Valí se na nás čtvrtá průmyslová revoluce. Na toto vše bychom se měli připravovat, jinak prý bude pozdě

03.07.2017 14:14

ROZHOVOR Nebude to dlouho trvat a autobusy v MHD se budou řídit samy. Vymizí pokladní v supermarketech, nemluvě o lidech pracujících ve fabrikách na pásu. To vše způsobí čtvrtá průmyslová revoluce, která se na nás nezadržitelně valí. ParlamentníListy.cz si o ní povídaly s lídrem Pirátské strany v Libereckém kraji Ondřejem Kolkem. „Hlavně potřebujeme zahájit reformu našeho staletého vzdělávacího systému, aby novou generaci vychoval k trochu větší samostatnosti či orientaci v případě nějakých náhlých změn,“ konstatuje.

Valí se na nás čtvrtá průmyslová revoluce. Na toto vše bychom se měli připravovat, jinak prý bude pozdě
Foto: pixabay.com
Popisek: Průmysl - ilustrační foto

V Pirátské straně jste, co se týče dlouhodobého programu, garantem pro vědu a výzkum. S ní souvisí i čtvrtá průmyslová revoluce, o které se v poslední době hodně mluví. Co si pod tímto termínem vlastně máme představit?

Jde o nový druh automatizace výroby spojený hodně výrazně s digitalizací. Nejklíčovější je spojení s velkými změnami na trhu práce.

Určitě se nedá říci jeden konkrétní termín, ale kdy tak budeme moci konstatovat, že už tady tato revoluce je?

Nejpozději do dvaceti let. Myslím, že i dřív. Nelze to jednoduše říci. Bude to země od země, region od regionu. V první řadě se změny budou týkat rozvinutých zemí. Tam je největší potenciál podnikatelů investovat do nového druhu výroby. Takže odhaduji, že za deset až dvacet let se to nastartuje. V té době už musíme být připravení. Nicméně směřování k této velké proměně je patrné už dnes. Dokladem je vývoj vozidel bez řidiče, který výrazně pokročil, a třeba automatické pokladny najdete už i v Česku.

Teď dám zásadní otázku týkající se změn na trhu práce. Například bývalý český premiér Vladimír Špidla tvrdí, že v České republice kvůli digitalizaci a robotizaci zanikne až 53 procent pracovních míst. Podobná čísla říkají i jiní. Jsou samozřejmě lidé, kteří se dokážou překvalifikovat, ale u takto velkého počtu se dá předpokládat, že mnoho lidí bude mít problémy. Nebo jak to bude?

Problém může být i výzvou. Pro optimistu je to výzva, pro pesimistu problém. Odhady se různí, a to i výrazně. V České republice jsou i odhady, které se pohybují kolem sedmi procent pozic, které zaniknou. Je rozdíl, jestli zaniknou, nebo budou pokročilou automatizací jenom ovlivněny. Vyjádření pana Špidly jsem nečetl, ale padesát procent mi přijde hodně, i když v konečném důsledku to tak může být. Ale v první vlně zanikajících míst se odhaduje, že tak do deseti procent a jeden a půl milionu pracovních pozic v ČR bude nějak ovlivněno. Co s tím? Řešení je víc. Hodně záleží na tom, kdy budou zahájena. Na stole jsou dlouhodobá opatření dělaná s předstihem, nebo krátkodobá, která se nasadí v čase, kdy už problém nastane. Bez ohledu na revoluci 4.0 hlavně potřebujeme zahájit reformu našeho staletého vzdělávacího systému, aby novou generaci, která se s těmito výzvami bude nejvíce potýkat, vychoval k trochu větší samostatnosti či orientaci v případě nějakých náhlých změn. Mladí už dnes vyrůstají v situaci, kdy se vše mění hodně rychle. Je třeba, aby člověk, který projde naším vzdělávacím systémem, nebyl jen nabiflovaný vědomostmi – což mu vydrží chvilku – ale aby byl schopen dávat si věci do souvislostí, logicky o nich uvažovat a kreativně s nimi něco dělat. Právě pozice vyžadující kreativitu a kvalifikaci nahradí zaniklé druhy zaměstnání. Nepůjde však jen o úbytek pozic. Ten se totiž bude týkat hlavně těžkých, monotónních prací.

Jaké pracovní pozice tedy konkrétně zaniknou?

