V souvislosti s informacemi o sledování okolí prezidenta Zemana zpravodajskou službou BIS jste hovořil o „hrubém útoku tajné služby na demokratické instituce“. Proč se podle vás jedná o útok?

Tajné služby nemají přímou demokratickou legitimitu, ale moc šmírovat a ovládat. Utajení své činnosti využívají k zakrytí nezákonných kroků a touhy ovlivňovat výkon státní moci bez ohledu na charakter státního režimu, proto musí být pod kontrolou ústavních orgánů státu. Příkladem zneužití tajných a policejních služeb v demokracii pro vlastní politické cíle je činnost americké FBI za jejího dlouholetého ředitel Johna Edgara Hoovera, který stál v čele FBI, včetně jejího předchůdce BOI, od roku 1924 až do své smrti 1972 a sbíral informace na kohokoli, od představitelů vrcholné politiky, včetně prezidentů, až po představitele kultury. Za studené války prodávali nikaragujští protikomunističtí povstalci se souhlasem CIA na americký trh drogy. Příkladem z nedemokratického režimu je podíl sovětské KGB na protigorbačovském puči v roce 1991. Prostě tajné služby tíhnou k zneužívání moci a ovlivňování politiky.

Prezident republiky má u nás přímou demokratickou legitimitu. Jde o ústavní orgán, zastupuje stát navenek. Hlava státu je zosobněným symbolem státu. Útok na hlavu státu je útokem na stát. Proto například ve Španělsku plánovala dříve baskická teroristická organizace ETA atentát na španělského krále.

BIS ujišťovala, že veškerá sledování probíhají v souladu se zákony. Uklidňuje vás toto ujištění?

Ne. Ozbrojené složky musí být pod demokratickou kontrolou. Platí to pro armádu, policii i tajné služby. Přece někdo musel v BIS rozhodnout: „A teď půjdem po Hradu.“. Ovšem zadání k činnosti musí ozbrojeným složkám dávat politické demokratické vedení země. Jako se armádní Generální štáb sám nemůže rozhodnout, že teď vyhlásíme válku Kongu nebo pošleme armádu do Vatikánu, ani tajná služba nemůže cíl své činnosti určovat sama, ale musí plnit pokyny demokraticky zvolených institucí.