Ke konci března byla Fialova vláda u moci už téměř 500 dní a za tu dobu vyrostlo zadlužení země o 564 miliard korun. Každý den tak v průměru vytvořila dluh 1,15 miliardy. Přesto po více než třetině svého vládnutí nepřišla s receptem, jak své katastrofální hospodaření změnit. Je vůbec něco, co by mohlo pětikoaliční kabinet přimět v této věci konat?

Aby nějaký politik měl motivaci začít něco dělat s veřejným zadlužením, musel by být v politice primárně z přesvědčení, a ne pro peníze, pro moc, nebo pro „status“. Ukažte mi jediného parlamentního politika, který je aktuálně v politice z přesvědčení, z touhy věci jakkoliv zlepšit. Nemyslím tedy, že by stávající vládu mohlo něco přimět zadlužení snížit.

Prezident Petr Pavel podpořil snížení počtu sazeb DPH ze tří na dvě, protože mu odborníci, s nimiž záležitost konzultoval, řekli, že by to mohlo přinést do rozpočtu mezi 70 a 80 miliardami korun. „To by za situace, ve které teď jsme, rozpočtu určitě pomohlo. Ale pokud ten dopad bude na nejnižší příjmové kategorie, tak to není dobře a namístě bude věcná debata o tom, které komodity by měly být ve které sazbě.“ Jak se dá docílit toho, aby stát z této změny DPH získal desítky miliard navíc, ale zároveň aby nízkopříjmoví dopad nepocítili?

Nelze to docílit. Je to jen takové rétorické cvičení. Změna sazeb DPH je ve skutečnosti zvýšením DPH. O počet sazeb vůbec nejde. O to šlo naposledy někdy před 20 lety, kdy ještě živnostníci nastavovali ceny ručně. Dnes jim vše vyplivne software, takže s tím nemají žádnou práci. I kdyby sazeb bylo třeba dvacet, nehrálo by to pro složitost systému už dneska roli – to je kouzlo technologie. A právě proto ohánět se snižováním počtu sazeb je úplně irelevantní, jde o jedinou věc: O to, že se vybere víc. A protože DPH dopadá na každého spotřebitele bez rozdílu, také to dopadne na nízkopříjmové.