Jak se člověk vůbec dostane k něčemu takovému?

Vlastně úplně jednoduše. Stačí, aby vytvořil jistý řetězec událostí, a pak už to jde samo. Na počátku příběhu s Heydrichovým prostěradlem stál v mém případě tak před sedmi deseti lety novinový článek o tom, že majitel zámku v Měšicích u Tábora, dr. Jan Berwid-Buquoy, vlastní tuto věc a vedle i řadu dalších předmětů mírně řečeno pozoruhodných. Což mě samozřejmě zaujalo, protože píšu i o záhadách Třetí říše. Kromě toho jsem se v Táboře narodila, mám tam rodinu a do statku vedle zámku jsem dokonce někdy v patnácti letech chodila do jezdeckého kroužku. A tak nebylo nic jednoduššího než se tehdy s panem doktorem domluvit na návštěvě.

Čímž vše začalo. A dál?

Zjistila jsem, že pan doktor je nesmírně zajímavou osobností, a taky dobrodruh, protože zchátralý a zdevastovaný zámek koupil od města Tábora za symbolickou korunu s tím, že ho dá dohromady. Což se mu do značné míry podařilo. Na zámku také soustředil svou sbírku nejrůznějších zajímavých předmětů, o nichž rád návštěvníkům zámku při prohlídce vypráví. Dnes mu je 78 let a potýká se, a nutno říct, že velmi statečně, s následky mrtvice. A usoudil, že některé artefakty by si nyní zasloužily přejít do dalších, pokud možno stejně pečujících sběratelských rukou.