Lidé na páse, to je jasné. Jakmile někdo z průmyslu zainvestuje a postaví fabriku na špičkových strojích, poté se ostatní chytnou a půjde to jako lavina. Nízko kvalifikované či nekvalifikované pozice budou končit. Dál třeba pokladní. Už dnes se najdou hypermarkety s terminály bez pokladních. Problém nastane u profesionálních řidičů, ale dost možná i u administrativy. Je ovšem obtížné odhadnout, co vše bude v budoucnosti zasaženo.

O tom, že je třeba změnit školství, mluví i podnikatelé a stěžují si, že když k nim přijdou absolventi škol, že je často musejí zaučovat znovu. Známý jablonecký podnikatel Dalibor Dědek dokonce uvažuje, že založí vlastní střední technickou školu. Je tohle cesta, aby škola byla více propojená s praxí?

Může být. Není to nic špatného. Ale je to vlastně signál, že selhává stát. I v ústavě se mluví o tom, že stát má zaručit nějakou bezpečnost, zdraví, ale i vzdělávání. Pokud nedostačuje k tomu, aby člověk v dospělosti fungoval na pracovním trhu, pak stát poskytuje něco, co vzděláním není. I když samozřejmě existuje druh znalostí a informací, které by student měl vstřebat, aniž by je potom využil v práci, slouží totiž k širšímu rozhledu a orientaci ve světě.

O Česku se říká, že je montovnou. Možná je to trochu přehnané, třeba zmiňovaný Dalibor Dědek s tím úplně nesouhlasí a tvrdí, že je u nás plno šikovných lidí. Ale tento trend u nás donedávna byl. Nejsme kvůli tomu teď v těžší pozici?

Pan Dědek patří spíše k těm optimistům a má inovativní firmu. Česká republika s přispěním politiků by měla směřovat k podpoře právě takovéhoto druhu podnikání. Inovativní s kvalifikovanými místy a výrobou s vysokou přidanou hodnotou. To je jediná cesta. V téhle situaci nejsme a je to nevýhoda. Ale zase o tom víme, že jsme takto ohrožení. Byli bychom blázni, kdybychom s tím nezačali něco dělat. Pokud začneme zavádět dlouhodobá opatření a cíle, které se projeví za deset až dvacet let, můžeme, jak se říkalo, některé státy i dohonit a předhonit. Vzdělávání je prostě základ. Aby se to projevilo, musí se s tím začít hned teď.

Jaká řešení Piráti v tomto směru navrhují? Mluvili jsme o školství, co ještě jiného?

Obecně chceme podpořit začínající podnikatele. V programu máme vizi Česka jako ekonomického tygra Evropy. Zní to možná pro někoho úsměvně, ale my ten potenciál opravdu máme. V České republice třetinu HDP tvoří průmysl. Máme inovační potenciál, máme mladé lidi, kteří chtějí studovat vysoké školy včetně technických oborů. Chceme nabídnout vizi dlouhodobé prosperity České republiky postavené právě na zvládnutí robotizace přes drobné inovativní podnikatele, malé a střední firmy. Piráti chtějí také podpořit sdílenou ekonomiku. Jsou to drobné věci, ale plošné a dost lidí by tam mohlo najít seberealizaci. Navrhujeme nová pravidla pro digitální platformy, které by mohly konečně za stejných pravidel soutěžit s tradičními firmami. Což se zatím neděje. Chceme přijmout progresivní změny zákonů v návaznosti na vývoj techniky v souvislosti s blížící se průmyslovou revolucí. Budou tu samořiditelná hybridní auta, drony. Na ty nemáme vůbec uzpůsobenou legislativu. Pokud by se české firmy na tom spolupodílely a politici jim nabídli cestu v podobě zákonů a případně i nějakých pobídek, Česko na tom vydělá z hlediska státu i podnikání. Můžeme expandovat jako ekonomický tygr. Je to podle mě fakt reálné, nejde o nějakou frázi.



Zaujala mě ta samořiditelná auta, trochu jako z Julese Verna. To opravdu budou jezdit auta, kde lidé budou sedět vzadu a vozidlo se bude řídit samo?

No jasně. Dnes už to zkouší Google. Pokročilí jsou v tom i Japonci a západní Evropa. Když jsme mluvili o ohrožené skupině zaměstnanců, zmínili jsme pásovou výrobu. Obecně jsem mluvil o nekvalifikovaných a nízko kvalifikovaných pozicích, ale tam patří i profesionální řidiči.

