucený postup. Očekává se, že dojde k mírnému, ale pro důchodce dost citelnému růstu inflace, takže je to takové preventivní opatření, které umožní říci: „Zdražuje se? Ano, ale vždyť jsme vám zvýšili důchody, tak si nestěžujte.“ Na ekonomiku má tento postup ještě jeden pozitivní vliv. Důchodci tvoří nezanedbatelnou část spotřeby domácností a spotřebovávají většinou v naší zemi a naše výrobky. Tj. i malé zvýšení příjmů důchodců povzbuzuje ekonomický růst, což je v době, kdy se očekává určité zpomalení tempa růstu, pro ekonomiku pozitivní.
K tomu ještě jedna poznámka. Všimla jste si, že v různých diskusních pořadech a komentovaných zprávách se mainstreamová média snaží lidem vnutit představu, že v naší ekonomice má dojít k něčemu hroznému? Ekonomika funguje tak, že když mají lidé negativní očekávání, více spoří a to může vyvolat výrazné ekonomické zpomalení, případně i pokles. „Vnucování“ negativních očekávání je v poslední době tak zřetelné, že to vypadá jako záměr. Naštěstí většina odborníků, kteří se těchto diskusí účastní, reaguje rozumně a zdůrazňuje, že česká ekonomika je v dobré kondici. Patrně nás sice v nedaleké budoucnosti čekají větší turbulence v globální ekonomice a zejména v ekonomice EU, kam se globální turbulence přenesou, ale naše země má poměrně dobré předpoklady k tomu, abychom jimi prošli bez větších ztrát.
Jana Maláčová
Nejen senioři se dostávají do dluhových pastí. Od června začne platit novela insolvenčního zákona. Na oddlužení dosáhnou i ti, kteří nejsou schopni zaplatit ani 30 procent dluhu, výše dluhu není podstatná. Stačí, že budete splácet alespoň dva tisíce měsíčně a prokážete dobrou vůli dluh splácet. Je to podle vás systém, který něčemu pomůže? Nebo to dopadne tak, že stejně lidé, kteří jsou ve vyšším věku nebo mají zdravotní problémy, stejně nebudou mít ani ty dva tisíce a mladším se stále vyplatí pracovat na černo?
Návrh má určité rozumné jádro. Může mírně pomoci a hlavně při jeho aplikaci získáme nové poznatky, které budeme moci vyhodnotit. Znám několik lidí, kteří na to, aby mohli projevit dobrou vůli a vyrovnat se s dluhem, čekají jako na spásu. A jsou to lidé velmi cenní pro naši společnost, kteří ale měli smůlu.
Podle údajů developerské společnosti Trigema vzrostlo loni průměrné nájemné v Praze za metr čtvereční (bez poplatků) na 340 korun. V žádaných částech Prahy stojí metr i 400 a více korun měsíčně. Za padesátimetrový byt v Praze tak bez poplatků zaplatíte klidně 20 tisíc měsíčně. Je realitní trh bublinou před prasknutím, nebo ceny odpovídají skutečné hodnotě?
Praha je a bude velmi atraktivní město z hlediska profesního uplatnění, takže ke spekulativní bublině mají současné ceny ještě daleko. Pochopitelně v některých profesích lidé pociťují růst cen bydlení velmi nepříznivě.
Člen bytové komise na Praze 3 Filip Hausknecht za Zelené navrhl, aby stát mohl vyvlastnit nedostatečně využívané nemovitosti. Lze nějak definovat, která nemovitost je dostatečně využívaná, a která ne? Jde v tomto případě o veřejný zájem? A co je vlastně veřejným zájmem?
Návrh byl patrně myšlen dobře, ale je to jen plácnutí do vody. Je to neprůchodné a zneužitelné.
Proč je málo dostupných bytů a jsou tak drahé? Hraje roli pronájem bytů přes Airbnb? A co spekulanti, bohatí investoři z Východu, kteří byty skupují jako investici do budoucna?
