Pochody gay (dnes spíše LGBT) pride programově upozorňují na diskriminaci sexuálních menšin. Jak je to s ní u nás, lze v České republice mluvit o diskriminaci LGBT komunity?

Podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) se cítilo osobně diskriminováno nebo obtěžováno na základě své sexuální orientace v případě České republiky 36 procent respondentů. Pokud se třetina těchto osob s diskriminací na základě osobních zkušeností setkává, je to stále obrovské číslo a potvrzení stavu, že je potřeba na tyto diskriminace poukazovat.

Adéla Horáková z iniciativy Proud v Radiožurnálu mluvila o tom, že u nás „perzekuce (LGBT) existuje latentně a projevuje se v nenávistných komentářích“. Nedochází zde k zaměňování diskriminace a politické korektnosti?

Dvacet šest procent respondentů zmíněného průzkumu potom uvedlo, že bylo v posledních pěti letech napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím. Dvě třetiny respondentů se na veřejnosti nedrží s partnerem stejného pohlaví za ruce ze strachu, že kvůli tomuto chování budou terčem napadení, výhrůžek nebo obtěžování. Výhrůžky násilím nemají s politickou korektností nic společného, výhrůžka násilím je vždycky jen výhrůžkou násilím, která v tom, na koho je mířena, vzbuzuje strach a pocit ohrožení.

Rozhodnutí Ústavního soudu, že i sezdaným homosexuálům náleží právo adoptovat dítě, vzbudilo rozruch. Byla debata kolem tohoto kroku homofobní?