To znamená, že budou jezdit i samořidící kamiony či autobusy v MHD?

Ano. V nákladní dopravě už to reálně zkouší třeba Daimler a další, testují se i autobusy či tramvaje. Dnes sice francouzský prezident Macron brojí proti platům řidičů ze střední a východní Evropy, ale je to patrně jen nějaký vzkaz pro voliče. I on si musí sám uvědomovat, že zanedlouho téměř žádní dálkoví řidiči nebudou.

Se čtvrtou průmyslovou revolucí má určitě výraznou souvislost i věda. Prakticky každá politická strana před každými volbami říká, že se do vědy musí dávat více peněz. Ale dává se jich na vědu skutečně dost? A je propojená s praxí, když už jsme se bavili o tom, že u školství jsou v tomto velké rezervy?

Může se říci, že peněz na vědu není nikdy dost. Ale věda je strašně drahá. V tom, kolik Česká republika dává peněz na vědu, není ten hlavní problém. Dnes se nám v různých výzkumných a vědeckých institucích kupí superdrahá zařízení, na která se práší a nikdo na nich téměř neměří, maximálně tam někdo jednou za týden přijde. Jsou veliké laboratoře, kde se pohybuje pár lidí, člověk aby je tam pohledal. Není to tak samozřejmě všude, máme i špičkové vědce a pracoviště. V mezinárodním srovnání ale pokulháváme třeba v počtu podaných patentů ročně, nemluvě o počtu uplatněných patentů v praxi. Donedávna se vědecké výsledky u nás hodnotily hodně kritizovaným kafemlejnkem. Dost bodů se dávalo právě za patenty. Jenomže se pak začaly vymýšlet patenty, které nemají další využití. Česká věda potřebuje vizi. Kde chce být v roce 2030, v roce 2050. Čeho chceme dosáhnout a proč. To tam absolutně chybí. Vždy se těsně po volbách říká – jsme ve vládě, budeme hodně dávat na vědu. A pak se o tom tradičně mluví před volbami. Je to ale dvacet let ohraná písnička. Pořád se ale nemluví o tom, zda se tyto peníze utrácejí logicky a smysluplně. Piráti navrhují, aby se zreformoval systém grantů z pohledu dotačních grantových žádostí. Ale také aby se dobře kontrolovaly výsledky projektů v mezinárodním srovnání. Česká republika je totiž malá, takže brzo se tady ze všeho stane malý propojený klientelistický píseček. Určití lidé ze strany poskytovatele dotace se znají s určitými lidmi na straně příjemců a už to všechno lítá. Chybí funkční kontrola a systém, který by grantové žádosti a projekty řídily smysluplně a spravedlivě. Tak, aby z toho stát něco měl a výsledky se skutečně uplatnily a přetavily ve výrobky. K tomu chybí ještě jedna věc. Mluví se stále o tom, že je třeba více peněz pro vědu, přidáme vědcům. Ale neříká se, na co. Piráti navrhují, aby se stabilizovala institucionální podpora. To znamená takový stálý základ. Dnes je poměrně nízká. Není motivační, aby na veřejná výzkumná pracoviště chodilo co nejvíc talentů. Jdou spíše jinam, do zahraničí nebo do průmyslu, kde se už tolik věda nedělá, spíše vývoj a návrh výrobků. Ale ne čistá věda, která se teprve za nějaký čas přetaví ve výrobu. Aspoň co se týká přírodovědných a technických oborů. Chceme, aby vědci měli klid na práci a nemuseli pořád honit granty. Dnes to na vysokých školách či akademii vypadá tak, že se několikrát do roka z různých směrů vypisují dotační pobídky a člověk jenom překmitává z jednoho dotačního programu na druhý, aby poslal grantovou žádost, pak zase sleduje, jak to vyšlo. Je to spíše shánění peněz z grantů než dělání vědecké práce. Toto bychom chtěli omezit.

V programu máte také podporu drobných podnikatelů...