Skupování bytů jako investice do budoucna je sice z pohledu těch, kteří by rádi bydleli za přijatelnou cenu, nemorální, ale těžko tomu lze zabránit. Airbnb je založeno na dobré myšlence, ale jako každá dobrá myšlenka, i ono může mít různé vedlejší účinky. Podle mého názoru řešení problémů v oblasti bydlení zejména mladých lidí s perspektivou růstu jejich příjmů je nutné založit nikoli na omezování různých aktivit, ale na ekonomicky efektivní podpoře bydlení pro tuto kategorii lidí formou návratného investování z veřejných zdrojů.
Jaké byste navrhl řešení pro bytový fond v Praze, kde je situace nejhorší? Co důchodci a mladé rodiny? Když si nemohou dovolit bydlení v Praze, znamená to prostě, že se mají odstěhovat jinam, kde je to levnější?
Problémy bydlení důchodců a bydlení mladých jsou odlišné a mají odlišně řešení. Důchodci dodnes nemají zajištěnu možnost důstojných podmínek bydlení spojených s pečovatelskou péčí v pozdní fázi jejich života dostupnou z jejich důchodů. Pokud se týká mladých lidí, má náš tým připraven návrh startovních absolventských bytů. Malometrážní byt by ten, u koho je perspektiva růstu příjmu, splácel přiměřenu fixní částkou a dále pak částkou odvozenou od výše jeho příjmu. Jakmile by se mu zvýšil příjem, sám by měl zájem najít si jiné bydlení. Systém by mohl být dvou či třístupňový. Druhým stupněm by byl větší byt umožňující výchovu dětí v přijatelných podmínkách, třetí stupeň by mohl být spojen s přechodem do bytu dle vlastního výběru pořízeného s využitím hypotéky. Zkrátka mladí lidé s perspektivou růstu příjmů a pořízení rodiny by měli startovní bydlení a možnost zlepšování kvality bydlení bez toho, aby byli vystavení neúměrným rizikům. Námi navržený systém jsme popsali v rámci seriálu, ve kterém výstupy práce našeho týmu zveřejňujeme. K příspěvku byla poměrně živá diskuse.
Dnes je problematické sehnat i hypotéku. Je normální splácet třicet a více let v životě vlastní bydlení? A je vůbec normální, aby takřka každý nějaké bydlení vlastnil? Celosvětově mají Češi jednu z největších měr vlastnictví nemovitostí…
Česká republika je poměrně malá země s omezenými možnostmi cestování za prací. To je jeden z důvodů toho, že se každý snaží bydlet ve vlastním. Paradoxně tento fenomén pak zdražuje nájemní bydlení. Mladí lidé, kteří si pořizují hypotéku, se vystavují značným rizikům, s čímž kalkulují jejich zaměstnavatelé, a to i z oblasti veřejné správy. Vědí, že mladý člověk zatížený hypotékou bude poslušnější a nechá se i zneužít k různému typu nečestného jednání. O to přínosnější by byla realizace našeho návrhu na startovní bydlení.
Andrej Babiš stále hovoří o tom, jak je důležitá vyšší porodnost. Maďarský premiér Viktor Orbán navrhl, aby matky se 4 a více dětmi byly doživotně osvobozeny od daně z příjmu. Uvítal byste podobný krok u nás? Řeší takový nápad něco?
Potřeba podpory porodnosti je pociťována v řadě zemí. Návrh V. Orbána je poměrně rozumný. Podporu pocítí ti, kteří pracují. Je to mnohem lepší než přímá finanční podpora, která může vést k rozšíření dynasticky neuplatnitelných osob. Účinná podpora založení rodiny a zvýšení porodnosti může být vhodným způsobem zakomponována i do naší koncepce startovních, resp. absolventských bytů. Nemusí jít přitom jen o absolventy vysokých škol, ale třeba i učňovských zařízení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
