Budoucnost je černá a „dobře už bylo“. Tento názor se šíří u části zvláště mladé generace. Jsou důvody k takovému pesimismu? Zejména v souvislosti s protesty mládeže proti klimatické změně jsme také slýchali, že dnešní mladí, generace „mileniálů“, jsou ztracená generace, nebo první generace, která se bude mít hůře než jejich rodiče. Není tento názor trochu přehnaný?
Mám dvě děti ve věku nad dvacet let a nezdá se mi, že by měly pesimistický pohled na budoucnost, asi záleží na úhlu pohledu. Možná, že je důvod k určitému pesimismu, ale netkví, dle mého názoru, v problematice klimatických změn, ale spíše v tématech jako jsou surovinová soběstačnost, bezpečnost, stav ekonomiky nebo třeba úroveň vzdělávání.
Tvrzení „dobře už bylo“ nedává smysl. Život je sinusoida a každá generace si více či méně dlouhou dobu prožije určitou krizi. Buď to budeme brát tak, že k životu krize patří, a pak dobře bylo, je i bude – anebo si budou přát utopický dokonalý svět, a pak dobře nebylo, není a nebude. Je pravda, že většina z nás si uvědomuje, že se svět stal nebezpečnějším. Mladí lidé zatím žádnou opravdu krizovou situaci ve společnosti neprožili, a tak možná procházejí určitou frustrací, ale já bych tomu nepřikládal zas tak velký význam. My lidé jsme odolní a krizové situace nás zpravidla posilují.
V poslední době se stále více debatuje o tom, aby se Česká republika stala soběstačnou jak v některých oblastech průmyslu, tak v zemědělství. Jak toho ale docílit, když jak vlastnicky, tak vývozně jsme jasně napojeni na Německo, potažmo na EU? Máme šanci se do něčeho takového pustit, aniž zchudneme?
Co se týče průmyslu, ale i zemědělství, nedovedu si představit, že bychom zásahem státu měnili vlastnické vztahy. To zcela odmítám. Každá vláda však musí počítat s tím, že je odpovědná za schopnost pomoci občanům v případě velkých katastrof nebo válečných konfliktů. Právě končící koronavirová epidemie ukázala, že až na naftu, energie a vodu nemáme prakticky žádné strategické zásoby. Pokud by nebyl možný dovoz ze zahraničí, tak by naše situace byla velmi složitá. Zjištění, že naše zásoby potravin vystačí na jeden a půl dne, je hodně špatné.
Co je však velmi důležité, aby stát část produkce nakupoval a měl připravené zásoby pro krizové situace. Může to být i tak, že pěstitelé a výrobci mohou smluvně skladovat část produkce ve svých skladech, protože stát asi nemá tak rozsáhlé skladovací prostory. Jaké množství potravin má stát skladovat, to nevím, od toho máme odborníky, ale určitě to nemůže být pouze na jeden a půl dne.
Teď se vede diskuse o prodeji rezervních zásob některých kovů, které jsou ve státních hmotných rezervách. Odpůrci prodeje tvrdí, že nyní jsou ceny kovů nízké, takže prodej je nevýhodný. Jiní tvrdí, že množství uskladněného hliníku, olova, mědi a dalších kovů by umožnilo zajistit výrobu v omezeném režimu na několik týdnů. Kovy doma nemám, ale minimální zásobu potravin má asi většina rodin.
Je odpovědnost státu, aby byl připraven na nenadálé události. A ještě malá douška – naše země je schopna zajistit soběstačnost v pěstování základních potravin, což se ukázalo v minulosti, a stát by tudíž měl motivovat zemědělce, aby takové plodiny pěstovali.
75 let v Evropě nemáme osobní zkušenost s válkou. Jak s válečným nedostatkem, tak s holokaustem. To znamená, že mladá generace už nemá ani rodiče a prarodiče, kteří by válku pamatovali a vyprávěli by o ní. Jak by se naši předkové z doby před 70 lety asi dívali na naši nastávající krizi?
Pokud jsme zapomněli předávat mladým generacím dostatek informací o tom, co se tehdy dělo, je to jen a jen naše vina. Lidé dnešní doby, a to nejen u nás, nemají až na výjimky každodenní starost se zajištěním potravin. Mnozí ani asi nevědí, kde se pěstují a vyrábějí potraviny. Připadá nám všem, že v marketech je vždy to, na co máme chuť. Je to dobře, ale nám dnes chybí určitá úcta k potravinám. Nikdo si nedovede představit, že by tomu tak nebylo. Naši předci by vůbec nerozuměli našim problémům a současnou situaci by určitě nepovažovali za krizi.