Jak jsem říkal už dříve, chceme podporovat hlavně drobné inovativní podnikatele. Také startovače, start-upy. Navnadit mladé začínající. Může to ale samozřejmě být i vyzrálá osoba ve středním i starším věku a má skvělý nápad, chce s tím začít a potřebuje nějakou podporu. Myslíme si, že pobídky v dnešní době by neměly patřit velkým zahraničním montovnám, ale podnikům, které vyrábějí s velkou přidanou hodnotou a které pak v České republice také platí daně. Je totiž velký problém, že na dividendách se z České republiky odvádí opravdu hodně peněz a snižuje se jejich multiplikační schopnost. Podnikatelům by také pomohlo, aby jim stát neházel klacky pod nohy. Piráti chtějí zavést jednotné elektronické podání a inkasní místo. Nebo třeba bezplatné technické normy. Můžou to být malé částky, ale malým a středním podnikatelům mohou dělat v rozpočtu díry. Obecně chceme snížit byrokracii a počet potřebných razítek pro zahájení podnikání nebo jeho obyčejný provoz. Chceme i zjednodušit komunikaci s úřady, tak aby podnikatel byl přehledně informován o všech povinnostech, které jsou po něm požadovány. Aby programy či formuláře vyžadované po podnikatelích běžely na software, který je zdarma. Chceme také zpracovat prognózy dopadů robotizace na Českou republiku, což je hrozně důležité. Těch předpovědí je mnoho a výrazně se liší. Je třeba co nejvíc odborníků zainteresovat a zapojit do diskuse a podívat se i do zahraničí, jaká opatření tam dělají. Piráti digitalizaci a chytrá řešení prosazují řadu let. V souvislosti s průmyslem 4.0, s tím, co nové technologie přinášejí za rizika, nebo i výhody a výzvy, o tom mluvíme už skoro deset let. Nevezeme se na módní vlně, ale říkáme to už dlouho.

S nástupem čtvrté průmyslové revoluce mě napadá, jestli se tím ještě více nezvýší rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a vlastně i lidmi?

Pokud ji vyspělé státy zvládnou a nedojde na nějaké sociální nepokoje a rozložení naší společnosti – a je v zájmu samotných kapitalistů, aby se tak nestalo a pro lidi to bylo skousnutelné – potom se nůžky mezi rozvinutými a nerozvinutými zeměmi rozevřou tak, že ti druzí budou mít velké problémy. Může to však být pro ně příležitost. Pokud do toho naskočí, tak sníží manko, či dokonce přeskočí některé pomalejší rozvinuté země. Kdo naopak zaspí a skončí s rukama v klíně, sklouzne do značných potíží. Bude hodně záležet na státu, kam situace povede. Nemůže to vše zůstat na kapitánech průmyslu.

Máme se tedy bát toho, co přijde, nebo ne?

Nebál bych se. Když se to dobře udělá a širší populace bude dobře nastaveným vzdělávacím systémem trošku tlačená, aby se více kvalifikovala, tak vzroste parita kupní síly, a tím pádem blahobyt celé společnosti. Předpokládá se, že v krátkém čase produktivita práce vzroste až o třetinu. To je nebývalé, nikdy tu nic tak výrazného neproběhlo. Výrobky mohou teoreticky zlevnit. Minimálně malé série, které se dnes nevyplatí dělat. Je to indivizualizace výroby člověku na míru. Dnes je motivem masová výroba, na ekonomkách se učí, jak se počítá, od kolika kusů se výroba vyplatí a s jakým ziskem. Ale v momentě, kdy nastane průmyslová revoluce 4.0, tohle padne. Protože mzdy přestanou být dominantním nákladem ve výrobě, budou to už jen odpisy za vybudování linky. Automaty budou sice drahé, ale až je fabrika splatí, bude mít minimální náklady na výrobu. Zvýší se pružnost firem, dojde na úsporu nákladů i času, zvýší se pohodlí. Převažují tedy pozitivní výhledy.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Oldřich Szaban

Jaroslav Doubrava byl položen dotaz

Co si myslíte o Putinovi dnes?

Pořád si myslíte, že svou nesmyslnou válkou zahraňuje tisíce životů? Jakých? Vždyť denně akorát zbytečně kvůli Putinovi umírají lidé. Víte, že ruské agresi padl za oběť už i český občan?



Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jeden svět, jedna vakcína! Globální krok, co zapadl. Ben Kuras zděšen

15:45 Jeden svět, jedna vakcína! Globální krok, co zapadl. Ben Kuras zděšen

OBZOR BENJAMINA KURASE Svět má mít novou řídící autoritu svého zdraví, která má pod heslem zdravotní…