Kdysi jste knihu historika Paula Johnsona Intelektuálové ohodnotil jako velmi podnětnou. Filosof Václav Bělohradský ji označil za bulvár. Autor v ní líčí, jak se někteří intelektuálové ve svých idejích rozcházeli se svým každodenním životem. Nemyslíte si, že by nyní bylo dost materiálu na to napsat její pokračování?

Vy si to pamatujete? Knížka podle mě může mnoha lidem otevřít oči. Většina si totiž o slavných humanistech myslela něco jiného. Doufám, že jim napoví. Na druhé straně máme spoustu příkladů takového chování u našich sluníčkářů. Pro ně jsou jednou věcí slova a vlastní chování věcí druhou. V tom není nic nového. Paul Johnson to vyjádřil ostře, vyhroceně a s bravurou mistra pera, který to umí vypointovat. Nic dalšího k tomu nepotřebuji říct, je to jasné. Od té doby ale nic podobného nevzniklo. O „pražských intelektuálech“, o „pražské kavárně“, jak říká Miloš Zeman, by se možná mohlo něco napsat, ale určitě to nebudu psát já. To, ať si napíše někdo jiný.

Když jste byl prezidentem, tak na vás pražští intelektuálové také velmi útočili. Nyní tepají Miloše Zemana. Je to podobné?