Fotogalerie: - S rouškami i bez
Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií i pouličními protesty. Jde jen o dočasný defekt, nebo má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže?
Nejsem si jistý, zda tvrzení, že USA jsou naším ideovým vzorem, není přehnané. Rozhodně bychom našli oblasti, kde USA vynikají, na druhé straně jsou oblasti – sociální oblast, oblast zdravotnictví – kde jsme na tom o mnoho lépe. V Americe navíc platí, že jsou více prohloubeny rozdíly mezi bohatými a chudými. Rozdíl je také v tom, že nemocný a chudý se má v Americe o mnoho hůře, než nemocný a bohatý. U nás je tento rozdíl značně setřen, a já to považuji za správné. Přispívá to k sociálnímu smíru.
Pokud jde o současné pouliční demonstrace v USA, které přerůstají v rabování a ničení, domnívám se, že je to problém dočasný. Nešťastně se potkalo několik událostí, které vedly k demonstracím. Je to samozřejmě koronavirová epidemie provázená restriktivními opatřeními, následně ztráta zaměstnání pro miliony lidí, volební kampaň, a do toho nepochopitelný postup policie, který vedl ke smrti černocha – nebo Afroameričana, abych byl korektní. Souhlasím s panem Benjaminem Kurasem, že rasový kontext posloužil jako rozbuška.
Vypadá to jako vyhlášení války kapitalismu a americkému politickému systému. Mezi oběťmi útoků demonstrantů jsou desítky zraněných včetně černochů, zabit byl jeden příslušník civilní obrany tmavé pleti. Protesty, které se zvrtly v řádění, loupení a plundrování, vedou z velké většiny běloši antikapitalistického přesvědčení a na mnoha místech je řídí známá organizace Antifa. Proto prezident Trump považuje Antifu za teroristickou organizaci. Policisté, kteří způsobili smrt Georga Floyda, byli obviněni z vraždy, ale demonstrace a řádění neustávají. Je možné, že do násilných akcí je zapojeno také radikální křídlo příznivců Demokratické strany, kteří si mohou říkat „čím hůř – tím lépe“.
Psali jsme:
Americký prezident Donald Trump se přetahuje se sociální sítí Twitter. Zlobí se, že některé jeho příspěvky začal Twitter teď, pár měsíců před volbami, opatřovat vlastním komentářem. Jeden z jeho příspěvků dokonce skryl s tím, že mělo jít o „glorifikaci násilí“. Je to podle vás v pořádku, nebo jde o cenzuru? Vidíte v tom souvislost s blížícími se prezidentskými volbami v USA?
Sociální sítě mohou být hrozbou také pro politické systémy, mají obrovský vliv a právě manipulací, zamlčováním některých skutečností mohou významně ovlivnit volby, ale také třeba mohou podporovat pouliční násilí.
I u nás se chystá Facebook cenzurovat informace a provádět cenzuru, kterou má provádět jakýsi spolek „Demagog“. To považuji za nepřijatelné. Vracíme se někam hluboko zpět. Právě cenzor může zásadně ovlivnit informace, a tudíž i volby.
Negativní úlohu zde hrají i některá média. Všimněte si, jak referují o řádění násilníků. Vypadá to, že tyto násilné akce jsou masové, mají podporu občanů apod. Přitom to vůbec není pravda.
Některá média záměrně vybičovávají emocionální až hysterické nálady, které vedou k vyvolávání nekontrolovatelných činů. Chtějí konflikty, aby se prodalo více novin, aby se dívalo více diváků na televizní program, protože tím více utrží za reklamy. Jsou samozřejmě i média, která programově podporují nebezpečné ideové směry, urážlivě nálepkují ty, které se jim nehodí do jejich záměrů a snaží pořádat na ně mediální lynče.
To je bohužel součást demokracie. Měli bychom se však takovým metodám bránit.
Čína dráždila Západ už dávno tím, že mu brala pracovní místa, podhodnocovala svou měnu a zejména USA se jí obávaly. Nyní Západ mluví o tom, že na Čínu udeří kvůli „reparacím“ za koronavirus. Je dnes Čína v podstatě zastavena na své cestě za tím, aby se stala celosvětovým hegemonem?
Čína se dnes stává hospodářským hegemonem a je si svojí síly vědoma. Představa, že je možné vymoci na Číně reparace za koronavirus, mi připadá úsměvná, vždyť ani nikdo neví, kde se covid-19 „zrodil“. Na obchodu s Čínou jsou v některých oblastech závislé všechny země Evropy. Jediný, kdo je schopen jim konkurovat, jsou USA, a jejich sankce by asi měly vliv na hospodaření Číny.
