Vadime, před časem jste s námi hovořil o seriálu Volha, který se vás dotýkal coby někdejšího zaměstnance Československé televize. Lidé byli různí, někdo kradl, někdo práskal, popsal jste situaci 80. let v televizi. Nyní se nám 80. léta vracejí s osobou tehdejšího trestního soudce Roberta Fremra. Jaké dojmy máte z toho, že ho senátoři schválili jako ústavního soudce?

Především si myslím, že celý proces nominace soudce Fremra prezident odflákl. Nechal to na svých lidech – poradcích a úřednících – a jestli se s někým radil, měl by si dát na něj příště pozor. Druhá věc je, jestli vše věděl a možná, že mu to přišlo v pořádku. Sám říkal, že takové byly zákony a soudit podle nich museli všichni soudci. Vládla KSČ, byli jsme součástí sovětského bloku, co naděláš, prostě se s tím smiř. Zařiď se pro sebe. Tahle osobní oportunistická psychologie ho možná i zradila. Možná sám nechápe, co vlastně ten Fremr udělal špatně.

A senátoři?