Česká ústava vznikala na podzim 1992 v České národní radě, předchůdkyni naší první Poslanecké sněmovny, v dost překotném tempu. Bylo to podle vás spíše užitečné, protože nebyl prostor na spory a složité kombinace, nebo naopak negativní, protože nebyl prostor vše prodiskutovat a řádně připravit?

S odstupem času není úplně jednoduché to posuzovat. Já jsem tehdy byl představitelem opozice, a ačkoliv jsem nepůsobil v České národní radě, ale ve Federálním shromáždění, které bylo končícím československým parlamentem, tak jsme spolu s dalšími kolegy ze sociální demokracie připravili alternativní návrh Ústavy České republiky. Ten se od současné Ústavy v některých věcech poměrně výrazně lišil.

Jenže tento návrh vůbec nebyl projednán, odmítli jej z formálních důvodů, které se mi jeví směšné. Byla to prostě formální záminka, aby se tím strany tehdejší pravicové koalice nemusely zabývat.