Nejsem expert na zahraniční politiku, ale jsem toho přesvědčení, že zahraniční politika by měla přispívat k přátelským vztahům, v zásadě se všemi zeměmi, i když například u Severní Koreje si to nedovedu představit.
Fotogalerie: - Oáza koronavirové stezky
Evropská unie je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Vidíte to také tak?
Krize koronaviru jasně ukázala, že pouze národní státy mají nástroje a schopnosti mobilizovat síly a účinně se bránit a zastavit epidemii. To platí obecně pro všechny krizové situace. Proto je zcela nesmyslné přidávat EU další kompetence. Bylo zásadní chybou, že byla přijata Lisabonská smlouva, která, mimo jiné, nadřadila zákonodárství EU nad zákonné normy jednotlivých států.
Evropskou komisí navrhovaný fond obnovy po koronaviru vytváří dojem, že jsou to peníze EU. Nejsou. Jsou to daně občanů jednotlivých členských zemí EU. Nevidím důvod, proč máme nést závazky po dobu mnoha let za země, které mnoho let nehospodaří odpovědně, měly obrovské dluhy ještě před epidemií a teď se snaží vytvářet dojem, že jsou v krizi pouze kvůli koronaviru – což samozřejmě není pravda. To by byla solidarita obrácená naruby.
Když už jsme u EU, prozradil jste na facebooku, že ač jste nekuřák, nemůžete se smířit s tím, že EU zakázala cigarety s chutí mentolu a ptáte se, co zakážou příště. Asi vám jde o princip?
Samozřejmě, že mi nejde o kuřáky, ale jde mi o princip. Nikdo nemůže občanům přikazovat, co mají či nemají dělat, pokud jejich činnost nezasahuje do práv ostatních, nebo může být potenciálně nebezpečná. Vůbec nerozumím tomu, co to je za lidi, kteří mají touhu pořád něco někomu zakazovat a přikazovat. Za pár let nám budou přikazovat, že nesmíme pivo, tučné maso, a další a další. Kde se v nich bere přesvědčení, že takové věci mohou dělat? Tito lidé nemohou mít dobré úmysly.
Je to však chyba také nás občanů, že hlasitě neprotestujeme proti zasahování do našich práv.
Volba tří nových členů Rady ČT rozhodila šéfa poslaneckého klubu TOP 09 Miroslava Kalouska. U pultíku ve Sněmovně zvolení Xavera Veselého, Hany Lipovské a Pavla Matochy označil za začátek konce veřejnoprávní televize. Později kvůli gratulaci pro Lipovskou od kardinála Dominika Duky dokonce pohrozil svým odchodem z řad katolické církve... Miroslava Němcová (ODS) k volbě poznamenala, že do Rady ČT mohli být zvoleni lepší kandidáti, než jsou tito tři. Na tiskové konferenci konstatovala, že vstup Xavera Veselého, Hany Lipovské a Pavla Matochy do Rady ČT vnímá jako „vážné ohrožení svobody, nezávislosti, objektivity a vyváženosti fungování veřejnoprávního média“. Co k těmto výtkám říci?
Mirka Kalouska znám dobře a vím, že u něj je to rozčilování pouze způsob politického boje, ale v zásadě mu to je jedno. Je přesvědčen o tom, že Českou televizi mají lidé rádi, protože se na ni téměř denně dívají, a tak chce, jako sv. Jiří, bojovat proti „drakům“, které jim ti zlí nově zvolení členové Rady ČT chtějí vzít. Jeho politická intuice mu asi našeptává, že to je cesta, jak získat pro skomírající TOP 09 nějaké voliče. Osobně si myslím, že tentokrát ho může jeho intuice zklamat, i když je nepochybné, že pan Kalousek politice rozumí a překonal již leccos.
U paní Miroslavy Němcové jde o úplně něco jiného. Je to taková smutná postava naší politické scény. Její srdceryvná vystoupení, plná emocí, mi připomínají svazačky v modrých košilích, tak v polovině padesátých let minulého století, kdy přesvědčovaly rolníky, aby vstoupili do družstev, i když svazačky ani netušily, o čem mluví. Patos, se kterým vždy pronáší svoje sdělení, mi připadá přehnaný. Horší je, že snad i sama věří tomu, co říká.
Mediální bouře, která se zvedla kolem volby tří nových členů Rady ČT, byla falešná a samozřejmě účelová. Jak jsem již někde napsal: „Ti, kteří se nejvíce zaštiťují demokracií a sami sebe prohlašují za její ochránce, popírají základní prvek demokracie, a to tajnou volbu orgánů! Vůbec si neuvědomují, že popírají sami sebe.“ Dodávám, na tyto lidi bychom si měli dávat pozor. To nejsou demokraté.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
